Takových vysvětlení za uplynulých sto let vzniklo nepočítaných. Takže sem se svou troškou do mlýna asi nemá cenu chodit. My se na to raději podíváme jinak: ať tam vybuchlo cokoli, nás bude zajímat druhá stránka věci – co ten výbuch způsobilo. A když už tu byla řeč o různých utajených mašinkách, také vám o jedné takové, která má s tunguzskou událostí co do činění, povím. Ale připravte se, trochu přitvrdíme.
Možná jste slyšeli o jiné záhadě Jakutska – o měděných kotlech utopených v močálech v oblasti řek Viljuja a Ojguldach (Kotlové řeky). Leckde se o nich už psalo. Stručně zopakuji: v liduprázdné oblasti kolem této řeky lovci občas nacházeli podivné kovové kupole v barvě mědi, jejichž původ si nedovedli vysvětlit. Byly zanořené do země, často porostlé vegetací nebo pod ní přímo ukryté. Protože ale poskytovaly vítané přístřeší, v třeskuté zimě zde lidé občas hledali útočiště a přespávali tu. Nezmrzli, ohřáli se – jen jim pak vypadaly vlasy a trpěli různými ošklivými nemocemi…
Fotodokumentace není. Tedy alespoň volně dostupná na internetu. Badatelé, kteří se záhadné kotle vydali hledat, se vraceli s nepořízenou. Na internetu existují jen kresby vytvořené podle popisu těch, kdo tyto objekty na vlastní oči viděli:
Proč o těchto objektech píšu v souvislosti s tunguzskou událostí?
Podle informací od Valerije Uvarova z ruské Akademie národní bezpečnosti, který se spolu se svým týmem oblastí před lety velmi podrobně zabýval, se jedná o nikoli izolované objekty, ale vždy několik těchto „kotlů“ je uspořádáno do kruhu kolem centrální instalace. Zajímavé je, a to je patrně také příčina skutečnosti, že většina pátracích výprav se z oblasti vrátila s nepořízenou, že část celé instalace je většinu času zanořená do terénu, takže někteří svědci je patrně viděli v celé kráse, jiní narazili jen na část vrchní kupole, či dokonce jen na pahorek porostlý vegetací.
Zvláštní! Objekty, které se vynořují a zanořují…
Česká expedice vedená Ivanem Mackerle v roce 2008 v těchto místech objevila podezřelé kruhové jezírko s malým ostrůvkem uprostřed:
Neměla však zařízení k odčerpání vody, aby zjistili, co je pod hladinou, a navíc je zaskočilo i nečekaně zhoršené počasí a podivné zdravotní problémy vedoucího, a tak místo nakonec byli nuceni opustit, aniž by ho řádně prozkoumali.
Nevadí. Ruští specialisté už tak učinili dávno před nimi a mají ve věci jasno.
Celé toto zařízení – a že se jedná o umělou a velice důmyslnou strukturu, o tom není pochyb – má velice úzkou souvislost s tím, co jsme zmínili v úvodu článku – s tunguzskou událostí. Připomeňme si tehdejší podivné chování neznámého tělesa, které v roce 1908 vlétlo do atmosféry Země: nepohybovalo se, jak by se na správný meteorit slušelo, přímo, ale jeho trajektorie, která by zákonitě musela skončit někde v severní Itálii, se změnila a namířilo si to nad neobydlené oblasti Sibiře. Zvláštní, co? Jako by ho něco „odlákalo“ od původního úmyslu srovnat se zemí Evropu a pozvalo si ho tam, kde se s ním mohlo jak se patří vypořádat. Podle závěrů Valerije Uvarova to bylo právě ono tajemné zařízení v Jakutsku. A že není dílem naší civilizace a už vůbec ne našich ještě méně technicky vyspělých předků, je jasné. Takže nám nezbývá, než se ztotožnit s ruským badatelem a přiznat si, že se jedná o mimozemské zařízení.
Velmi jednoduše o jeho principu: ony „kotle“, nazvěme je přesněji kondenzátory, čerpají z jádra Země energii a v případě potřeby ji pak dodají zařízení nacházejícímu se ve středu kruhu, které ji pak použije k likvidaci nebezpečí. Tak by znělo moje (ženské) vysvětlení. A kdy a proč se ony kotle pohybují? Mají v sobě jakési zázračné „čidlo“, které reaguje na růst napětí v informačním poli Země. Je-li situace napjatá, nebo zaregistruje-li i někde daleko ve vesmíru blížící se nebezpečí, kondenzátory začnou s čerpáním energie a centrální „odpalovací zařízení“ se vynoří na povrch. Jakmile nebezpečí pomine, opět zmizí pod vegetací tajgy. Celý proces nabírání energie je v okolí doprovázen výraznou změnou magnetického pole a extrémním vzestupem počtu záporných iontů, na což jsou citlivá zvířata i místní domorodci. Proto, jak známo, v případě tunguzské události zvířata místo opustila už čtyři měsíce předem a po krátké době je následovali i obyvatelé.
Takže podtrženo a sečteno – máme tu něco nesrovnatelně vymakanějšího než americké komplexy Stinger či systém Aegis, ba dokonce lepší než ruské S-500! Jakési superzařízení PVO, které nás chrání před zničením planety!
Úžasné zjištění!
