Podle fantazie autora bude Moskva schopna porazit v tomto ozbrojeném konfliktu alianci, která se v důsledku toho rychle zhroutí.
Tato tajná operace Ruska, píše autor, byla nazvána „Molotov“. Jedním z alarmujících zvonů o jejím začátku byla smlouva o neútočení, která byla otevřeně podepsána před rokem mezi Ruskem a Čínou. Tehdy Rusové, a jak dodává Kuehn, i Číňané počítali s neschopností Západu, obzvláště Američanů, v dějinách a věřili, že jim podaří malý „vtipek” s odkazem na Pakt o neútočení z roku 1939, jinak známý jako Molotov-Ribbentropův pakt.
„Museli se nekonečně usmívat, zatímco se tanky pohybovaly na široké frontě, dokud nedošli k na dohled na Vislu, kterou většina Američanů nenajde ani při hrozbě smrtelné bolesti,” popisuje scénář války, kterou vymyslel.
Jak autor tvrdí, varovné zvonky byly už dříve. Nicméně suostředit vše do jednoho obrázku není snadné. Prvním krokem bylo posílení ruské rétoriky počátkem roku 2020 nad útiskem ruských etnických menšin v sousedních pobaltských zemích. Kvůli této rétorice byla pozornost NATO nasměrována špatným směrem: na sever, nikoli na jih a na západ. Výsledkem toho bylo, že posilování vojenských sil v Kaliningradské oblasti, bývalém východním Prusku, bylo špatně pochopeno.
To všechno dalo Rusku příležitost dohodnout se s běloruskou vládou na řadě cvičení, které poskytly krytí pro skryté posílení vojenských sil v oblastech, kde by bylo snadnější provádět operace proti Polsku.
Druhým alarmujícím zvonkem byla dohoda o příměří podepsaná v roce 2022 s Kyjevem, podepsaná americkou ministryní zahraničí Nikki Haleyovou. Moskva nejen souhlasila, ale skutečně dodržovala příměří, a tak se Rusům podařilo ještě více „uspat NATO” a vytvořit pocit falešné bezpečnosti. V důsledku toho se americkému ministru obrany podařilo přesvědčit Severoatlantickou alianci, aby do Afghánistánu převedla další vojenský kontingent, aby ochránil afghánskou vládu, která byla v „Kabulské enklávě obklíčena”, fantazíruje Kuehn.
Jak autor vyjasňuje, v roce 2021, krátce po tom, co byl Donald Trump znovu zvolen v roce 2020, Kábul téměř padl pod náporem útoků al-Kajdy a „Islámského státu“.Následovala operace „Zoufalý návrat”, kdy byly vyslány velké síly NATO, které prováděly humanitární misi na ochranu obyvatel v enklávě Kábulu před sjednocenými silami islamistů.
Po převedení sil NATO se již zmiňovaný pakt o neútočení mezi Čínou a Ruskem z roku 2023 stane dalším probuzením.
Američané se však rozhodli, že se na tuto smlouvu budou dívat spíše „pacifickým objektivem”, než evropským, a domnívaje se, že tento dokument poskytne Pekingu další volnost k akcím.
Rusko dále tuto paranoii pohánělo a poslalo Washingtonu špatným směrem, díky zprávám na Západě, že Čína vede kybernetickou kampaň na podporu prezidenta Donalda Trumpa a republikánů ve volbách do roku 2024. Takto se Moskvě podařilo ještě více odvrátit pozornost Američanů, a popravdě, většiny Evropanů. Nyní je jasné, že se Číňané tajně dohodli s Rusy na této operaci.
Nejvážnější výzvou pro ruskou armádu byla potřeba současných operací z Kaliningradu, stejně jako proti východnímu Polsku. Geograficky se podle moderních standardů zdálo, že vzdálenosti jsou nepřekonatelné, ale Rusové všechno naplánovali a připravili.
Kaliningradská část operace „Molotov“ zahrnovala omezené, ale velmi zuřivé akce, zejména proti Gdaňsku, aby zastavily rychlý příliv jakékoliv vojenské pomoci ze Spojených států nebo jiných zemí NATO prostřednictvím tohoto přístavu.
