Historička Helen Pluckroseová, matematik James A. Lindsay a Peter Boghossian napsali dvacet zcela smyšlených „vědeckých článků“ obsahujících absurdní teze, které se týkaly genderových otázek, feminismu, etnografie a antropologie.
Z těchto dvaceti prací bylo několik zveřejněno v uznávaných vědeckých časopisech, další na vydání čekají a jenom šest bylo odmítnuto.
Nejvíce kladných, ba přímo nadšených recenzí se dostalo pojednání o tom, jak kopulace psů na veřejných prostranstvích utvrzuje patriarchální kulturu sexuálního násilí. Práci smyšlené autorky ze smyšlené instituce nazvanou „Lidské reakce na kulturu sexuálního násilí a manifestaci queer v městských parcích pro psy v Portlandu v Oregonu“ přijal časopis Gender, Place, and Culture.
Autorka v něm dokazovala, že parky pro psy jsou místem, kde dochází k sexuálnímu násilí na fenách a kde vládne psí kultura sexuálního násilí. Díky tomu můžeme „změřit a pochopit“ stejné problémy, které se vyskytují u lidí. Pozorování a zkoumání v parcích kopulujících psů může pomoci k vyvinutí metod, které by muže naučily, „jak se zbavit sexuálního násilí a bigotnosti, ke které mají sklony“.
Článek se dočkal nadšených recenzí. „Je to výborná práce,“ napsal jeden z vědeckých recenzentů, „s hlubokou analýzou, skvěle napsaná.“ „Myslím, že bude velkým vkladem do feministického popisu chování zvířat,“ napsal další recenzent. Zveřejnění článku bylo naplánováno do zvláštního vydání na pětadvacáté výročí existence časopisu Gender, Place, and Culture.
Další prací, která získala nanejvýš pochvalné ohlasy, byl úryvek z dvanácté kapitoly knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf, ve kterém byly nacistické pojmy nahrazeny feministickými a genderovými. Autoři s pomocí Hitlerových slov prohlašovali, že „proti individuálnímu přístupu k feminismu a právám žen lze postavit feminismus skupinový, který se v solidaritě sjednocuje kolem obětí pocházejících ze společensky nejvíce marginalizovaných prostředí“.
Další zveřejněnou prací bylo pojednání o análním používání vibrátorů u mužů. Jeho název zněl: „Vcházet zadními dveřmi: jak se postavit mužské homohysterii a transfobii skrze otevřenost na používání erotických pomůcek sloužících k penetraci“.
Vědci v textu dokazovali, že si muži kvůli obavě, že budou považováni za homosexuály, nebo že si sami odmítají přiznat své homosexuální sklony, neradi zavádějí vibrátory do análního otvoru. Takové hrátky by jim ale pomohly přemáhat homohysterii, transfobii a „náležitě ocenit feministické hodnoty“.
Další práce se mj. týkají nutnosti zavést v kulturistice kategorii pro obézní lidi, „feministického spiritismu“, „mezioborového feministického přístupu k vědě“, „feministické umělé inteligence“ na základě románu Frankenstein, potřeby vytvoření feministické astronomie, která by např. zohledňovala užívání horoskopů a úvah na téma metasexuální agrese spočívající v tom, že se muž, který při masturbaci myslí na nějakou ženu, dopouští na této ženě sexuálního násilí.
Autoři zmíněných smyšlených prací používali „všeobecně běžné vědecké postupy“ a operovali „vědeckými pojmy“, odvolávali se na neexistující výzkumy a vědeckou literaturu. Splnili tak všechna kritéria pro „vědeckou práci“. Jejich práce recenzovali vědci působící na univerzitách nebo jiných vědeckých institucích.
Když deník Wall Street Journal zkritizoval a zesměšnil jednu z jejich prací, autoři se ke svému dílu přiznali. Ve svém vyjádření pak ironicky napsali:
„Proč jsme to udělali? Protože jsme rasisti, sexisti, fanatici, homofobové, trnasfobové, transhysterici, antropocentristi, exkluzivisti, agresivní, extrémně pravicoví cishetero bílí muži (a jedna, která demonstruje svou vnitřní mizogynii a je ovládaná potřebou mužské akceptace), kteří chtějí podporovat bigotnost, zachovat své výsady a jsou na straně nenávisti.“
O nízké úrovni současných humanitních věd svědčí nejen absurdní témata zmíněných prací. Autoři psali o oborech, o kterých, jak sami přiznali, neměli žádnou potuchu, a tak se jejich pojmy a vědecké metody učili až při psaní. Zmíněných dvacet prací se jim podařilo napsat za deset měsíců.
(freeglobe.cz, foto: Pixabay)
