Kde je vůle, existuje cesta
Naproti tomu Kosovo, Turecko, Rusko a především středoasijské země ukazují, že kde je vůle dostat občany domů, cesta existuje, konstatuje Taylerová. Dodává, že Kazachstán, Uzbekistán a Tádžikistán takto repatriovaly 756 osob, většinou žen a dětí, přičemž stejný postup zvažuje i Kyrgyzstán.
Toto kontrastuje se západoevropskými státy, kde jsou repatriace ojedinělé, navzdory tomu, že tyto země mají mnohem větší zdroje a v mnoha případech i menší počet zadržených občanů napojených na IS, zdůrazňuje aktivistka. Podotýká, že pozornost těchto států se zatím soustředila na děti.
Příkladem je Norsko, které začátkem června repatriovalo pět sirotků ze severovýchodní Sýrie, ale dalších 35 dětí odmítlo, uvádí expertka. Dodává, že Francie od března přijala 17 dětí ze stejného regionu a jedno z Iráku – opět šlo zpravidla o sirotky – a ačkoliv tamní vláda přiznává, že v Sýrii zůstává zdržováno přes 400 francouzských občanů, z nichž nejméně polovinu tvoří děti, neexistuje náznak, že by se Paříž angažovala v jejich návratu. Švédsko a Nizozemsko pak přijaly 7, resp. 2 děti ze Sýrie, Německo méně než 10 nezletilců z Iráku, upřesňuje Taylerová.
“Jistě, repatriace jsou složitý proces,” připouští aktivistka. Konstatuje, že irácké úřady soudí stovky cizinců podezřelých z členství v IS, včetně žen a dětí, v silně problematických procesech, ale mají zájem posílat pryč ty děti, které nejsou z ničeho obviněny. Převážně kurdské instituce v severovýchodní Sýrii, které netvoří mezinárodně uznanou vládu, nesoudí žádné cizince vyjma Iráčanů, přičemž zadržují 2 tisíc mužů a 11 tisíc žen a dětí, poukazuje odbornice. Připomíná, že Kurdové naopak požadují, aby si je přebraly jejich domovské země.
Mnoho zadržovaný, především děti, nemají rodné listy či jiné dokumenty, které by potvrzovaly jejich státní příslušnost, navíc se mnoho dětí narodilo rodičům ze dvou různých zemí, což přináší otázku, jaké občanství si mohou právně nárokovat, nastiňuje Taylerová. Přiznává, že největší překážkou pro repatriaci členů IS a jejich rodinných příslušníků je veřejné mínění, jelikož západoevropští představitelé se bojí, že budou obviňováni za případné útoky spáchané těmito osobami, a tak preferují jejich věznění a v některých případech jim dokonce odebírají občanství.
Dva základní problémy
Západoevropské země tvrdí, že jejich občané mají povinnost dostavit se na konzulát a požádat o repatriaci, ale zadržení nemohou opustit tábory či věznice, aby tak učinili, uvádí pracovnice HRW. Vysvětluje, že středoasijské státy naopak vysílají letadla v rámci humanitární operace a dokonce vypouštějí záběry šťastných dětí a žen, které vyměňují své černé nikáby za barevné šátky a po návratu líbají zemi.
Středoasijské země by měly tyto zprávy doplnit větší transparentností ohledně toho, co se s repatriovanými děje po návratu, umožnit nezávislý dohled a sledování nápravných programů, které by zajistilo postup v souladu s mezinárodními lidskoprávními standardy, apeluje Taylerová. Dodává, že s ohledem na zkušenosti s neférovými soudy a mučením v regionu by příslušné země měly zaujmout stejný přístup i při perzekuci navrátilců.
Expertka OSN v oblasti lidských práv a terorismu Fionnuala Ní Aoláinová v květnu vyjádřila obavy, že protiteroristické zákony Kazachstánu mohou směšovat násilný extremismus s nenásilnými náboženskými názory a omezovat svobodu slova, shromažďování a přesvědčení, varuje aktivistka. Zmiňuje ale také názor Aoláinové, že repatriační úsilí Kazachstánu je třeba ocenit, jelikož země dělá mnohem více než Evropa.
“Všechny země, včetně těch západoevropských, jejichž občané jsou zadržováni v Iráku a severovýchodní Sýrii, musí řešit dva základní problémy: právo všech na návrat do domovské země, aniž by ji jejich domovský stát vytvářel přímé či nepřímé překážky, a povinnost zajistit spravedlnost ve férových procesech pro ty, kteří jsou odpovědní za nejhorší zločiny spáchané v Sýrii a Iráku,” píše Taylerová. Připomíná, že podmínky v táborech a detenčních centrech v uvedených oblastech jsou katastrofální a děti v nich údajně umírají na léčitelné nemoci.
Tyto tábory se tak stávají ideální líhní násilného extremismu, varuje aktivistka. Konstatuje, že díky tomu musí západní Evropa urychleně přestat přešlapovat a zajistit repatriaci svých občanů.
(zdroj: eurozpravy.cz, Marek Bláha, foto: Pixabay)
