Ve vašem posledním blogu píšete, že za současných okolností bychom měli „těžce eliminovat idealisty“ a začít myslet jinak. Jak a jsme toho schopni? Všude slyšíme výzvy ke zodpovědnosti, umíme být zodpovědní?
Přiznávám, v posledních letech jsem začínala o naší schopnosti být zodpovědní trochu pochybovat. Ale teď nás okolnosti postavily před tvrdou realitu, kdy nic jiného než být zodpovědní nám nezbývá. A umíme to. Kdo ne, rychle ho okolí postaví tzv. do latě. Hlídáme se navzájem, a je to dobře. Nemáme jen práva, ale také povinnosti. Jako bychom na to zapomněli.
Byl vyhlášen nouzový stav. Je to podle vás správné opatření? Když čtete některé reakce… myslíte si, že situaci veřejnost pochopí?
Většina veřejnosti to chápe, a kvůli té menšině, která v klidu cestovala do zahraničí, jako by se nechumelilo, měl stát nouzový stav vyhlásit o dva týdny dříve. Na někoho prostě platí jen ten bič.
Jaké reakce vnímáte vy ve svém okolí? Jste často v kontaktu se starosty, jaké mají zkušenosti a jak vše v obcích zvládají?
Starostové jsou neskuteční – tyto dny ukazují, jak se starají o své obce, města, jak komunikují s občany, jak řeší i to, co nemusejí, jak informují o všem a srozumitelně, jak si klidně seženou číslo na ministra vnitra, když jde o jejich hraniční přechod a práci lidí v zahraničí… smekám před nimi. Ne že bych nevěděla, jací jsou borci, protože jsem mezi nimi dnes a denně, jen teď to prostě je vidět jako nikdy. Bez nich by byl stát ztracený. Totéž platí o hejtmanech. A pokud jde o reakce v mém okolí – lidé si uvědomují vážnost situace, a proto, lidově řečeno, poslouchají. Říkají – musíme vydržet, tak vydržíme. I když to mnozí nemají lehké.
Jakým způsobem podle vás situaci se šířením nového koronaviru zvládají vládní politici a především premiér Andrej Babiš? Daří se jim problém komunikovat v médiích?
Zvládají to dobře. Nemá význam říkat nic jiného. Dělají, co umějí, šli na to přísně od počátku, což je mi bližší než cynismus Merkelové – například. Zavřít hranice bylo správné, zakázat akce bylo správné, a to říkám jako člověk, které padly přednášky pro tři stovky lidí. To doženeme. Zdraví máme jen jedno. Myslím si jen, že situace odhalila trochu naši nepřipravenost ve vybavení. Je nutné si z toho vzít tu zkušenost.
Německá kancléřka Angela Merkelová vyzvala k solidaritě během pandemie. Nakazit by se podle ní mohlo 60 až 70 procent obyvatel země. V této souvislosti zaznělo i z opozice, že i Babiš se chová zodpovědněji. Jak to vnímáte vy?
Merkelová je tragická postava tohoto desetiletí. Udělala tolik nevratných škod, že by se měla všem omluvit a co nerychleji zmizet do propadliště dějin. A hlavně už proboha mlčet. Je prostě hloupá, lidsky naivní, taková svazačka zavřená ve své politické bublině, která o životě normálních lidí neví nic. Už ať je pryč. Ano, Andrej Babiš a jeho vládní tým současnou situaci zvládá, protože mu neschází rozhodnost. A především není hloupý jako ta slavná Angela. Umí zavelet, a v tuto chvíli je tato vlastnost nade vše. Najdou se jistě i chyby, ale po boji je každý generál. Tato situace nás mnohé naučí.
Debatovalo se o jedné z tiskových konferencí, kde Andrej Babiš vyžadoval po ministrovi zdravotnictví jméno člověka, od kterého dostal chybnou informaci. Šlo o prohlášení Vojtěcha na adresu lékařky, která se měla po odběru vzorků ocitnout v karanténě. Jenže to nebyla pravda a Vojtěch se za to omluvil. Působilo vyžadování informace od Babiše až nepatřičně, nebo to spíš vyznělo tak, že chce premiér skutečně vědět, kdo tu chybnou informaci ministrovi dal?
