Na nedávné mezinárodní konferenci o „vesmírných rizicích“ jsem slyšel řadu řečníků, kteří onu situaci nastiňovali. Jednalo se o masivní sluneční bouři narušující satelitní komunikaci, kybernetický útok částečně deaktivující systém GPS a trosky srážející satelity monitorující Zemi.
Hrozby této vesmírné infrastruktury jsou skutečné a vlády po celém světě začínají vážně přemýšlet o zlepšení odolnosti systémů, na které se spoléháme. Abychom si tento problém dokázali lépe představit, uvádíme možný scénář toho, co by se dělo, kdyby náhle nastal den bez staelitů.
08:00
Nic náhlého se nestalo. Letadla nezačala padat z oblohy, světla nepřestala svítit, ani zásobování vody neselhalo. Alespoň prozatím. Některé věci sice přestali z nenadání fungovat, ale pro většinu lidí to byly pouze malé nepříjemnosti, nic zásadního. Ztráta televizních satelitů znamenala, že nespočet rodin zmeškalo nacvičené veselé úsměvy ranních moderátorů a bylo nuceno si povídat mezi sebou namísto zaběhnutých rutin. V rádiu nebylo žádné zahraniční zpravodajství, ani žádné výsledky nejnovějších mezinárodních sportovních utkání.
Navenek však znamenala ztráta satelitní komunikace nebezpečí. V bunkru, někde ve Spojených státech ztratila pilotní letka kontakt s ozbrojenými drony, které létaly nad Středním východem. Ztráta zabezpečené satelitní komunikace odřízla vojáky, lodě i letectvo od velení a zanechala je bezbranné vůči útoku. Bez satelitů bylo pro světové vůdce téměř nemožné mezi sebou komunikovat bez šíření celosvětového napětí.
Mezitím nad Atlantikem sledovalo tisíce klidných pasažérů svoje filmy, aniž by vnímali pilotovy potíže s dorozumíváním se s řízením letového provozu. Bez satelitních telefonů se nákladní lodě v Arktidě, rybáři v Čínském moři a zdravotní pracovníci v Sahaře ocitli izolovaní od zbytku světa.
Pro zaměstnance kanceláří v Tokyou, Shanghai, Moskvě, Londýně a New Yorku bylo těžké kontaktovat svoje spolupracovníky z jiných zemí. E-mail a internet se zdál býti v pořádku, ale spousta mezinárodních hovorů selhávalo. Rychlé komunikační systémy, které držely svět pohromadě, se rozpadly. Místo zdání sblížení světa to spíše vypadalo, že jsou si lidi mnohem dále, než tomu bylo před tím.
11:00
Vyplula napovrch ztráta GPS. Většině z nás GPS pomáhala dostat se z bodu A do bodu B, aniž bychom se ztratili. Změnila život doručovacích společností, pomáhala záchranným službám být rychleji na místě zásahu, umožnila letadlům přistávat na izolovaných přistávacích drahách a umožňovala sledování a dohledání nákladních vozidel, vlaků, lodí a automobilů. Ukázalo se však, že GPS hraje v našich životech mnohem větší roli, než si mnoho z nás uvědomovalo.
GPS satelity jsou něco jako vysoce přesné atomové hodiny ve vesmíru, které vysílají časový signál zpět na Zemi. Přijímače na zemi (ve vašem autě či v chytrém mobilu) snímají tyto časové signály ze tří nebo více satelitů. Porovnáním časového signálu z vesmíru s časem v přijímači, je přijímač schopen vypočítat, jak daleko je od satelitu.
Pro tyto přesné časové signály z vesmíru je však mnoho dalších využití. Jak se ukázalo, naše společnost je na nich stále více závislá. Naše infrastruktura drží pohromadě díky času (od časových značek přes finanční transakce až po protokoly, které drží internet pohromadě). Jakmile přestane fungovat synchronizace mezi daty a počítači, dojde ke zhroucení celého systému. Bez přesného času je ohrožena každá síť ovládaná počítači. Což znamená v dnešní době téměř všechny.
