Jak za války schovali Kreml

Skutečnost, že Kremlu byla poskytnuta ochrana před leteckým útokem v podobě rozsáhlého zamaskování, se ví již delší dobu: minimálně tím se totiž vysvětluje, proč ani ti nejzkušenější němečtí piloti nedokázali tuto obrovskou pevnost nějak významněji poškodil. Dochovaly se o tom některé informace očitých svědků a současníků. Oficiální informace však o ukrytí Kremlu před Luftwaffe stále chyběly.

Až donedávna: teprve před několika lety Federální bezpečnostní služba tyto údaje odtajnila a zveřejnila i náčrty několika kamuflážních projektů, které byly během tohoto období použity.

Tisková služba Federální bezpečnostní služby uvedla, že ačkoliv zvláštní rozhodnutí Výboru pro obranu státu o vytvoření maskovací služby pod moskevským sovětem bylo přijato až 9. července 1941, první iniciativy na ochranu Kremlu byly navrženy z podnětu velitele zařízení Nikolaje Spiridonova už v roce 1939. Tehdy v té věci poslal dopis vedení země. Ve skutečnosti však byly tyto plány realizovány až po invazi vojsk Třetí říše do SSSR.
Letecký snímek Kremlu pořízený německým pilotem /Фото: varlamov.ru
Cílem této rozsáhlé operace tedy bylo skrýt umístění nejdůležitějšího objektu hlavního města Sovětského svazu před německou leteckou rozvědkou a bombardéry. Nabízelo se k tomu hned několik možností. Ty pak byly zahrnuty do projektů, jež vypracovala skupina inženýrů a architektů pod vedením významného sovětského akademika Borise Iofanova. A úkol to rozhodně nebyl snadný.
Problém byl v tom, že kromě impozantní plochy 28 hektarů tvoří moskevské kremelské struktury nápadný trojúhelník. Střechy budov byly navíc natřeny nápadnou zelenou barvou, což se nikde jinde ve městě nevyskytovalo. Pozornost přitahovaly i kupole chrámů na jeho území a také slavné rudé hvězdy na věžích. To vše způsobilo, že komplex byl ze vzduchu dokonale viditelný.
Původní skicy maskování Kremlu. /Foto: rg.ru
Proto bylo nutné nejprve „odstranit“ tyto charakteristické detaily Kremlu. Střechy budov tedy dostaly pro tu dobu typický hnědý nátěr. Kopule objektů náboženského charakteru – zejména zvonice Ivana Velikého – také změnily barvu a hvězdy dostaly speciální kryty.
Do těchto prací byli zapojeni zaměstnanci kremelského velitelství a vojáci zvláštního pluku a maskování kopulí prováděli profesionální horolezci. Nový vzhled dostaly i hradby komplexu a pod překližkou zmizely známe zuby v jejich horní části. Samotná zeď se proměnila v průčelí typického moskevského činžovního domu – na ní byla namalována okna a dveře.
Kompletní maskovací schéma moskevského Kremlu. / Foto: crimeabereg.ru
Existovala ještě další úroveň maskování Kremlu – takzvaná „objemová imitace“. To znamená zastavění prostoru komplexu a okolních území s duchovními stavbami. Například Leninovo mauzoleum, které v té době ztratilo svůj přímý účel – tělo Vladimíra Iljiče bylo totiž evakuováno již dříve – získalo dvě další podlaží ze dřeva, dále byly upraveny i Alexandrovský a Tajnický park a na volném prostranství komplexu vyrostly falešné městské bloky.
Leninovo mauzoleum v maskované podobě. / Foto: tvzvezda.ru

 

Maskovací opatření Moskevského Kremlu přispěla velkou měrou k tomu, že během bombardování nebyl objekt nějak významněji poškozen, přestože podle oficiálních informací byl vystaven leteckým úderům celkem osmkrát – pětkrát v roce 1941 a třikrát v roce 1942. Největší škody utrpěl Arzenál při sérii bombových útoků na hlavní město hned v srpnu 1941, když jedna z bomb explodovala poblíž budovy a částečně ji zničila; přitom bylo zasaženo i několik sousedních staveb, mezi nimiž byla také Malá garáž. Během všech osmi náletů na území Kremlu zahynulo 60 lidí.

Maskování Kremlu bylo odstraněno v průběhu několika let, s přihlédnutím k okolnostem a okolní situaci. Například Leninovo mauzoleum bylo dočasně vráceno do svého původního vzhledu pro přehlídku 7. listopadu 1941 a pak znovu zamaskováno. Zajímavý fakt: když Josif Stalin vzpomínal na průvod v roce 1941, řekl, že odmaskování strategického objektu mauzolea tehdy nebylo nebezpečné, protože v ten den nemohla německá letadla vzlétnout: vůdce národů pak s úsměvem dodal, že dokonce i počasí se tehdy rozhodlo sovětskému lidu pomoci.

První demontáž kamuflážních struktur byla provedena ve druhé polovině roku 1942 v souvislosti se snížením intenzity nepřátelského leteckého bombardování hlavního města. Pak byly úpravy jen částečné. S konečnou platností byly Moskevský Kreml a okolní území uvedeny do původního vzhledu až v červnu 1945, v předvečer Přehlídky vítězství. Tehdy došlo i k úplnému odstranění překrytí Mauzolea: několik měsíců předtím tam už byla z místa evakuace v Ťumeni vrácena i mumie Vladimíra Iljiče.

Při odmaskování komplexu Kremlu však nešlo všechno úplně hladce. Problémy nastaly, když bylo třeba odhalit náboženské stavby. Zlaté kopule chrámů totiž byly natřeny šedou barvou příliš pečlivě. Aby budovy znovu zazářily svými kopulemi, museli se úklidové týmy a restaurátoři vyzbrojit speciálními chemikáliemi, aby maskovací nátěr odstranili. Celkový výsledek demontáže však byl uspokojivý a Moskevský Kreml dodnes těší Moskvany i hosty hlavního města svou staletou nádherou – jako by ani na jeho stěny kdysi nemalovali fasády neexistujících domů.

zdroj: myslenkyocemkoli.blogspot.com

Přejít nahoru