Všechno to začalo v Idlibu, který Assadův režim a Rusko dychtí ovládat, zatímco Turecko chce zřídit bezpečnou zónu na ochranu své hranice. Pro Bashara Assada je Idlib posledním krokem v boji o opětovné získání moci nad Sýrií. Je podporován Ruskem a projevily se obavy mnoha, protože situace vedla k přímému konfliktu mezi Ruskem a Tureckem, které navzdory tomu, že je členem NATO, má s Moskvou přátelské vztahy.
Když minulý týden zahynulo v Idlibu 33 tureckých vojáků, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se rozhodl zahrát kartu uprchlíka se svými evropskými sousedy. Turecko hostí v závislosti na zdroji mezi 3,6 a 4 miliony uprchlíků. V Idlibu se blíží další milión vysídlených osob k turecké hranici. Mnoho z nich bylo několikrát vyhnáno ze svých domovů a dočasného ubytování válečnými zuřením v Sýrii.
EU byla vyděšená, když vyšli z Turecka zprávy, že se otevře hranice s Řeckem. V roce 2015 EU a Turecko dosáhly dohody, že Ankara uzavře své hranice výměnou za 6 miliard EUR (6,7 miliard USD). Z různých důvodů se do tureckých organizací pro pomoc dosud dostaly pouze 3 miliardy EUR. Erdogan již nějakou dobu prosazuje, aby byl zbytek převeden přímo do státní pokladny. V Bruselu jeho žádosti klesly na hluché uši.
Idlib nyní situaci opět zvrátil. EU nevyužila hiatus posledních pěti let k revizi dublinského nařízení (úmluva o právním postavení uprchlíků). Dublin III pochází z roku 2013 a uvádí, že uprchlíkům musí být udělen azyl v zemi, v níž jsou poprvé zaregistrováni. To vytváří nepřiměřený tlak na Řecko a další středomořské země, jako je Itálie a Španělsko, z nichž všechny nemají silné ekonomiky a musí čelit mimořádně vysoké nezaměstnanosti mladých lidí, a to i bez uprchlíků.
Evropská solidarita by teoreticky vyžadovala mechanismus přidělování mezi členskými státy EU i mimo ně. Bohužel, zdá se nemožné najít konsenzus v Bruselu. Na jedné straně je visegrádská skupina států, která se skládá z České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska, jejichž vlády jsou vůči uprchlíkům tvrdými liniemi. Na druhé straně existují země jako Dánsko a Německo, které jsou mnohem liberálnější. I zde jsou však někteří členové vládních koalic nebo opozičních stran mnohem tvrdší než hlava vlády. Například německý ministr vnitra Horst Seehofer obhajoval přísnější hraniční kontroly v rámci EU, pokud by vnější hranice představovaly problém. Kancléřka Angela Merkelová, která byla německou architektkou v letech 2015/2016, která se v roce 2015/2016 ubytovala téměř milionu uprchlíků, zůstala v tomto tématu mlčenlivá. Obhajovala však naléhavé konzultace s Erdoganem s cílem oživit dohodu EU s Tureckem.
Všechny výše uvedené opouští středomořské státy, zejména Řecko. V úterý šla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen do Řecka za účelem konzultací s předsedou vlády země. Z bezpečné vzdálenosti přeletěla přes řecko-tureckou hranici 200 kilometrů a slíbila solidaritu. Hraniční síly EU Frontex jsou připraveny posílit svou přítomnost v této oblasti. Napsal portál Arabnews.com.
