Konání současné české vlády za dob koronakrize začíná být hojně kritizováno. Co vy na to?
Po bitvě je každý generálem. To je logický. Každý je chytrý jako opice. Podle mě je koronavirus a celosvětová pandemie opravdu válka. To se nedá nic dělat. A když byl někdo voják… Vy jste byl voják, pane redaktore?
Dostal jsem modrou knížku, ale kvůli zlomenině pánve, takže zaslouženě…
No jo, tak to s vámi nebude žádná řeč. Za válečného stavu je prostě situace jiná. V armádě se nediskutuje. Jaká demokracie kristapána. Když je boj, tak jde demokracie stranou, všichni si dají na tlamu roušku a nediskutují o tom. To je bez debat.
Podle mě se o nás vláda stará velmi dobře. A opozice ať drží pysk. Po bitvě je každej chytrý, to je jasný. Za fakt, že jsme na tom v Evropě relativně ještě nejlépe, může kdo? Já si myslím, že za to může především ukázněnost českého národa. Dnes jsem byl na procházce kolem Berounky. Osamělí lidé jdou, všichni hubu přikrytou.
To by bylo v cizině něco nebývalého. Tam pořád lidská práva, lidská práva, mít odkrytou držku. Tak s takovými právy ať jdou za epidemie všichni do háje.
Takže kritiku vlády berete jako pindy opozice?
Jakmile je válka s virem, tak jde demokracie stranou. Opozice, ať si nevyskakuje a poslouchá. Na Andreji Babišovi je sympatické, že se ptá odborníků. Protože v tomto případě pochopitelně nemůže být odborníkem třeba nějaký Petr Fiala, ale musí to být epidemiolog a virolog.
Ale profesor Fiala je politolog, což odborník je…
No, tak to je ten pravý odborník.
Když se ještě budeme bavit o koronakrizi, tak se dnes mluví o promořování. Je to správná cesta?
Já taky nejsem opravdový odborník přes viry. Ale mám dojem, že koronavirus nás zaskočil a má vlastnosti úplně jiné, než ostatní viry. Mám vážné obavy z toho, že může mutovat, že může přijít daleko horší mutace. To vlastně ještě pořád nevíme. Čili ono je to všecko více méně pokus a omyl. Přesto si myslím, že alespoň ten pokus je zdárný.
Promořování? Při normální chřipce také existuje promořování. Je mi osmdesát let a v životě jsem neměl nikdy žádnou chřipku a ani pracovní neschopnost. Takže jsem asi extrémně odolný. Asi je to i genetická záležitost a možná je to i tím, že jsem nikdy v životě nedělal žádný sport. Protože všichni mí kamarádi, co sportovali, jsou buď na vozíku anebo mrtví.
Když vám prezident největší země řekne, že nebude nosit roušku, protože mu nesluší, tak to je opravdový nesmysl. Kdyby to řekl někdo u nás, tak je to vstupenka do blázince.
Na druhou stranu, třeba bývalý pražský primátor Pavel Bém, což je velký sportovec a hlavně horolezec, mi říkal, že nemoc covid-19 má, ale nepozoroval na sobě žádné příznaky…
Aha, tak vidíte. To možná, že je velký sportovec. Tady je zapotřebí vycházet z toho, že biologie je tak rozmanitá, že každý člověk představuje naprosto ojedinělé individuum. Není možné nic generalizovat. Každý člověk ohledně protilátek reaguje jinak, a to, co dělá někomu dobře, druhému může dělat špatně. Jsme každý jiný a není možno říci, že je jednotný recept. Ale to je při léčení všech nemocí, nejen virů, samozřejmě.
Ze starých kronik, kde se píše o morových ranách, vyplývá, že následně mezi přeživšími vypukla svatební horečka. Očekáváte něco podobného v době pokoronavirové?
Svatební horečka někde ve světě asi může poté vypuknout, ale u nás už se to řídí jinými mechanismy. U nás k pohlavnímu styku přeci nepotřebuje mít člověk svatbu. Svatby jsou u nás víceméně formální záležitostí.
Nicméně nechápu, jak někdo může říci, že ho nebaví svatba, když tam bude jenom deset lidí. Já měl svatbu a byli jsme tam čtyři. Já, nevěsta a dva svědci. Žádná epidemie nebyla, a s manželkou žiju čtyřiapadesát let. Tak to vidíte. A u těch největších svateb většinou ta manželství do tří let zařvou. Tak jděte do háje s velkými a honosnými svatbami.
