Před 1100 lety byla zavražděna svatá Ludmila, první česká světice

Život svaté Ludmily je dodnes tak trochu tajemstvím. Strohé zprávy o něm se dochovaly především ve starých legendách, jejichž věrohodnost může být zkreslená. Proto není přesně známo, odkud Ludmila pocházela. Písemné prameny shodně podávají informace o tom, že ji rodiče vychovali v pohanské víře. Během svého života ale sehrála důležitou roli v procesu christianizace Čech a již ve 12. století se stala vůbec první českou světicí.

Ludmila vstoupila do dějin jako manželka prvního doloženého knížete z rodu Přemyslovců, Bořivoje I. V písemných pramenech je jejich sňatek kladen do roku 874 nebo 875 a Ludmile tehdy bylo pouhých čtrnáct nebo patnáct let. Již roku 875 se manželům narodilo první dítě, syn Spytihněv, budoucí vladař. O třináct let později přišel na svět další dědic knížecího trůnu, syn Vratislav.

V životě manželského páru měl důležitou roli rok 882, kdy byli oba pokřtěni, a přijali tedy křesťanskou víru. Aktu křtu se údajně ujal samotný slovanský věrozvěst a arcibiskup Metoděj. Přijetí křesťanství nemělo tehdy pouze význam duchovní, ale rovněž politický, kdy rodu Přemyslovců zajistil převahu nad jinými českými knížecími rody i jisté mezinárodní mocenské postavení.

Dle staré legendy byla kněžna Ludmila „zbožná a mírná ve všem a všelikých plodů laskavosti plná. V almužnách byla štědrá a v nočních pobožnostech vytrvalá, v modlení nábožná, v lásce dokonalá, v pokoře mezí neznající, v péči o sluhy boží tak pohotová, že těm, kterým nestačila poskytnouti pomoci za denního světla, horlivě jí posílala v temnotách noci po svých služebnících, naplňujíc onen příkaz evangelia, podle něhož máme udělovati almužnu tak, aby nevěděla naše levice, co dělá pravice. Avšak kdybychom chtěli všechny projevy jejích ctností pérem vylíčiti, dříve by se nám nedostávalo světla denního než stránek knihy.“

Zřejmě roku 894 zemřel Bořivoj I. a vlády se ujal starší syn Spytihněv. Po jeho smrti ho na trůnu v roce 915 vystřídal bratr Vratislav, o jehož dva syny Václava a Boleslava babička Ludmila láskyplně pečovala. Vliv na výchovu vnuků se ještě znásobil po úmrtí Vratislava, což těžce nesla Ludmily snacha Drahomíra. Osobní neshody byly navíc posíleny spory politickými, kdy každá zastávala jiný názor na vývoj mezinárodních vztahů. Celý konflikt nakonec vyústil až ve vraždu Ludmily v noci z 15. na 16. září roku 921. Na hradišti Tetín byla Ludmila zavražděna dvěma muži najatými Drahomírou. Dle tzv. Kristiánovy legendy se jednalo o Vikingy jménem Tunna a Gommon. Jako vražedná zbraň jim posloužil kněžnin vlastní šátek, kterým ji uškrtili.

Úcta byla Ludmile projevována již krátce po její smrti, kdy mělo docházet také k zázrakům u jejího hrobu na Tetíně. Když nastoupil na knížecí trůn její vnuk Václav, nechal ostatky babičky přemístit do chrámu sv. Jiří v Praze. Tehdy se začalo o Ludmile hovořit jako o svaté, mezi světce ji papež oficiálně zařadil roku 1143. Svatá Ludmila je tak první českou světicí, patronkou Čech, matek a babiček. Závoj, kterým byla uškrcena, se stal jejím atributem. Zobrazována bývá také s knížecí korunou na hlavě.

zdroj: eurozpravy.cz

Přejít nahoru