Mezinárodní tým vědců zkoumal symetrii rtů subjektu a svaly v její horní části tváře, aby dospěli k závěru, že žena v proslulém renesančním portrétu Leonarda da Vinciho ze 16. století se nejspíš neusmívala šťastným způsobem, jako je interpretováno.
Učenci a pozorovatelé umění jsou již dlouho fascinováni identitou modelu v obraze a emocemi, které její nepolapitelný úšklebek zprostředkovává.
Někteří navrhli asymetrii v jejím úsměvu, která by mohla být způsobena oslabením obličeje od zdravotního stavu, jako je Bellova obrna. Poslední analýza se však zabývá asymetrickým výrazem modelu z pohledu neuropsychologie.
“Podle některých vlivných teorií emoční neuropsychologie jsme interpretovali asymetrický úsměv Mony Lisy jako neoriginální úsměv, který se také objevil, kde se předmět nachází,” píše tým ve své studii s názvem “Rozjasnění asymetrie úsměvu Mona Lisa. ” Výzkum se objevuje v nedávném čísle časopisu Cortex, který je věnován studiu kognice a vztahu mezi nervovým systémem a duševními procesy.
Samozřejmě, “lži” zde může být silné slovo. Vědci uznávají, že je nepravděpodobné, že by někdo někoho požádal, aby se celé sedel, a celou dobu si mohl udržet skutečně šťastný úsměv.
Výzkumníci zahrnují názory Dr. Luca Marsili, neurologa z University of Cincinnati College of Medicine; Dr. Lucia Ricciardi ze St. George’s University v Londýně; a Matteo Bologna Univerzity Sapienza v Římě.
Jejich dílo odráží trvalé okouzlení jedním z nejznámějších světových obrazů a způsob, jakým technologie stále více vedla k větší hloubce a nuanci nahlédnutí do klasických uměleckých děl.
Pravděpodobně nikdy nebudeme přesně vědět, co si myslí model Mona Lisa, ale je zajímavé uvažovat o možnostech.
Autoři studie požádali malý vzorek 42 lidí, aby se podívali na chimérické nebo zrcadlové obrazy obou stran úsměvu Mony Lisy a připojili k nim emoce. Třicet devět, neboli 92,8%, řeklo, že levá polovina úsměvu, která se trochu zakřivila směrem vzhůru, ukázala štěstí, ale nikdo neřekl totéž na pravé straně. Třicet pět vnímalo úsměv na pravé straně jako neutrální, pět řeklo, že je to odpor a dvaja nazančovali, že jde o smůtek.
Autoři studie také poznamenávají, že svaly v horní části Mony Lisy nejsou v obraze aktivovány. Skutečný úsměv, který způsobuje, že se tváře zvednou a svaly kolem očí ke smlouvě, se nazývá Duchenneův úsměv, pojmenovaný po francouzském neurologovi Guillaume Duchenne z 19. století.
(CNET, ceskoaktualne.cz, foto: archiv)