Současná protikoronavirová opatření nabádají lidi v nezvyklém rozsahu, aby byli doma. Nahrává to k většímu času na partnera, k intimnostem a tak dále…
Opět říkám, že každý člověk je jiný. Někomu to může prospět, někoho to může poškodit. Víte, na to také není jednotný recept. Ale je logické, a nyní bych rád oživil to, co už říkal můj slavný učitel a kamarád, který sepsal několik knih o výběru partnera, doktor Miroslav Plzák, že partnerství vždy prospívá dočasná odloučenost. To znamená, že když ti lidé jsou pořád spolu, tak si lezou na nervy.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že mé manželství vydrželo více než padesát let hlavně kvůli tomu, že jsem každou třetí noc sloužil a jezdil po kongresech v zahraničí. Má dcera, když byla malá, tak mi říkala: „Tatínku, kdy k nám zase přijdeš na návštěvu.“
Jakmile si lidé začnou lézt na nervy, tak je dobré se separovat. A někdo říká, že má malý byt v paneláku, kde to nejde. I v tom bytě si každý může udělat zákoutí, kam za ním nikdo nesmí. Zahradím to paravánem a řeknu, že chci mít teď odpoledne klid. S nikým nekomunikuji, a je vše vyřešeno.
Pokud mají partneři jiný názor na sledování televize, tak koupí televizory dva, a není problém. U nás doma máme výhodu, že jsem se v životě nedíval na žádný sport a manželka také ne. Ale mám kamaráda, který na nic jiného nečumí, než na fobaly, takže koupil dva televizory.
Takže, separací proti ponorokové nemoci v partnerství?
Ano. I třeba lokální separací v malém prostoru. Dá se to udělat a vždy to záleží na dohodě. Měl jsem známou, která měla manžela, co byl hypochondr a od rána do večera otravoval s nemocemi. Nehovořil o ničem jiném, než o nemocích. Tak udělali džentlmenskou dohodu, že se o nemocích může mluvit každý den mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou a hotovo. Probírali všechny nemoci, ale mimo ten čas byl jakýkoliv hovor o nemocích zakázán. A respektovali to, takže to bylo v pořádku.
Nepřibude domácích znásilnění? Jeden takový případ jste popsal na XTV v rozhovoru s Petrou Řehořkovou na začátku loňského roku. Došlo k němu mezi inženýrem a učitelkou, která ho známkovala…
Vzpomínám si. Ta paní učitelka každý den doma známkovala. Za určité domácí práce dostával určitý počet bodů, třeba za vyluxování koberců osm, umytí oken dvanáct a tak dále. Inženýr pracoval, učitelka pracovala taky, ale ještě k tomu bodovala. Večer se to podtrhlo, a když dosáhl určitého limitu, tak mu byl povolen pohlavní styk jako odměna za dobře vykonané domácí práce. Do druhého dne se body nepřeváděly. Čtyři roky jim to takhle fungovalo a dokonce i dítě při tom zplodili. Ale konec špatný.
Jednoho krásného dne se pan inženýr začal dožadovat pohlavního styku, aniž měl splněno. Ona, že ne, on, že jo, přitlačil na pilu… a znásilnění. Já, jako soudní znalec, jsem musel napsat, že když dojde k pohlavnímu styku proti vůli ženy, že je to znásilnění. Neexistuje manželská povinnost. A v tomto případě stačilo už jen vynést odpadkový koš, jinak měl vše splněno. Dostal tři a půl roku nepodmíněného trestu odnětí svobody za znásilnění. To je přece kruté.
To je hodně kruté, až nesmyslné…
Nicméně si myslím, že to byl výjímečný případ. Na druhou stranu, mám takový dojem, že je zapotřebí držet právo v tom, že jakmile dojde k pohlavnímu styku proti vůli partnera, tak je to znásilnění. Nedá se nic dělat. Pozor, nejde o sáhnutí na stehno před třiceti lety.
Narážíte na kampaň MeToo?
Ano. Ale je obrovská výhoda v tom, že v Česku se to nechytá. V Česku ani jedna žaloba typu MeToo nebyla podána. Česká žena, pokud jí někdo před třiceti lety sáhnul na stehno, tak už to neřeší. To je výhoda naší kotliny.
Proč se to v USA tak ujalo?
Mají tam mnohem větší pochopení pro kampaně. Pro mě byla kampaní mandelinka bramborová, tedy boj proti „americkému brouku“. A kampaň podepisovaná v katolických kostelích proti potratové tabletce; tu podepisovali lidé, kteří vůbec nevěděli, co je to za tabletku, ale „díky“ tomu byl užitečný lék u nás registrován jako v poslední evropské zemi.
Teď budu znít podivně, ale i zneužívání dětí římskokatolickými duchovními zavání kampaňovitostí. Nikdo nemůže říct, že když ministroval před třiceti lety a farář mu přitom sahal na zadek, tak že má z toho následky. Má následky, protože církev teď ledacos zrestituovala, a on chce prachy. Čili mám dojem, že i toto je kampaň. V tomto ohledu se církve trochu zastávám.
Jak vnímáte snahy změnit muže v metrosexuála a ženu v mužatku?
Marná snaha. Muž zůstane mužem, a žena ženou. Takové ty nesmysly jako otcovské dovolenky, tedy že otec bude stejně pečovat o novorozence jako matka, jsou naprostou hovadinou. Proč si myslíte, že je desetkrát více zdravotních sester než zdravotních bratrů? Protože ženy jsou pečovatelky, umí to lépe, a proč by je někdo měl do něčeho nutit. A pořád ty kecy, že jsou ženy do něčeho nuceny, do role ženy. Každá holčička přeci sáhne po panence a každý chlapeček po autíčku nebo flintičce. Zatímco děvčata se svými hračkami rozmlouvají, tak chlapci své hračky rozmontovávají. Tak to bylo, a tak to i bude. Marná sláva.
