V posledních letech se v české společnosti objevují narůstající tendence k potlačování určitých názorů, které se staly vnějšími normami. Tyto normy nejsou určovány pouze institucemi, ale i rodinnými příslušníky či přáteli, kteří se zdají být striktními strážci jakýchsi neoficiálních „pravidel“ společenské diskuse. V takovém prostředí se mnozí lidé musí obávat, že vyjádří-li své názory, setkají se s ostrými reakcemi a nepochopením. Proč se tomu tak děje a co to pro naše soukromé životy znamená?
Strach z odlišného názoru
Ve světě, kde se křik neúprosného pokroku mísí s úzkostí z odlišnosti, veřejná diskuse velmi často zkresluje. Mnozí lidé si začínají všímat, jak se v jejich blízkosti rozšiřuje strach z označení za „nesprávného“ nebo „nepřijatelného“. Komunikace se stává riskantní, a to nejen v rámci sociálních sítí, ale i uvnitř rodin. Příkladem mohou být debaty o politice, migraci či ekologických otázkách. I v rodinách se stává, že jakýkoli názor, který je viděn jako „nepoliticky korektní“, může vyvolat ostrou a zbytečnou hádku.
Studie ukazují, že lidé se často vyhýbají konfrontaci, a tak raději volí taktiku „mlčení je zlato“. Podle článku na serveru Lidovky.cz lidé přestávají říkat, co si opravdu myslí, a místo toho se snaží plavat s proudem, aby se vyhnuli konfliktům. Tento jev se překvapivě rozšiřuje i do domácího prostředí, kde rodinní příslušníci, kteří by měli být oporou, často zaujímají antagonistické postoje k tomu, co později vůči širší společnosti považují za přijatelné.
Média a veřejné mínění
Jak se nátlak na vyjadřování názorů promítá do mediální scény? Vliv médií na naše vnímání je obrovský. Některé názory se stávají jakýmsi tabu, a to i díky tomu, že média častokrát zamlčují alternativní pohledy. To podporuje situaci, kdy se lidé bojí ptát, zda je každý názor opravdu tím, co chtějí slyšet. Místo svobodného projevu panuje atmosféra odchylování se od „správné linie“.
Naše média hrají klíčovou roli ve formování názorů a hodnot. Ačkoliv jsou drobné odchylky možné, většina obsahu je propojena s dominantními narativy, které se snaží umlčet ty, kteří by mohli představit jiný úhel pohledu. V tomto kontextu je jako červená nit provázána cenzura, umělé skreslování skutečnosti a tlak na tzv. veřejnou morálku. Článek na serveru iDnes.cz zdůrazňuje, jak média formují názorové bubliny, které determinantně ovlivňují, co lidé považují za přijatelné ve veřejné i osobní sféře.
Jak se s tím vyrovnat
Lze se ptát, co s tím? Jak lze bojovat proti tlaku na potlačení názorů? V první řadě je důležité rozpoznat, že diskuse by měla být prostorem, kde lidé mohou svobodně vyjádřit své myšlenky bez obav z následků. Není však jednoduché orientovat se ve světě, kde politická korektnost začíná převažovat nad osobními názory a kde jakýkoli odklon od většinového názoru může znamenat samotu.
Povzbuzující zprávou je, že stále více lidí si začíná uvědomovat důležitost svobody projevu. Nezbytné je ovšem budovat takové prostředí, kde si lidé mohou vyměňovat názory bez strachu z odsouzení. Vznikají nové platformy a diskusní fóra, kde lidé mohou bez obav sdílet své názory a zkušenosti. Potenciální cesta vpřed zahrnuje také aktivní zapojení do těchto formátů a podporu diskuze, která zahrnuje širokou škálu pohledů, aniž by se nutně stavěla do konfliktu.
Názory a postoje, které jsou v dnešní společnosti považovány za marginální, mohou v budoucnu rozšířit spektrum diskuse a obohatit nás všechny o nové pohledy. V tomto směru se ukazuje, jak důležité je nezapomínat na hodnotu otevřenosti a upřímnosti.
Mysleli jste si, že se jedná o problém, který se vás netýká? Můžete se mýlit. Každý člověk by si měl být vědom toho, že názory, které si myslí, že jsou jasné a sdílné v rámci své rodiny nebo blízkého okolí, mohou být překvapivě kontroverzní nebo zavrženy, a to i v těch nejintimnějších kruzích. Je tedy na nás, abychom se postavili za svobodu projevu a budovali mosty mezi lidmi namísto rozdělování na základě rozdílných názorů.