Za mne – v té vypjaté situaci se tomu nedivím, ale za mne měl spíše okřiknout tu reportérku, která nepochopila, co je v tu chvíli důležité. Trochu svého mladého ministra shodil, ale to, že se v tyto dny bude hrát na rovinu a řekne se, kdo a co, je podle mne správné. Nikdo není povinen na sobě nechávat chyby druhých. Ale, a to bych zdůraznila, ty chyby se dít budou, přesto bychom se neměli tentokrát předhánět, kdo koho chytí za ruku, ale držet spolu. Jde o situaci, která tu nebyla desetiletí, zpětné hledání chyb zdržuje od nutných aktuálních řešení, která se mění z hodiny na hodinu. Takže tu situaci nepřeceňuji.
Velkou pozornost vzbudilo vyjádření herce a principála Jana Hrušínského, že těmi opatřeními jde o likvidaci jeho Divadla Na Jezerce a všeho nepohodlného. Kritizoval, že se zakázala divadelní představení kvůli 38 nemocným lidem s příznaky lehké chřipky, že o kompenzacích nepadlo ani slovo, že do Agrofertu mohou lidé chodit pracovat, že jsou tím rozhodnutím de facto zakázané demonstrace. Nynější stav nazval stanným právem, které platí pod hrozbou tří milionů korun pokuty jen kvůli tomu, aby se nemluvilo problémech trestně stíhaného komunistického udavače. Co k jeho výtkám říkáte?
K Janu Hrušínskému bych se raději z úcty k jeho otci, což byl chytrý a moudrý chlap, jak jsem kdysi po listopadu měla čest osobně poznat, nevyjadřovala. Za mne – šok z jeho sobectví, hlouposti a zloby. Všichni ztrácíme, všichni přemýšlíme, jak zaplatíme svoje lidi, ale mnohem hůř jsou na tom lékaři, rodiče s dětmi, kterým zavřeli školy, cestovky… svět v České republice se netočí kolem jednoho ani více divadel, aktuálně už vůbec ne kolem demonstrací, a nedivila bych se proto, kdyby lidi tak naštval, že ho budou ignorovat i poté, co zase otevře. Měl by odjet na pár měsíců na venkov. Oni by mu to lidi vysvětlili. Navíc zbytečně herce poškodil – zaznamenala jsem myšlenku, že by lidi nechtěli zpět vstupné, aby divadla podpořili. Ale po tomto chování? Někdy je lépe chvíli myslet, než něco řeknu.
Nenahnal svou kritikou body Andreji Babišovi, protože už se objevily komentáře, že mu svým vyjádřením pomohl a že lépe by to ani marketingový odborník Marek Prchal nevymyslel?
Přesně. Slyšela jsem řadu lidí – no pomoz Bůh, než takoví principálové z Prahy, to raději Andrej z Čapího hnízda, protože ten má aspoň mozek. Každý útok na premiéra v této těžké době premiérovi jen pomůže.
Režisér Jan Hřebejk spojil riziko nákazy koronavirem s tím, že se tato nákaza může hodit i k něčemu jinému. Na Twitteru napsal: „Koronavirus je ideálním spojencem ANO, fašistů a komunistů při pokusu převzít ČT v situaci zákazu demonstrací.“ Jak to vidíte vy?
