Jestli si pamatujete na záznam Roithové o Lisabonské smlouvě, kde říká, že neznamená žádné “o nás bez nás,” tak přesně toto se může stát definitivním řešením. V oblasti migrace by podle zprávy měla vzniknout Agentura EU pro azyl. Ta by rozhodovala o přerozdělování migrantů. Ta by měla poslední slovo.
DĚTI MUSÍTE NECHAT JÍT DÁL
Ve zprávě se píše, že členské státy by v tomto ohledu měly zohlednit především “respektování soukromého a rodinného života, jakož i zásadu nediskriminace.” V překladu to lze chápat jako ignoraci například názoru občanů. Co je dále alarmující, je fakt, že členský stát, do něhož dorazí osoba, jenž nebude mít právo na mezinárodní ochranu, je i tak za tuto osobu zodpovědný.
Návrh také říká, že by s mělo zakázat zadržování nezletilých migrantů bez doprovodu. Dále se tam hovoří o vytvoření příslušného přerozdělovacího mechanismu, který by zajistil rozdělování lidí mezi státy EU. Hovoří se tam o “spravedlivém rozdělení zodpovědnosti členských států.” Migrace je tedy házena na vrub všem zemím bez ohledu na jejich názor. Tento systém má navíc fungovat “trvale a plynule.”
“PŘÍSPĚVEK” 6,3 MILIONU ZA KAŽDÉHO NEPŘIJATÉHO
Ve zprávě se doslova píše: “Členský stát přidělení se může rozhodnout po dobu dvanácti měsíců nepřijímat přidělené žadatele (…) Členský stát, který se korekčního mechanismu dočasně neúčastní, by měl odvést příspěvek solidarity ve výši 250 000 EUR na každého žadatele, který nebyl přijat členským státem určeným jako příslušný k posouzení jeho žádosti.” To je téměř 6,3 milionu korun za každého nepřijatého migranta! Členské státy se v tomto případě budou navíc zodpovídat Evropské komisi. Ano, té, do které občané nemají právo zasahovat volbami.
BYROKRACIE
Návrh je také plný velmi složitých povinností každého členského státu. Při podezření, že migrant může být hrozbou, musí členský stát shromáždit a komisi předat všechny důkazy. Při přijímání žadatele musí shromáždit veškeré údaje, včetně biometrických a v případě nutnosti provést i osobní pohovor. Informace musí být podávány v jazyce žadatele. Žadatel má rovněž právo na bezplatné právní zastoupení po celou dobu přijímacího procesu. Nezletilým má stát zajistit dokonce i opatrovníka. Náklady uhradí EU státu zpětně.
Na přemístění jednoho migranta dá Evropská komise z rozpočtu EU členskému státu 300 Euro. Pokud stát bude všechna tyhle nařízení ignorovat, jedním ze způsobů postihu může být i neproplacení nákladů na navrácení žadatele do domovské či první bezpečné země.
Dále se píše: “Všechny členské státy, které podepsaly Ženevskou úmluvu, budou muset přijmout spravedlivé rozdělení odpovědnosti za přijímání žadatelů o azyl v Evropě. (…) Spravedlivý podíl každého členského státu v systému přemísťování se vypočítává na základě HDP a počtu obyvatel. (…) Evropský parlament předpokládá, že všechny členské státy EU respektují pravidla demokratického rozhodování, a to i v případech, kdy nesouhlasí s výsledkem. Aby bylo zajištěno, že členské státy budou podněcovány k dodržování pravidel, byla také stanovena donucovací opatření namířená proti těm členským státům, které by pravidla nedodržovaly.” Dá se tak říci, že rozhodnutí EU je nadřazené rozhodnutí občanů členského státu. Větší státy ty menší snadno přehlasují. Na členy Evropské komise nemají občané vliv, na členy Evropského parlamentu mají občané vliv jen v rámci svého státu a v ČR se tak jedná o slabou a snadno přehlasovatelnou skupinku politiků, kteří sami nic nezmůžou.
Celá zpráva je k dipozici zde.
