Proslulý výrok “Pomlouvejte, jen pomlouvejte, něco se uchytí,” je připisovaný Rousseauovi nebo Voltairovi. Nejvíce ho však rozšířil anglický politik a filozof Francis Bacon. Všichni tři byli antikatolíci. Bacon (1561-1626) žil na anglickém královském dvoře za panování anglikánky Alžběty Tudorovny řečené „krvavá“, protože nastolila v historii nejkrutější totalitní protikatolický režim.
Bacon podobně jako v následujícím století Voltaire a jeho mentor John Locke, vstoupil do otrokářské společnosti Virginia Company. V roce 1625 si vynutil deportaci 165 chudých katolických dětí do amerických kolonií. Byli to katolíci převážně z Irska, ale také z Británie ve věku osmi až sedmnácti let.
K těmto “skvělým” osobnostem se naše pokroková kultura hlásí.
Mezi lety 1641 – 1652 Angličané zmasakrovali a prodali do otroctví 300 000 katolíků. Počínaje rokem 1650 bylo 100 000 irských katolických dětí vyrváno z rodin a prodáno do Západní Indie, Virginie a Nové Anglie. Ve stejném období bylo prodáno do Barbadosu a Virginie 52 000 převážně žen a dětí.
Dnes je tato skutečnost v podstatě neznámá, protože přísně zamlčována či bagatelizována.
Revoluční ideály
Podle vyhlášeného plánu vyhladit populaci z oblasti Vendée během desíti měsíců do července 1794, kdy byl popraven Robespierre, zmasakrovali revoluční vojáci více než 117 tisíc osob včetně civilistů, žen a dětí. Systematicky bourali a vypalovali jejich příbytky, pole, lesy a dobytek. Nešetřili ani invalidy a raněné. Byla to jasná genocida. Z desítek zabitých stáhli pásy kůže, ze které pak byly vyrobeny boty pro vojáky. (Podobnou techniku si později osvojili Němci v koncentračním táboře v Osvětimi, kde z lidské kůže zhotovovali stínidla na lampy).
V Clissonu v Bretani vyvařovali 150 mrtvol žen a vytěžili tak 10 barelů tuku. V malé obci Chaudy svědek Francouz dokumentoval zastřelení 400 – 500 dětí ve věku kolem 14 let: Chtěli zde dokonce zařídit plynové komory, ale neměli k dispozici potřebné prostředky. Revoluční lékárník jménem Proust experimentoval s jedovatými plyny, ale jeho pokusy nebyly úspěšné. Použili proto pramice, naplnili je nahými muži a ženami a utopili v Loiře.
Generál republikánské armády François Joseph Eastermann, připomínaný jako „řezník z Vendée“ ve své zprávě pro Konvent uvádí: “Vendée již neexistuje! Zemřela pod našimi šavlemi i se svými ženami a dětmi. Rozšlapal jsem jejich děti kopyty koní a zmasakroval všechny ženy, aby už nerodily bandity. Nelitoval jsem dělat kata. Všechny jsme vyhubili. (…) Cesty jsou posety mrtvolami. Je jich tam tolik, že na některých místech tvoří pyramidy”.
K “ideálům” francouzské revoluce se dodnes hlásí vedle Francie i většina zemí Evropy. Pokrokový francouzský tisk odmítá i pro nejhorší zvěrstva ve Vendée označení „genocida“, protože takový termín se prý používá jen ve dvacátém století.
Včera i dnes
Za třináct století povraždili muslimové 100 milionů osob, převážně křesťanů a Afričanů.
Turci se poskvrnili první vědecky označenou genocidou na přelomu století. Asi jeden a půl milionu arménských křesťanů – mužů, žen a dětí bylo zmasakrováno nebo přinuceno k tomu, co Turci nazývají „pochod přemístění“, při kterém tisíce osob zemřelo hladem, nemocí a vyčerpaností. Je třeba však připomenout, že vyhlazování Arménů, nejstaršího křesťanského národa, nezačalo v roce 1915, ale již na konci 19. století za sultána Abdul-Hamita.
Dnes jsou tato zvěrstva Tureckem popírána a mnoho zemí v zájmu udržení dobrých vztahů k této historické epizodě mlčí.