Základem ruského plánu akce na Západě se stala operace Egypťanů během války„Soudného dne“v roce 1973. Ruský zamýšleli obsadit takzvaný „polský koridor“ a Gdaňsk, nebo alespoň neutralizovat tento přístav, a pak nastavit „smrtící deštník“ nad tuto oblast pomocí S-300 a S-400 dělostřelectvem a raketovými systémy, a rovněž protitankovými zbraněmi.
Rusové nasadili na moři jaderné a dieselové ponorky a s jejich pomocí zaminovali přístavy Německa a Dánska. Po počátečním šoku NATO očekávaně reagovalo a soustředilo veškerou svou pozornost na západní země. Aliance, stejně jako Izraelci společně, se dohodli na neporomyšlených protiútocích, jejichž cílem bylo osvobodit Gdaňsk a napadnout ruskou pevnost v Kaliningradu. To vše mělo za následek porážku, která připomněla desítky tisíc, kteří padli v prvních dnech První světové války.
Ruské obranné systémy dokázaly sestřelit 6 z 7 vojenských transportních letadel C-17. V důsledku toho byly zabity stovky amerických parašutistů, což vyvedlo obyvatelstvo USA z letargického spánku.
Ale skutečný šok přišel, když ponorky, které později Američané identifikovali jako ponorky třídy Pike-B, potopily tři americké lodě, které nesly celou těžkou brigádní skupinu.
Současně ruské letecké síly společně s vlastními silami protivzdušné obrany zřídily absolutní vzdušnou nadřazenost v oblastech kolem Gdaňska a Kaliningradu. Nicméně se Rusové jen zahřáli.
V 10. den války začaly hlavní akce na východě od Pripjatských mokřin skrze tajný „koridor” v Bělorusku. Ukrajinci nemohli pomoci, protože jejich ruce byly svázány příměřím. Kromě toho byla většina ukrajinské armády na východě země, kde sledovala dodržování příměří, pokračuje ve svém rozverném příběhu.
Ještě šokující je skutečnost, že Maďaři odmítli dodržovat závazky přijaté v rámci Severoatlantické aliance, dokud nebude dosaženo dohody o několika regionech v Transylvánii a Podněstří. Výsledkem těchto kroků v Budapešti bylo zmrazení rumunských sil a obě země namísto toho, aby jednaly jménem NATO, se mobilizovaly proti sobě.
Současně spojená síla islamistů zahájila útok na Kábul.
Výsledkem těchto koordinovaných akcí Moskvy na globální aréně byli vedoucí západní politici prakticky neutralizováni a ukázali jen nerozhodnost.
A ruské tanky postupovaly kupředu. Začátkem října bez zvláštního úsilí vešly na jih od Polska a „osvobodily” Krakov. Zároveň Rusko prostřednictvím severokorejského velvyslanectví v Berlíně učinilo Německu tajnou nabídku na návrat Slezska a poté informovalo o tomto diplomatickém manévru prostřednictvím sociálních sítí i prostřednictvím německého pravicového politika, který je součástí postmerkelovské koalice. Mezitím Rusové dojeli k Varšavě a byli připraveni se zastavit. Rychle rozšířili obranný systém téměř na hranici s Německem. Pak oznámili jednostranné příměří a vyzvali všechny strany konfliktu, aby se účastnili konference v Číně, která byla vyzvána k tomu, aby byla nestranným mediátorem.
Tento smutný politický a diplomatický příběh, jak víte, se v příštím roce rozvinul samostatně a stále se rozvíjí na světové scéně. Všichni zainteresovaní se však nyní zajímají o analýzu těchto úspěšných akcí Rusů při realizaci rozsáhlých, extrémně intenzivních vojenských operací proti ozbrojeným silám Polska, Spojených států a NATO, dokončil John Kuehn svoji fiktivní historii.
Trpělivý a vlídný čtenář jistě pochopí, že je obtížné něco takového komentovat.
(prvnizpravy.cz, foto: Time Magazine)