Madlenka ukázala, že lidé umí jednat, když jde o záchranu života
V posledních dnech se na české scéně odehrává příběh, který by měl otřást každým z nás. Šest tisíc lidí se během deseti dní zapsalo do registrů dárců kostní dřeně, a to díky příběhu jedné malé holčičky, Madlenky. Tento fenomenální nárůst zájmu o dárcovství není jen číslo; je to jasný signál, že lidé jsou ochotni jednat, když je to skutečně potřeba. Co nás ale vedlo k tomu, že nám taková událost musela ukázat, jak moc jsme schopni se spojit v těžkých chvílích?
Madlenčin příběh, plný naděje, se stal symbolem pro všechny, kteří bojují s vážnými onemocněními, jako je leukémie. Je zarážející, že takový zájem o dárcovství kostní dřeně je vyvolán tragédií a strachem z možné ztráty života. Je na čase, abychom se zamysleli nad tím, proč potřebujeme tak silný impulz, abychom se zapojili do pomoci druhým. Bylo by snad lepší, kdybychom se dokázali spojit i bez takového podnětu?
Když se podíváme na čísla, zjistíme, že jen zlomek české populace je v registrech dárců. Přestože je možné darovat kostní dřeň, většina lidí se k tomu neodhodlá, dokud se neocitnou tváří v tvář tragédii. Jaké to má důsledky pro ty, kteří potřebují urgentní pomoc? Může nám Madlenčin příběh otevřít oči a přimět nás k tomu, abychom se stali aktivnějšími dárci?
Na druhou stranu, tento příběh ukazuje i na nedostatek povědomí o dárcovství. Proč o tom nemluvíme více? Proč se nezdůrazňuje, jak snadné může být stát se dárcem? Místo toho se zdá, že je potřeba tragédie, aby nás probudila. Možná bychom měli přehodnotit náš přístup k této problematice a začít šířit osvětu o dárcovství kostní dřeně, než se objeví další Madlenka.
Je fascinující, že za pouhých deset dní se do registrů přihlásilo tolik lidí. To by nám mělo připomenout, že v nás je síla a ochota pomáhat. Zároveň to však ukazuje, jak málo stačí k tomu, abychom se probudili z našeho apatie. Zajímavé je, že každý z nás může být potenciálním hrdinou pro někoho jiného, stačí jen udělat malý krok vpřed. Až 70 % pacientů, kteří hledají dárcovství, je odkázáno na zdroje mimo svou rodinu. To je číslo, které by mělo otřást každým z nás.