Mexičtí zednáři za vlády plutokrata Eliase Callese podporovaní ekonomicky Ku Klux Klanem a bohatými americkými protestanty jen v letech 1926 – 1929 popravili 70 – 85 tisíc katolíků a 4 000 řeholníků. Věřící bývali napadáni, když vycházeli z kostelů či během procesí. Kdo dal pokřtít své dítě v kostele a zde se zpovídal nebo uzavíral sňatek, byl zastřelen. Všechen církevní majetek byl zkonfiskován, řeholní řády rozpuštěny a katolické organizace postaveny mimo zákon. Kněží nesměli nosit talár, bylo zakázáno konat procesí a poutě. Statisíce potřebných zůstalo bez pomoci po zrušení katolických charitativních institucí.
Pater David Uribe uvězněný v koncentračním táboře uprchl, tajně pokračoval ve své pastorační práci a byl znovu uvězněn. Spisovatel Paolo Gulisano píše: “Vládní generál Castrejon slíbil farníkům, že statečného kněze propustí, když za něj složí tři tisíce pesos – tehdy obrovské peníze. Učinili tak okamžitě za cenu velkých obětí, ale kněz propuštěn nebyl. Generál od něho žádal, aby veřejně vystoupil z Církve a zapojil se do schizmatické “vlastenecké” církve. Když to odmítl, byl vystaven velkém mučení a pálen na roštu. Zemřel na Květnou neděli 1927.”
Mimochodem, k těm “vlasteneckým církvím”: Známe to i z naší historie. T. G. Masaryk ve své nenávisti ke katolíkům (politicky “Vídni”) nechal vzniknout “státní” Husitskou církev a na korouhev státu nechal napsat oblíbený Husův citát z evagelia “Boží Pravda vítězí” – až na to, že z něj vypustil slovo “Boží”, takže vznikl holý nesmysl, ve kterém se od té doby plácáme.
Vzpomene dnes ještě někdo na masakry křesťanů, které zcela nedávno prováděl tzv. Islámský stát, organizace vytvořená Spojenými státy a jejich západními vojenskými pakty ve snaze odstranit legálně zoleného syrského prezidenta Asada? Křesťanští uprchlíci pronásledování a masakrování muslimy byli Západem odmítáni, zatímco jsou muslimové z jakéhokoli konce Asie či Afriky naopak přijímáni s otevřenou náručí. Proč asi…
Zkouška
Bez ohledu na tyto evidentní historické skutečnosti je především katolická víra nadále předmětem soustavného očerňování. Novodobí mučedníci nesmějí být připomínáni, aby nezastínili “perzekvované” menšiny. Praví a věrní katolíci dnes na tomto světě nemají žádné zastání ve vlivných osobnostech či institucích. Nejhoršího papeže historie Františka nezajímají vůbec, ten svoje úsilí naopak napřel k likvidaci křesťanství, podpoře takzvaných menšin (obvykle deviantních), muslimské imigrace a nyní i takzvaného zeleného údělu, jenž má zlikvidovat hospodářství členů EU. Státy pod vlivem či vedením temných zájmů v pozadí instalují covidovou sanitární diktaturu. Většina občanských organizací a iniciativ má své krátkozraké zájmy, případně se přímo podílí na tomtéž (destrukce tradičních hodnot, rodin, podpora vraždění nenarozených).
Likvidace křesťanů tak dnes vlastně probíhá ještě důkladněji, než tomu bylo ve Vendée. Méně demonstrativně a postupně, aby viditelný tlak nevyvolal dramatický protitlak. Nejprve pochodem institucemi a systematickým rozkladem víry napříč společností. Likvidací sounáležitosti, atomizací jedinců. Nebude, kdo by se postavil na odpor, většina se bude dobrovolně klonit šelmě. Lhostejno, zda bude mít její znamení na čele, pod kůží či na displeji mobilu.
Pro ty zbývající a jejich děti nadchází čas velké zkoušky. Bude velmi obtížná a patrně velmi bolestivá. Na konci této cesty však září oslnivé světlo.
Boží pravda vítězí.
