V chudobě vychovávala své tři děti, Paulu, Stephanie a Johnnyho. Gertruda Baniszewská žila s dětmi na samotě nedaleko Indianapolisu. Aby si přivydělala trochu peněz, souhlasila s tím, že se bude starat io dvě další děti, 16-letou Sylvii Likensovú a její o rok mladší, mentálně postiženou sestru Jenny. Rodiče sester pracovali v cirkuse, se kterým putovali po celých Spojených státech, a tak byli rádi, že se jejich dětí ujala sice chudá, ale pořádná matka tří dětí. Týdně jí za “péči” posílali dvacet dolarů.
Z Baniszewskej se však již v prvních dnech “péče” vyklubala sadistka s patologickými sklony k týrání. Obě dívky přivazovala k posteli ve sklepě a téměř jejich nepouštěla ven. Na snídani dostávali jednu topinku, oběd žádný a na večeři šálků polévky. Vždy, když je odvázala, dělala tak jen proto, aby mohla ubohé děti pořádně zmlátit a vybije se tak na nich za svůj nepovedený život. Neustále jim přitom vykřikovala, že je má na krku “téměř zdarma.” S postupem času se Baniszewskej agresivita stupňovala. Jak sama přiznala, dívky někdy bila tak silně, až jí otekly ruky.
Proto je začala bít dřevěnou dlahou s rezavými hřebíky. Zanedlouho začala na podobné zvěrstva navádět i vlastní děti a mládež z okolí nutila, aby na Sylviinom těle hasili nedopalky z cigaret. Potom nahuckala svou dceru Paulu, aby zbila Sylvii, která jí byla největším trnem v oku. Paula bila Sylvii holí po rukou, až její zlomila loketní kost a ruku jí museli dát do dlahy. To však nebylo vše. Krutá matka označila Sylvii za “kurvu” a proto musela trpět. Nutila děti od sousedů, aby Sylvii bili, pak ji před nimi donutila tančit nahou a nakonec navedla duševně zaostalého chlapce od sousedů, aby Sylvii žhavým hřebíkem vypálil na břiše nápis “jsem prostitutka a jsem na to hrdá.” K tragédii došlo asi pět týdnů po tom, co se Baniszewská ujala obou Likensových dětí. Ve sklepě bouchala Sylvii hlavou o zeď tak dlouho, že tato zemřela na krvácení do mozku.
Polekaná sadistka Baniszewská okamžitě zavolala policii a tvrdila, že Sylvia se potulovala po okolí s partou chlapců, která ji nakonec ve sklepě znásilnila a zavraždila. Všechny tři Baniszewskej děti tuto verzi opakovali před policií. Když už byl policejní důstojník na odchodu z domu hrůzy, přiběhla k němu vystrašená Jenny Likensová a řekla mu pravdu. Sadistická vražedkyně skončila před soudem, který jí s přihlédnutím na mimořádnou krutost vůči dětem vyměřil doživotní vězení. Několikrát se odvolala a žádala o milost, ale všechny výše instance potvrdily původní rozsudek. Důkazy, které poskytla pitva zuboženého těla nebohé, byly nezvratné. Baniszewská své počínání vždy odůvodňovala pouze jedinou větou: “Musela jsem jí dát za vyučenou …”
