Nejkřiklavějším příkladem může být zvláště ohavný zvyk ženské obřízky. Zákrok, který má ženu zbavit potěšení ze sexu a zajistit, aby nebyla muži nevěrná nebo v případě takzvané faraonské obřízky, aby byla jistota, že manžel bude o svatební noci první. Podle odhadů z roku 2009 v Evropě takto žilo na půl milionu žen. Dnes, po imigrační vlně, žije v Evropě již 680 000 takto postižených žen. Této epidemii není ušetřena ani Amerika, kde je dnes kolem 550 000 obřezaných žen.
Pro Západ je špatná zpráva, že se nejedná jen o migrantky, ale i o druhou a třetí generaci žijící v Evropě. Jen v Německu je zákrok proveden až na 4000 holčiček ročně. Stát a mnohé neziskové organizace se snaží šířit osvětu, ale rodiny často nacházejí oporu ve své komunitě, která dokonce financuje cesty do zemí jako Francie, Belgie nebo afrických zemí, kde je dívkám ohavná operace provedena.
O to horší zpráva přišla z Michiganu před 14 dny. Místní soudce Bernard Friedman shledal 22 let starý federální zákon o zákazu ženské obřízky za neústavní a odmítl podle něj odsoudit lékařku Jumanu Nagarwalovou, která v Detroitu provedla stovky těchto zákroků. Friedman otevřel v USA dveře tomuto „zvyku“. Jen 27 z 50 států má totiž speciální zákon proti němu.
Překvapivě povzbudivá zpráva přišla ze Somálska. Poprvé v dějinách tam budou obžalovat pachatele za ženskou obřízku. Žena totiž při zákroku zemřela. Ještě lepší zprávy přichází z Keni. V zemi, kde byla ještě před 70 léty ženská obřízka tradicí, kterou musela podstoupit každá žena, je i díky kampani britských koloniálních úřadů ve 40–50. letech, dnes podíl obřezaných žen v populaci pouhých 21 %. Zastánci obřízky se přestěhovali jinam.
Ještě strašnější kulturní import je krevní msta a vražda ze cti. Počty jsou až děsivé. Již před 11 léty, v roce 2007, bylo spácháno ve Velké Británii spácháno 100 vražd ze cti ročně. Tento trend a čísla jsou stabilní a dnes ročně zemře mezi padesátkou a stovkou lidí rukou „mstitele“. Zločinů ze cti je však v Británii daleko více. Vedle vražd je to i násilí, útoky kyselinou, domácí násilí nebo omezování osobní svobody.
Zajímavý výzkum již v roce 2011 provedli vědci z německého Ústavu Maxe Plancka. Ti mezi léty 1996 až 2005 zaznamenali na území Německa 122 zločinů ze cti, při kterých zemřelo 109 lidi. 62 z nich bylo žen a 42 mužů. Nejčastějším motivem bylo odmítnutí domluvené svatby nebo nemorální život.
92 % vrahů bylo nerozeno mimo Německo. Zbylých 9 % byla první generace narozená v Německu. Plných 63 % pachatelů pocházelo z Turecka, 14 % z arabských zemí, 8 % z Albánie a Balkánu a po 6 % z Pákistánu a Afghánistánu. Mezi pachateli byl jen jeden Němec. Nájemný vrah, kterého si najali Kurdové na vraždu své sestry, která nežila morálně. Vzhledem k nárůstu cizinců lze předpokládat, že jsou dnes čísla daleko vyšší.
Naopak poměrně kladný trend nastal v samotném Turecku, kde vražd ze cti postupně ubývá. Za 5 let jich bylo kolem tisícovky, což je vedle 10 000 vražd pro pochybnou čest ještě v 80. letech značný pokrok. V Albánii pak vraždy ze cti, které byly v této zemi téměř národním sportem ještě ve 40. letech 20. století, zmizeli téměř úplně. Ročně jsou to jednotky případů.
Západ se tak pomalu stává jakýmsi skanzenem jevů, které se v zemích původu uprchlíků pomalu stávají sociálně nepřijatelnými. Ba i jinak s náboženstvím propojené a konzervativní vlády v těchto zemích se pouštějí do boje s nimi. Západ nesmí tyto brutální a primitivní jevy pod rouškou náboženské a kulturní svobody tolerovat.
Při vymýcení obřízky neb vražd ze cti musí být použito všech legálních prostředků. Komu se to nelíbí, a kdo se s tím odmítne smířit s tím, že to je jeho tradice a on ji hodlá za každou cenu dodržovat, měl by odejít. Míst, kde by podobné tradice prošly bez trestu, na planetě pomalu ubývají.
(eurozpravy.cz, foto: archiv)
