Mehdi Shokr Khoda, 19letý íránský homosexuál, který po svém útěku z Íránu ve Švédsku v roce 2017 konvertoval na křesťanství, si přeje, aby švédské úřady v jeho konkrétním případě uplatnily “humanitární přístup”. Švédské migrační orgány odmítly jeho žádost o azyl a tvrdily, že Khoda “lže” o své situaci. Podle údajů zveřejněných na WikiLeaks v roce 2008 popravil Írán od islámské revoluce v roce 1979 něco mezi 4 000 a 6 000 homosexuálů a lesbiček.
Podle advokáta Gabriela Donnera, který pomohl přibližně 1 000 křesťanským žadatelům o azyl čelícím deportaci, se odhaduje, že se ve Švédsku ukrývá před deportací přibližně 8 000 křesťanů. Takto se k pronásledovaným křesťanům chová humanitární Švédsko.
Nová vláda Švédska, která se nakonec zformovala s několikaměsíčním zpožděním v lednu, přijímá opatření, která povedou k větší imigraci do Švédska, přestože hlavní vládní strana – Sociální demokracie – před volbami slibovala, že zpřísní imigrační politiku.
Právo na sloučení rodiny pro osoby, jimž byl ve Švédsku udělen azyl, přestože neměly status uprchlíka, se znovu zavádí – opatření, které podle odhadů přivede v příštích třech letech do Švédska minimálně 8 400 nových imigrantů. Podle ministra pro migraci Morgana Johanssona toto opatření “posílí integraci”, i když nevysvětlil jak.
“Myslím, že je to velmi dobré humanitární opatření, 90 procent [z těch, jejichž příchod očekáváme), jsou ženy a děti, které žijí dlouho v uprchlických táborech [a], kteří se nyní mohou setkat se svým otcem nebo manželem ve Švédsku,” řeklJohansson. Pravděpodobně poukazoval na skutečnost, že většina migrantů, kteří přišli za poslední dva roky, byli mladí muži, kteří opustili své manželky a děti. Opatření také opravňuje tzv. “děti bez doprovodu”, aby své rodiče přivedly do Švédska. U těchto “dětí bez doprovodu” se v mnoha případech ukázalo, že jsou dospělí, nikoliv nezletilí. (Zubař, který přispěl k odhalení této skutečnosti, byl následně propuštěn z práce).
Johansson také uvedl, že vláda plánuje rozšířit právo zůstat ve Švédsku zavedením “nových humanitárních důvodů pro ochranu”. To znamená, že lidé, kteří by jinak neměli nárok na povolení k pobytu, jej podle Johanssona budou moci získat z následujících důvodů:
“V případě velmi citlivých případů musí existovat daleko víc možností pro získání povolení k pobytu. Může se jednat například o případy, kdy jsou lidé velmi nemocní, slabí nebo velmi zranitelní, což je velmi malá skupina a velmi malá část celkové azylové politiky. Existuje řada případů, kdy člověk nemá pocit, že to fungovalo dobře z čistě humanitárního hlediska… I v této době musí existovat prostor pro lidskost a humanitární přístup. Myslím, že to je důležité.”
Mehdi Shokr Khoda, 19letý íránský homosexuál, který ve Švédsku konvertoval na křesťanství poté, co v roce 2017 uprchl do Stockholmu z Íránu, si přeje, aby švédské úřady v jeho případě uplatnily svůj “humanitární přístup. On a jeho partner, italský rezident ve Švédsku, bojují o to, aby Mehdi nebyl deportován zpět do Íránu poté, co švédské migrační orgány odmítly jeho žádost o azyl a tvrdily, že Khoda “lže” o své situaci. Úřady se mimo jiné dotazovaly, proč byl až po příchodu do Švédska pokřtěn a prohlásily, že “nebyl schopen vysvětlit, jak se z něj stal gay”. Protože je homosexualita podle islámského práva zakázána, jsou homosexuálové v Íránu běžně popravováni. Podle údajů zveřejněných na WikiLeaks v roce 2008popravil Írán od islámské revoluce v roce 1979 něco mezi 4 000 a 6 000 homosexuálů a lesbiček.
