Po první vlně operativně organizované pomoci, ale musíme vzít rozum do hrsti a přemýšlet o tom, jak dál efektivně pomáhat. Pomoc musí být cílená, smysluplná a hlavně udržitelná. Takovou humanitární krizi ČR ještě nezažila a státní aparát musí jasně stanovit pravidla. Od vedení státu a od krajů musíme přesně vědět, jak dál postupovat. Jaká budou další řešení co do bydlení, škol, lékařské péče, očkování, péče o zvířata migrantů či pracovního zařazení migrantů.
Dlouhotrvající přítomnost zahraničních občanů nesmí vyvolávat odpor a negativní reakce našich obyvatel. Proto je třeba otevřeně a s předstihem pojmenovat všechny možné problémy, včas je řešit a komunikovat. Politici by si měli přestat dělat z ukrajinské krize prostor pro vlastní PR, kdo ubytoval více rodin nebo sehnal více práce. Realita oproti takovým PR kampaním je pak mnohdy výrazně jiná a takové zkreslení od veřejně vlivných osob může vyvolat zbytečné negativní reakce. Mluví se o limitu zhruba 250-300 tisíc imigrantů, které je ČR schopna absorbovat.
Tyto odhady musí být převedeny na konkrétní počty ubytovacích kapacit, pracovních míst, míst ve školách či na kapacitu zdravotnických zařízení. Čísla, která se objevují v médiích, jsou hodně obecná, ale konkrétní složky, například zdravotníci nebo školský systém, přesně nevědí, jaké kapacity se jich týkají. Jakmile stát a kraje zvládnou přesnou a efektivní komunikaci s občany, můžeme být znovu hrdi sami na sebe nejen kvůli okamžité reakci s otevřenýma rukama a srdcem, ale také díky promyšlené pomoci, která má smysl, a hlavně efekt pro naše těžce zkoušené přátele.
Česká republika se nepotýká s vysokými mírami nezaměstnanosti, mnoho firem nabírá nové pracovníky, protože o ně mají nouzi a troufám si říct, že to je pro ně šance, jak najít mezi Ukrajinci nové pracovní síly. Předpokládejme, že se mnoho z nich do své vlasti jen tak jednoduše, a hlavně v krátkém časovém horizontu, nevrátí a bude hledat zdroj obživy u nás. Solidární přístup, kterého se Ukrajincům z naší strany dostává, má samozřejmě svoje logické hranice a nesmí být na úkor našich občanů. Věřím, že si nikdo nemyslí, že by jejich přítomnost byla dlouhodobě postavena na pomoci lidem v nouzi či na dotovaných službách. Začlenění části nových obyvatel do našeho systému je tak vítaným a logickým řešením a pro Ukrajince, kteří se u nás rozhodnou setrvat, šancí na nový začátek.
Autor: Dalibor Uhlíř