Tak výrok režiséra Hřebejka, omlouvám se, je na psychiatra. Já už mám ale delší dobu pocit, že je tu skupina lidí žijících asi mimo náš svět, v nějaké své bublině, a mohou to být skvělí režiséři, skvělí herci, skvělí autoři… prostě jen ta životní realita jim těžce uniká. Nedávno to přiznal v rozhovoru mladý Matěj Stropnický – dva roky už žije na venkově, a přiznává – život je o něčem jiném, než jsem kdysi hlásal, lidi na venkově se Praze smějí. Jinak současná situace – koronavirus, chcete-li – nám tvrdě ukazuje, co je v životě společnosti to důležité. A mělo-li to přijít, možná to přišlo v pravý čas. Už jsme skoro „blbli“, báli se říkat své názory, začali nám diktovat nezletilé děti a zběhlí nezkušení studenti. Jsem zvědavá, kdo po těchto týdnech půjde na demonstrace, kde se mluví a mluví a řešení žádná. Tedy je-li koronavirus něčí spojenec, pak zdravého rozumu, který by se měl konečně pořádně probudit, aby opět poskládal naše životní hodnoty tak, jak mají stát – zdraví a bezpečnost na prvním místě, a až pak na chvostu nějaké teoretické řeči o páté, které k ničemu nevedou. Protože kritika a útok, které nenabízejí řešení, jen zbytečně rozdělují lidi.
Spolek Milion chvilek pro demokracii se ocitl na okraji zájmu. Jeho cesta kraji byla narušena. Dáváte spolku šanci, že za měsíc za dva, až se věci snad vrátí do normálu, dojde k restartu?
Já doufám, že tyto týdny znamenají definitivní konec činnosti tohoto spolku a jemu podobných. V kontextu s tím, co se dnes děje, by byla jejich činnost už tak trochu, hledám to slovo, až tragikomická. Jejich idealistické představy zabila tvrdá realita. Jak invaze imigrantů na jihu, kdy jdou proti sobě dokonce dva státy NATO, tak koronavirus všude. Jeho aktéři by se měli vrátit ke studiu, peníze, co jim zůstaly, dát na nemocné děti, a měli by přestat, ve své nezralosti až naivitě, rozdělovat naši společnost.
Co ovšem taky očekávám, je, že by to mohlo některé zralé, dospělé a moudré osobnosti do politiky nasměrovat. Potřebujeme totiž pro budoucí roky silné, zkušené a sebevědomé lídry a lídryně, protože doba nebude jednoduchá. Naše země je potřebuje, Evropa je potřebuje. Volební strany by je měly začít hledat a najít. A od těchto lídrů očekávám na prvních místech jejich programu – bezpečnost občanů Česka a Evropy. Za každou cenu včetně uzavření hranic. Evropa tu není od toho, aby zachraňovala svět, ale musí začít, konečně, zachraňovat sebe, evropské státy a nás, jejich občany. Idealisté musejí být nahrazeni realisty – a to budou mít v rukou lidé u voleb. Po těchto měsících by se to mohlo podařit. Chtěla bych slyšet, kdo by dnes v české hospodě řekl, pusťme sem ty imigranty – se všemi jejich nemocemi, dědičnou zátěží, výchovou k nenávisti k nám, s jejich neznámým původem… tito lidé budou jednak nevolitelní, a do té hospody aby si vzali ochranku.
A co Evropská unie? Jak ta situaci zvládá?
Absolutně ji nezvládá. Neznám pro invazi na jihu a pandemii koronaviru zbytečnějši instituci. Podle mne je to v této podobě začátek jejího konce. Drzost, se kterou nám vytýkali zavření hranic, nemá obdoby. EU v této podobě musí skončit, tedy buď se totálně změnit, nebo se rozpustit. EU dneška je tragická.
Šíření koronaviru je nově trestným činem se sazbou do 12 let. Co si myslíte o tomto rozhodnutí?
Z pozice advokátky bych to označila za zbytečné, protože tu máme jiné trestné činy, pod které by to šlo podřadit. Ale z pozice ženy, mámy, občana – byl to velmi správný krok. Lidi potřebují nad sebou ten bič, protože někteří prostě nemají rozum. Ještě bych k tomu přihodila vysoké peněžité tresty. Ne tyto lidi živit ve věznicích, ale ať platí do naší společné kasy. Ze které pak budeme platit všechno to, co platíme teď. A bude to sakra vysoký účet. Ale věřím, že to zvládneme, a možná nás to něco důležitého naučí a k něčemu důležitému donutí.
