Zajímavá schopnost mozku rozeznávat tvary podobné obličejům v jinak abstraktních vzorech je něco, čím jsme se za ta léta hodně zabývali, ale přesně jak tento proces funguje a co vlastně dělá mozek, když vybere obličej, který ne existují – dlouho zůstával trochu záhadou.
„Z evolučního hlediska se zdá, že přínos nikdy nezmeškaného obličeje daleko převažuje nad chybami, kde jsou neživé objekty považovány za tváře,“ uvedl hlavní autor studie profesor David Alais ze školy psychologie na University of Sydney.
„Rychlá detekce tváří má velkou výhodu, ale systém hraje„ rychle a uvolněně “pomocí aplikace hrubé šablony dvou očí přes nos a ústa.“ Píše portál Unexplained.
„Spoustu věcí lze tuto šablonu uspokojit a vyvolat tak reakci detekce obličeje.“
U lidí k tomu může dojít extrémně rychle – během zlomku sekundy.
„Víme, že tyto objekty nejsou skutečné tváře, ale vnímání tváře přetrvává,“ řekl profesor Alais.
„Nakonec skončíme něčím zvláštním – paralelním zážitkem, že je to jak přitažlivá tvář, tak objekt. Dvě věci najednou.“