Když se vysílání GPS signálů přerušilo, byly nahozeny záložní systémy, využívající přesné pozemské hodiny. Během pár hodin se však rozdíl začínal zvětšovat. Zlomek sekundy mezi Evropou a USA, lehký rozdíl mezi Indií a Austrálií. Cloud se začal rozpadat, vyhledávače byly pomalejší a internet začal pracovat napůl. První velká omezení přišla večer, když se přenosové sítě snažili vyrovnat poptávce. Počítači řízená úprava vody, byla inženýry přepnuta na manuální záložní systémy. Ve většině městech, díky nefungujícím semaforům a vlakovým signálům, došlo k ochabnutí dopravy. Již chaotické telefonní služby, později odpoledne, nakonec zcela odpadly.
16:00
V tuto dobu se letecké úřady neochotně rozhodly zastavit leteckou dopravu. Díky ztrátě satelitní komunikace a GPS již bylo potřeba zrušit většinu letů, posledním kapkou se však ukázalo býti počasí.
I přes meteorologické balóny a pozemní či vodní observatoře, které jsou velice důležité, předpověď počasí se stala více závislou na satelitech. Maloobchodníci využívali data z předpovědí k objednání toho správného jídla (nakoupení zásob na venkovní grilování ztrácelo význam, pakliže předpověď uváděla zataženo). Farmáři spoléhali na předpověď počasí kvůli sadbě, zalívání a sklizni. V leteckém průmyslu bylo potřeba předpovědi počasí k rozhodnutím, která by mohla ovlivnit životy pasažérů.
Letadla jsou vybavena radarem k detekci špatného počasí nebo jiných zdrojů turbulence, získávají však neustále nové informace ze země. Tyto neustálé předpovědi jim umožňují sledovat vývoj počasí a podle toho jednat. Toto je obzvláště důležité při cestách nad oceány, kde jsou tyto observatoře na lodích velice rozptýleny.
Kdyby s tím byli pasažéři na přes oceánských letech srozuměni, nástup do letadla by si nejspíše rozmysleli. Bez dat ze satelitů, které sledují vývoj počasí, nebyl zaznamenán bouřkový mrak rychle se formující nad oceánem a letadlo do něj přímo vletělo. Turbulence způsobila několika pasažérům zranění a zbytku zanechala traumatizující zážitek. Nakonec však svoji cestu dokončili. Ve světě byli ostatní cestující donuceni zůstat tisíce mil od domova.
22:00
Nyní se projevil plný rozsah toho, co by bylo známo jako „den bez satelitů“. Komunikace, doprava, energetické a počítačové systémy byly vážně narušeny. Světová ekonomika se zhroutila a vlády se snažily o vyrovnání. Politici byli varováni, že potravinářské dodavatelské řetězce se brzy rozpadnou. V obavách o veřejný pořádek byla vláda nucena zavést nouzová opatření.
Kdyby tato kolize pokračovala, každý den by s sebou přinášel nové výzvy. Nebyly by tu žádné satelity, které by ukazovaly množství úrody, ilegální přihlášení do Amazonu nebo polární ledovou vrstvu. Satelity, používané k vytváření obrázků a map pro záchranáře vyrážející k místům zasažených katastrofami by neexistovaly, stejně jako satelity vytvářející dlouhodobé záznamy o klimatu. Všechno tohle jsme považovali za samozřejmost až do té doby, kdy jsme o satelity přišli.
Mohlo by k tomu všemu opravdu dojít? Pouze tehdy, kdyby vše selhalo najednou, a to je velice nepravděpodobné. Co je ovšem jisté je to, že infrastruktura, na kterou všichni spoléháme, se stala velice závislou na vesmírné technologii. Bez satelitů by Země byla úplně jiným místem.
(zdroj: suenee.cz, foto: Pixabay)
