Mediální hysterie kolem pronikání koronaviru do Evropy chrlí informace, jež zaplňují titulní strany printových i elektronických médií a vytlačují odsouvají jiné, mnohem důležitější zprávy. Mezi ty, které by také měly burcovat palcovými titulky, patří zpravodajství o brutálním policejním potlačování odporu obyvatel některých řeckých ostrovů proti budování zádržných táborů pro nekonečné proudy afro-asijských vetřelců.
Lámání odporu
V korporátních hromadných sdělovacích prostředcích se tvrdé policejní represe na řeckých ostrovech Lesbos, Chios, Samos, Leros a Kos bagatelizují. Středoevropané, kteří pro nedostatek času přelétávají očima jen titulky, možná zachytili v úterý tento z autorské dílny České tiskové agentury ČTK: “Řekové se kvůli migračním střediskům střetli s policií”.
Ani čtyřřádkový perex pod titulkem nepoukazoval na podstatu ohavnosti celého dění na těchto ostrovech. Výbušné dění odbývá dvěma suchopárnými větami: “Kvůli nesouhlasu s výstavbou nových zadržovacích středisek se dnes brzy ráno na řeckých ostrovech Lesbos a Chios střetlo několik stovek demonstrantů s policií. Bezpečnostní složky proti protestujícím použily slzný plyn, informoval deník Kathimerini.“
K poznání hrůzy, kterou ostrované prožívají, se dostanou jen ti čtenáři, kteří si přečtou celou zprávu. Těch je málo. Těch, co se podívají dál pod titulky, ohromí již první věta. Má klíčový obsah, který vybízí k hlubšímu zamyšlení: “Rozzlobení obyvatelé ostrova Chios se podle listu Kathimerini pokusili zabránit vyložení stavebních strojů v tamním přístavu, následně zabarikádovali i silnice. Police dav rozehnala zábleskovými granáty a slzným plynem, nejméně tři demonstranti kvůli zásahu museli ošetřit lékaři.”
Méně smrtící zbraně?
Ukazuje se, že liberální demokracie nabývá už i v sluncem zalitém Řecku, v kolébce evropské demokracie, despotický ráz. Vláda ve službách vítačského absolutismu nasazuje proti ostrovanům, kteří se pokoušejí zabránit rozběhnutí výstavby ubytovacích táborů pro masy nezvaných migrantů nebezpečnou represivní techniku. Neozbrojené civilisty rozhánějí nejen slzným plynem, ale i zbraněmi spadajícími do kategorie non-lethal weapons. Wikipedie vysvětluje, že “neletální neboli nesmrtící zbraně jsou takové zbraně, jejichž primárním účelem není usmrcení protivníka, ale pouze jeho zneškodnění či dočasné vyřazení z boje, aniž by přitom byl ohrožen jeho život.“
Autoři tejto definice si zaslouží uznání za odvahu podotknout, že: „Vzhledem k tomu, že i při použití některých nesmrtících zbraní (např. taserů) může dojít k úmrtí protivníka, byť to není jejich účelem, používá se v angličtině pojem less-lethal weapons (méně smrtící zbraně).“
Orwellovské pojmy z ríše kognitivní disonance jako vyšité.
Referenční zdroj citované zprávy ČTK obsahuje link na zpravodajský zdroj, kterým je portál kathimerini.gr. Ten sice podává celou reportáž v řečtině, ale poskytuje fotografii z portálu lesvosnews.net z momentu krátce před rozháněním hloučku demonstrantů slzným plynem. Policejní čety už mají nasazené protiplynové masky, zatímco hloučky demonstrantů, převážně mužů ve středním a starším věku, stojí nechráněné.
Na jiném záběru demonstranti dokonce sedí na vozovce, aby dávali již na dálku řečí těla každému na známost neútočí povahu svého vystoupení.
Platforma YouTube přinesla reportáže z více lokalit, kde docházelo k srážkám pořádkové policie s protestujícími ostrovany. Oficiální agenturní zpravodajství, včetně ČTK, přiznává zranění slovními formulacemi jako tato: “… nejméně tři demonstranti Kvůli zásahu museli ošetřit lékaři .”
Nedozvídáme sa však o bilancii rozhánění davů zmiňovanými zábleskovými granáty. Nejsou to žádné světélkující hračky. „Granát při své detonaci vydá výrazný záblesk oslňujícího světla (6–8 milionů cd) a ohlušující zvuk (170–180 dB). Vlivem výrazného záblesku světla dochází ke stažení zornic zasažené osoby a ta tímto dočasně ztrácí schopnost vidění. Ztráta zraku trvá několik sekund, než se zornice opět rozšíří, aby přijímaly dostatek světla. V kombinaci se silným zvukovým efektem je tato osoba dezorientována.“ Na německojazyčné Wikipedii se můžeme dovědět, že krátkodobý účinek na újmě sluchu se může natáhnout na dlouhodobý. Anglickojazyčná Wikipedie dokonce otevřeně přiznává smrtící účinky této “nesmrtonosné” zbraně.
V zájmu budování tranzitní megazóny
Řecký anglickojazyčný portál ekathimerini.com ve středu informoval o odhodlání lokajské domácí vlády neustupovat před námitkami ostrovanů a rozjet výstavbu zadržovacích táborů v plánovaném rozsahu a termínech. “Dialog s místními samosprávami nemůže pokračovat donekonečna” prohlásil v úterý mluvčí vlády Stelios PETS. Probruselský režim v Aténách již požádal eurokraty o příspěvek z eurounijných fondů pro soukromé firmy, které tábory postaví. Celkové náklady se odhadují na 200 milionů eur. Tato předběžná kalkulace ale může narůst, pokud má být výstavba dokončena před začátkem letní “plavební” sezóny.
Demonstranti budou zřejmě převálcovaní všemocnou mašinérií vítačského despotismu EU. Kolaborantská vláda v Aténách se nechala slyšet, že plány na výstavbu nových zařízení na vhodných, již vyčleněných pozemcích urychlí. Námitky ostrovanů a jejich samospráv zůstanou ignorovány.
Ve středu na ostrovech pokračovaly protesty v podobě celodenní stávky. Vláda slibuje zoufalým ostrovanům, že nové tábory budou efektivními tranzitními středisky pro rychlé vytřídění ilegálních migrantů na dvě skupiny. Do první by se měli dostávat ti, kteří budou shromažďování na přesun na řeckou pevninu. Do druhé ti, kteří budou určeni na deportaci do Turecka. Předpoklad, že Turecko by bylo ochotné je dobrosousedsky přijímat, je směšný. Ještě absurdněji vyznívá představa, že takové masy převážně mladých mužů odhodlaných proniknout do západní Evropy, by se pokorně nechali bez boje nalodit a přepravit do Turecka.
Nová táborová městečka na ostrovech se nevyhnutelně stanou magnety a příval vetřelců z Asie a Afriky se zvýší. Ubytovací kapacity táborů se přetíží a život na ostrovech bude ještě nesnesitelnější než dosud. Původní populace ostrovů se pravděpodobně postupně natrvalo přesídlí na pevninu. Výměna obyvatelstva umožní eurokratům proměnit v konečném důsledku severoegejské ostrovy jako Lesbos, Chios, Samos a jiné, co leží jen pár kilometrů od tureckého pobřeží, na jakési souostrovní tranzitní území globálního rozsahu a významu.
(zdroj: protiproud.cz)