Podle advokáta Gabriela Donnera, který pomohl přibližně 1 000 křesťanským žadatelům o azyl čelícím deportaci, se odhaduje, že se ve Švédsku ukrývá před deportací přibližně 8 000 křesťanů. Takto se k pronásledovaným křesťanům chová humanitární Švédsko.
Ministr pro migraci Morgan Johansson na obhajobu toho, že vláda jedná proti svému předvolebnímu slibu, že sníží imigraci do Švédska, prohlásil, že Švédsko má nyní “nejnižší příjem azylantů za posledních 13 let”. Toto tvrzení je podle číselzveřejněných švédskou komisí pro migraci nepravdivé: Třetí nejvyšší početpovolení k pobytu byl zaznamenán v roce 2018 (132 696). Předchozí rekordní roky byly 2016 a 2017, kdy bylo migrantům poskytnuto 151 031 a 135 529 povolení k pobytu. V roce 2018 byly mezi 10 zeměmi původu migrantů s nejvyšším počtemvydaných povolení k pobytu pro cizince tyto země: Sýrie, Indie, Afghánistán, Thajsko, Eritrea, Irák, Čína, Pákistán, Írán a Somálsko.
Pro Švédsko – zemi s méně než 10 miliony obyvatel – je to, že vláda zavádí politiku, kterou většina Švédů nepodporuje, vážným demokratickým problémem. V prosinci 2018 průzkum ukázal, že 53 % všech Švédů chtělo přijmout legislativu, která by snížila počet imigrantů přijímaných do Švédska.
Švédsko by také mohlo brzy uvítat vracející se teroristy ISIS. Podle předsedy vlády Stefana Löfvena, kterému byla na toto téma položena otázka, vracející se teroristé z ISIS mají “právo”, jako švédští občané, vrátit se do Švédska. Löfven prohlásil, že by bylo proti švédské ústavě zbavit je jejich občanství, ale že ti, kdo spáchali zločiny, budou stíháni. V současné době švédské právo skutečně neumožňujebezpečnostním službám přijmout veškerá nezbytná opatření proti návratu bojovníků ISIS. Zákon neumožňuje orgánům například zabavovat nebo prohledávat mobilní telefony a počítače vracejících se bojovníků ISIS, pokud neexistuje konkrétní podezření z trestného činu.
Abychom nebyli jen negativní, tak koncem února švédská vláda předložila plány na přijetí právního předpisu postihujícího členství v teroristické organizaci. Tento nový zákon by umožnil stíhání vracejících se teroristů z ISIS, kteří by nemohli být spojeni s konkrétním zločinem, ale kteří byli prokazatelně součástí teroristické organizace. Kritici poukázali na to, že vládě trvalo několik let, než podnikla kroky ke kriminalizaci členství v teroristických organizacích, a že plánovaný trest od jednoho až dvou do šesti let vězení je “směšně nízký”. Dokud nebude zákon přijat, mohou být vracející se teroristé ISIS obviněni pouze za konkrétní trestné činy spáchané během boje za “chalífát”.
Jeden švédský odborník na terorismus Magnus Ranstorp nedávno varoval Švédsko před přijetím nejen teroristů ISIS, ale i jejich manželek a dětí, které podle něj také představují bezpečnostní riziko:
“Ženy nejsou nevinné oběti a existuje také velká skupina dětí ISIS… Od osmi nebo devíti let byli posíláni do táborů pro indoktrinaci, kde se naučili bojové techniky a jak se zachází se zbraněmi. Někteří z nich se naučili zabíjet… jejich identita bude navždy spojena s jejich zkušenostmi z ISIS a skutečností, že jejich otec i matka bojovali za ISIS.”
Ranstorp také poznamenal, že švédský systém péče o duševní zdraví “nebude schopen se s touto situací vypořádat. Pokud zůstanou u svých extremistických rodičů, mohou se důsledky dostavit později za 15 až 20 let.”
Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a vedoucí spolupracovnice Gatestone Institute.
(zdroj: cs.gatestoneinstitute.org, foto: archiv)
