Celkově může systém zahrnovat až 10 párů věží s přijímači a vysílači ve vzdálenosti 50 km od sebe, takže teoretický obvod systému tvoří 500 kilometrů.
Tento systém je také účinný proti letadlům pohybujícím se v nízkých výškách, ačkoliv většina radarů má v takových situacích potíže, uvádí časopis.
Zároveň je maximální detekční výška sedm kilometrů, což je méně než u tradičních radarů.
Časopis zdůrazňuje, že obzvláště zranitelná ze strany ruského radaru jsou nepřátelská útočná letadla, která jsou nucena působit v oblasti radarového systému.
V článku se uvádí, že radar Struna-1 má řadu nedostatků, které brání tomu, aby mohl být používán jako náhrada za tradiční radary, ale v kombinaci s nimi může nepříteli způsobit mnoho problémů.
Past pro neviditelné stíhací letouny
Německý deník Stern již dříve informoval, že ruské raketové systémy S-400 a S-300 jsou schopné sestřelit neviditelné stíhačky, a to díky radaru Struna 1.
Podle listu, americká letadla vyráběná pomocí stealth technologie poskytují Spojeným státům po celém světě neomezenou leteckou převahu. Ve skutečnosti stíhačky F-22 a F-35 nejsou neviditelné, ale dají se jen těžko detektovat pomocí speciálního radaru.
Každý radar vysílá radarové paprsky. V případě jejich odrazu od objektu, radar měří vrácený puls. Stealth stíhačky mají speciální povlak, který významně snižuje tento druh odrazu. Navíc je tělo nenápadných stíhaček vyrobeno takovým způsobem, aby co nejvíce rozptýlilo signál. Použití obou těchto metod vede k tomu, že nepřátelský radarový systém neobdrží signál odražený od cíle.
Po dlouhou dobu měly tyto stíhačky k dispozici pouze Spojené státy a jejich spojenci. V současné době však v Rusku vzniklo několik prototypů stíhacího letounu T-50 a Čína již přijala do výzbroje svůj vlastní nenápadný stíhač. Ale je zajímavé, že americké stealth technologie jsou založeny na výzkumech sovětských inženýrů, poznamenává autor článku.
(zdroj: cz.sputniknews.com)