Pořád ještě máte praxi, své klienty, nebo už ne?
Ne. Já už o tom jenom takhle kecám.
A na co se vás v současné době lidé nejvíc ptají?
Přesně na to, na co se mě ptáte vy. Tedy, jak ta epidemie pomůže, či nepomůže partnerským vztahům. Někomu pomůže. Třeba žárlivcům. Ti mají radost, že jejich partneři většinou nemohou za cizíma.
A může tedy dojít k nějakému babyboomu, že by tak vznikl na počátku příštího roku silný ročník takzvaných „koroňátek“, jako byly třeba ročníky „Husákových dětí“?
Ne, to ne. Člověk v současné době dokázal oddělit sexualitu od rozmnožování. Po epidemii tedy nestoupne počet novorozenců, ale během epidemie asi stoupne počet prodaných kondomů. Naštěstí jsou drogerie pořád otevřené.
V současnosti bylo zakázáno, aby muži byli u porodů. A nesmějí ani do hospod, o nichž jste prohlásil, že tam je pro ně nejpřitažlivěji strávená doba při porodu partnerky. Co s tím?
O tom, že je muži při porodu partnerky nejlépe v hospodě, jsem se shodl na sympoziu gynekologů. Tam je mu nejlépe a nikomu nepřekáží. O tom jsem hluboce přesvědčen. Navíc je nesmysl, aby mohl muž v této krizové době na porodní sál. Do hospody nemůže, tak ať sedí doma a dá si pivko u televize nebo na balkoně.
Váš kolega Jaroslav Zvěřina také předpovídá, že žádný babyboom nebude, ale vysvětluje to tím, že naše civilizace se přestala obávat důsledků nízké porodnosti. Jak tomu rozumíte?
Antikoncepce funguje, tak to je. Naše civilizace se, upřímně řečeno, obává, že Evropa bude zanedlouho černošská a muslimská. Asi jo. Dost pravděpodobně. V těchto civilizacích je porodnost mnohonásobně vyšší. Vždyť jsme v době celosvětové populační exploze.
Za mých mladých let byly na zeměkouli dvě miliardy lidí, a dnes jich je sedm a půl. Za dobu života jednoho člověka se počet lidí na světě více než ztrojnásobil. A že jde o populační boom většinou v rozvojových zemích, tak co se dá dělat. A oni prostě jdou tam, kde je těch dětí méně.
Proč v naší civilizaci vymřela úcta k rodičovství?
To je trochu přehnané. Úcta k rodičovství nevymizela. Je to také individuální, ale úcta k rodičovství se v civilizovaných zemích těší poměrně vysokému statusu. Nicméně, lidé zpohodlněli, zesobečtěli a zinfantilizovali se. Vždyť dnes nikdo nic jiného nedělá, než že si hraje. Všichni mají chytré telefony a pořád si hrají. Když jsem před koronakrizí jel metrem, tak jsem koukl dvěma mladíkům na telefon, co tam dělají. Myslel jsem si, že se třeba učí anglická slovíčka. Ne. Hráli jakési nesmysly. Všichni si pořád hrají, co se dá dělat.
Nahrávám si vás přes „blbý“ mobil, kde je snad jedna hra, na „blbý“ diktafon…
No, tak to jste můj člověk. Já jsem taky stará škola, jenže ještě o nějakých pár let starší.
Populace Česka se sice mírně zvyšuje, ale kvůli imigrantům. Nevymřou do budoucna „starousedlíci“ po meči i po přeslici?
Nechci v tomto ohledu dělat nějaké prognózy. Je mi osmdesát let a je mi to jedno.
Zatím jste hovořil zcela otevřeně. Snad se občas také nestáváte obětí politické korektnosti?
Ale vůbec ne. Cenzura a autocenzura bude existovat vždy. V současné době se až moc dbá na lidská práva. Skoro stejná práva má zloděj, jako má okradený. To je něco tak nesmyslného, že nad tím zůstává člověku rozum stát. A to když napíšeme, tak po nás půjdou lidskoprávní aktivisté jako slepice po flusu.
Doby, kdy něco někdo řekl, a já k tomu hned zaujímal stanovisko, minuly. Ať si každý říká, co chce. Nic mě nepřekvapí. Už jsem v životě potkal tolik blbců, že mě fakt nic nepřekvapí.
Nicméně, potřebu obhájit prezidenta Miloše Zemana, když se na něj snesla mračna kritiky za to, že mluví sprostě, jste měl…
Ale samozřemě, a je to logické. Za doby Masaryka, kdyby prezident řekl slovo k***a, tak by to pochopitelně vyvolalo značnou reakci. Ale v té době by to asi nikdo neřekl. Pokud to řekne v dobrém kontextu současný prezident, tak jsem hluboce přesvědčen o tom, že je mu to třeba odpustit. Je jiná doba, jiný čas.
zdroj: parlamentnilisty.cz
