Již nějakou dobu sleduji diskuze pod různými články na internetu. Bohužel se již ve valné části nejedná o diskuze, ale o hádky, vulgarismy, osočování, a kdyby to bylo jen trochu možné, tak by došlo na věšení, střílení u zdi, nahánění do plynových komor. Oč vlastně jde? Národ český se během krátké doby rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. Jedni dostali nálepku “ovce” či “rouškaři” a druzí “odmítači” či “bezohlední”. A to jsou jen ta slušná označení.
Rouškaři jsou ti, kteří beze zbytku a s důvěrou ve vládní protiepidemická nařízená opatření jsou schopni celou noc stát ve frontě na spásnou vakcínu poté, co předchozí dvě noci stáli frontu na test. A když by vláda nařídila dýchat jen mezi 22. – 04. hodinou, tak by to udělali.
Odmítači jsou jednoduše všichni ostatní. Především ale ti, co ona vládní nařízení nehodlají plnit, ani když by je to mělo zabít, protože “omezování svobody”.
Jistě, v reálném světě je určitě dost lidí, kteří by se vtěsnali do jakési šedé zóny mezi oběma zmíněnými skupinami, ale v diskuzích se až na výjimky vesměs nevyskytují, protože si prostě hledí svého a své názory si nechávají pro sebe.
Bohužel – a to mě mrzí nejvíce – společnost není takto striktně rozdělena jenom ve virtuálním světě internetových diskuzí, ale i v běžném životě. V našem maloměstě je například jedna střední firma s cca 200 zaměstnanci. Mluvil jsem s jedním ze spolumajitelů této firmy a ten si posteskl nad napjatými vztahy, které tam vládnou mezi lidmi. Ti jsou samozřejmě rozděleni do dvou zmíněných skupin a jdou si téměř po krku. Nedejbože aby si někdo odkašlal nebo se pokusil vysmrkat a neměl přitom roušku! A to jde o slévárnu, kde i bez roušky je to často k neudýchání. Okamžitě následuje slovní přestřelka, která kolikrát nemá daleko k tomu, aby přerostla v bitku. Případně se okamžitě telefonuje či píše na různá místa od nadřízených přes hygienu až k policii. Často jde o tytéž chlapy, co ještě před rokem spolu chodili na pivo nebo hrávali fotbal. Dnes si nemohou přijít na jméno.
Ač mám – a není to jednoduché – v plánu při psaní zůstat maximálně nestranný, musím podotknout, že jak v diskuzích na internetu, tak v běžném životě je o poznání více tolerantnosti v druhé skupině – tedy mezi tzv. odmítači. Většina z nich totiž nemá problém s tím, když jiní lidé chodí v roušce, s dvěma i vícero rouškami nebo klidně i třeba s plynovou maskou na hlavě uprostřed lesa. Sice si často neodpustí nějaký ten ironický úsměv či zamumlání si cosi pod fousy, ale tím to hasne. Rozhodně ale nikam nevolají (ještě nedávno by to bylo zralé pro Chocholouška, že?) ani si na tom základě nedělají seznam, s kým již nikdy nepromluvit a rozhodně komu se velkým obloukem doživotně vyhýbat, jako časované bombě s cholerou.
V druhé skupině – tedy mezi rouškaři, je podíl netolerantních lidí podstatně vyšší. Tuto netolerantnost maskují paradoxně za ohleduplnost a obzvláště za zodpovědnost k ostatním. Zajímavé, alespoň pro mne, je, stejnou zodpovědnost nevyžadují po výrobcích a prodejcích tabákového a alkoholického zboží, které mrzačí a zabíjí, ano nebojím se použít slovo zabíjí, mnohonásobně více lidí, než všechny druhy chřipek a vlastně všech ostatních nemocí a válek na světě dohromady. Proč nevolají po zodpovědnosti i – a hlavně – zde?
Ale abych nenechal nitku suchou na nikom, musím s politováním konstatovat, že i ve skupině rouškařů jsou netolerantní individua. Svoji neochotu akceptovat druhé si ale nevybíjejí na těch z druhé strany barikády, nýbrž na těch, jež by měli stát a v drtivé většině tomu tak i podle mě je, na straně všech. A to na policii. Množí se značné množství videí a dalších nahrávek, kde strážci zákona mají vystupovat jako svá ega si honící bestie bez základních znalostí zákona, morálně pokřivení, do prachu zadupávající práva pracujícího lidu.
Jak už tomu vždy bylo, je a bude, v každé skupině lidí se najdou jak ti dobří, tak ti zlí. A ne jinak je tomu i u policie. Je ale pravda, že právě u policistů by tomu tak být nemělo. Policisté, stejně jako třeba soudci nebo jinak lid zastupující jedinci by měli být ti nejmorálnější z nejmorálnějších. U policistů to podle mě platí nejvíce. Nemělo by, jak tomu bohužel dnes je, docházet k omlouvání jejich některého chování tím, že “jen” dělají svojí práci, že “jen” poslouchají rozkazy, že jsou to také “jenom” otcové, co musí živit své rodiny, a proto dělají to, co dělají – dohlížejí na dodržování nařízení, a to i přes to, že v mnoha případech mohou být tato nařízení v rozporu z Ústavou i Listinou základních práv a svobod.
Je sice pravda, že v mnohých, možná většině zmiňovaných videích a nahrávkách šlo o cílené provokace “odmítačů”, nicméně každý policista má výcvik, jak se má v takových situacích chovat a jak hlavně udržet nervy na uzdě a danou situaci řešit jako strážce zákona nikoli jeho vymahač.
Osobně jsem vždy měl na policisty asi štěstí, protože pokaždé šlo o slušně se chovající, ale zároveň respekt budící strážníky. A možná to bylo tím, že jsem se k nim choval s úctou a respektem. A to je to, co bych si přál vidět i v těch videích a nahrávkách – úctu a slušnost na obou stranách. A to nejen ve vztahu občanů k policii, ale – a to především – ve vztazích občanů k občanům bez rozdílu, zda kopou za rouškaře nebo za odmítače.
A když už někdo chce, i třeba násilím, druhému nasadit roušku, protože je to ohleduplné, měl by stejně afektovaně bojovat za zdraví i v případě rakovinu vyvolávajících cigaret. Pokud ne, jde o povrchní jednání a alibismus.
Shrnul bych to asi do známého: “K druhým se chovej tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě”.