Co k tomu řekl Valerij Uvarov v interview z února 2003 pro britský UFO magazín Grahama W. Birdsalla:
„Musím to říct úplně na rovinu…Toto zařízení má vlastní silový zdroj, zdroj energie. Lokalizovali jsme ho. A bylo to v období konfliktu v dřívější Jugoslávii, když jsme u něj poprvé zaznamenali zvýšenou produkci energie. (Vida, jak dlouho už Rusové toto zařízení studují!) I pro nás je to neuvěřitelné, ale dnes už víme, že toto zařízení skutečně reaguje na sociální otřesy a konflikty. Součástí našeho výzkumu je i pátrání ve starověkých záznamech a archivech, a tam jsme narazili na texty Echutin Apposs Alanhor. Říkáme jim Alanhor a jsou přinejmenším 4 000 let staré. Popisují právě toto zařízení i to, co dělá, ve vědeckých termínech… Máme co do činění s technologií – velice vzdálenou té naší – co dokáže věci, které prostě neumíme.“
A jinde:
„My víme, co katastrofu v červnu 1908 způsobilo. Byla to planetka, asteroid, který byl zničen… takříkajíc řízenou střelou. Tuto ‚střelu‘ vypustilo v tajze fyzicky přítomné zařízení. Nevíme, kdo ho vybudoval, ale je tu, bylo zřízeno před pradávnými časy a je umístěno na Sibiři, několik set kilometrů severně od Tunguzky. Dnes už mohu říci, že naše bádání odhalila více než jen zmíněnou explozi v Tunguzce. Například toto zařízení sestřelilo i meteorit mezi 24. a 25. zářím 2002. Američané tuto explozi také zaznamenali.“ (viz New Scientist vol. 178, vydání 2399–14. června 2003).
A přidala bych, že s největší pravděpodobností i čeljabinský meteorit…
Toto zařízení však není ojedinělé. Další podobné instalace, chránící naši Matičku a s ní i neposlušné lidstvo, bychom mohli najít i na jiných místech. Ví se například o těchto:
Ale z obrázku jasně vyplývá, že jsou-li rozmístěna pravidelně na celém zemském povrchu, a to je pravděpodobné, nebyla ještě zjištěna (nebo spíš se o tom nemluví) například v Evropě nebo v Severní Americe.
Přijmeme-li tyto myšlenky a skutečnost, že mimozemšťané jsou nejen mezi námi, ale byli tu už dávno před námi, pak nás jistě napadne se zeptat, proč jim na nás tak záleží. Hollywoodské velkofilmy nám je přece kreslí jako krvežíznivé bestie, před kterými je třeba bezpodmínečně vzít nohy na ramena. A tady to najednou vypadá, že naopak jsou něco jako strážní andělé hloupého lidstva.
Ono se to však má ještě jinak. Naše planeta je ve vesmíru unikátní nejen jednou zcela specifickou vlastností pozemšťanů, díky které je o nás v galaxii velký zájem, ale naše sluneční soustava se navíc nachází v jednom z nejzajímavějších míst galaxie: pouhé dvě a půl světelné minuty za hranicí našeho solárního systému (prakticky za rohem) je totiž jeden z pěti velmi významných mezigalaktických portálů, což sice pro nás v současném stavu vývoje zatím není nic zajímavého, ale pro civilizace běžně se pohybující nejen v rámci galaxie, ale i mimo ni, je tento portál životně důležitý. A proto je nutná jeho ochrana před těmi, kdo by ho mohli zneužít, a spolu s ním, chtě nechtě, i naší sluneční soustavy.
Sibiřské zařízení komunikuje s ostatními podobnými instalacemi na Zemi. Neprovádí však permanentní screening pouze prostředí naší civilizace, ale sleduje i okolní, pro nás vzdálený vesmír, odkud dostává informace od podobných zařízení, ale ještě daleko větších, a vy se zcela logicky zeptáte, kde se to tu vzalo a kdo tohle dokázal vybudovat.
Legendární civilizace Starověkých stavitelů, která tu operovala tak dávno, že to ani uhlí nepamatuje, si velmi dobře uvědomovala výhody, ale zároveň i obrovské nebezpečí ztráty kontroly nad tímto mezigalaktickým portálem, a tak vybudovala 3 perimetry jeho ochrany:
– základem jsou instalace těchto zařízení na všech planetách osídlených vyšší formou inteligence, které se nacházejí v okolí portálu. A nebylo jich málo: 58! K takovým zařízením patří i instalace na Sibiři.
– Každý solární systém, kde se oněch 58 civilizací zabydlelo, pak dostal vyšší verzi tohoto obranného systému – tedy 2. perimetr ochrany portálu. Ví se o tom, kde se například nacházejí jednotlivé instalace v naší sluneční soustavě (Měsíc, Fobos, Ganymed,…) a dají se dohledat i jejich snímky.
– 1. perimetr pak v sobě zahrnuje celkovou ochranu všech hvězdných systémů, které se nacházejí v obrovském prostoru kolem portálu. Tento prostor má průměr 35 světelných let! Všechny systémy spolu komunikují a předávají si informace k efektivnímu zabezpečení ochrany celého tohoto hvězdného klastru a reagují na každou hrozbu, jež by mohla přijít jak z kosmického prostoru, tak i z vnitřku.
Ale to už jsme se dostali hodně daleko. Takže brzdíme a příště vám nabídnu něco méně fantastického. Co třeba tu o perníkové chaloupce?
(myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: tourrouters.ru)
