NENÍ UŽ ALE EVROPA PŘEHLCENA?
Dle čísel UNHCR byl rok 2015 „rekordním“. Do Evropy přišlo přes milion žadatelů o mezinárodní ochranu (1 015 078 lidí).Pro srovnání: v roce 2014 to bylo 216 054 osob, v roce 2016 dorazilo 361 709 osob, v roce 2017 celkem 171 332 osob, v roce 2018 je to prozatím 24 042 lidí. Ačkoli jsou tato čísla velká, pro půlmiliardovou Evropu to zatím ještě určitě není limitní situace. Jedná se o naprosto mimořádnou situaci a nejvíce uprchlíků tradičně zůstává v zemích v okolí konfliktů. Přes 90 % syrských uprchlíků tak zůstává v okolních zemích – Libanonu (5 milionová země, která nyní hostí 991 165 syrských uprchlíků), Turecku (3 588 877 uprchlíků), Jordánsku (661 859 uprchlíků), Iráku (248 382 uprchlíků).
Situaci je ale třeba řešit komplexně a usilovat o to, aby lidé ze svých zemí prchat nemuseli. Všechny uprchlíky není možné přijmout, proto je primárně nutné se postarat o ty nejzranitelnější a hledat trvalá a účinná řešení příčin, které masovou migraci a uprchlictví způsobují. To dělá AI již desítky let, během kterých upozorňuje na porušování lidských práv v jednotlivých zemích, podporuje lidskoprávní aktivisty a staví se proti nezodpovědnému prodávání zbraní do zemí, kde jsou používány proti civilistům. Je také nutno zmínit, že mnoho lidí je navraceno zpět do zemí původu, a to ať z důvodu, že nemají právo na mezinárodní ochranu, nebo proto, že se situace v jejich zemi změnila a oni se chtějí domů vrátit. V roce 2017 se do svých zemí původu vrátilo 667 400 lidí, a to nejvíce do Nigérie (282 800), Středoafrické republiky (78 600) a Sýrie (77 200)[9]. V současné době je však velký tlak na navracení lidí zpět do zemí původu, a to bohužel i do zemí, kde jim hrozí závažné porušování lidských práv či dokonce smrti (Afghánistán, Súdán ad.).
JEDNÁ SE O UPRCHLÍKY NEBO JSOU TO VĚTŠINOU SPÍŠE EKONOMIČTÍ MIGRANTI?
To, zda se jedná o ekonomického migranta či uprchlíka se zjišťuje při azylovém řízení, kterým musejí všichni projít. Dle UNHCR jsou nyní nejčastější země, odkud lidé do Evropy momentálně přicházejí, Sýrie, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Guinea, Maroko a Irák[10]. Když se podíváme na situaci v těchto zemích, je u některých více než zřejmé, že lidé mají vážnější než ekonomické důvody k tomu, aby odtud utíkali[11]
U některých zemí je vzhledem k aktuální situaci jasnější, že lidé prchají z vážnějších než „pouze“ ekonomických důvodů, azylové řízení však musí být individualizované a nelze rozhodnout plošně, zda mají lidé z dané země nárok na mezinárodní ochranu či ne. Bohužel téměř neexistují legální a bezpečné cesty do Evropy, proto musí ti, kteří se rozhodnou hledat bezpečí v Evropě využít drahé a nebezpečné služby převaděčů a podstupovat riziko, že na cestě zemřou. Právo požádat o mezinárodní ochranu v případě, že jsou pronásledováni či v nebezpečí života, jim garantujeme mezinárodními úmluvami, ale mohou to udělat až na evropském území, na které se musí nejprve dostat, což je ale legálně prakticky nemožné.
4. PROČ JE MEZI PŘÍCHOZÍMI VĚTŠINA MUŽŮ?
Podle statistik UNHCR bylo mezi běženci, kteří přicházeli do Evropy v roce 2017, 12,6 % žen a 18,4 % dětí a 69% mužů[12]. Důvodů pro to je více – muži jsou silnější a mají větší šanci cestu přežít. Často chtějí připravit bezpečnější cestu pro své rodiny či blízké (legální a bezpečná cesta pomocí sloučení rodiny apod.); cena, kterou platí převaděčům je velmi vysoká a rodina si často může dovolit vyslat pouze jednoho člena, volí tedy logicky toho nejsilnějšího, který zde může uspět a podporovat rodinu na dálku; násilí a sexuální násilí ze strany převaděčů je více než běžné, mnoho žen je na cestě znásilněno a je to pro ně velké riziko (v poslední době se často setkáváme s tím, že ženy natolik počítají se znásilněním na cestě, že jako prevenci otěhotnění začínají brát před cestou hormonální antikoncepci); řada mužů prchá také proto, aby nemuseli být nasazeni v boji a podílet se tak na násilí a zabíjení.
5. JSOU LIDÉ PŘICHÁZEJÍCÍ DO EVROPY TERORISTÉ?
Nelze stoprocentně vyloučit, že se do Evropy nějací teroristé s uprchlíky nedostanou, je však málo pravděpodobné, že by riskovali nebezpečnou cestu, kterou absolvují uprchlíci a poté ještě riskovali odhalení během azylového řízení. Lidé, se kterými mluvíme, jsou často přímými či potenciálními oběťmi různých teroristických skupin a prchají před nimi. Říkají, že chtějí žít v bezpečí a míru, proto se do Evropy vydali. Nicméně důkladné prověřování nově příchozích je právem bezpečnostních složek každé země a pokud by existovaly legální cesty, bylo by toto prověřování snadnější a organizovanější, jelikož by probíhalo ještě před příchodem do Evropy (což se děje např. u přesidlovacích programů).
Více info na amnesty.cz
