Věra Jourová foto Wikimedia Commons

Dovolat se spravedlnosti v České republice, nejen na Slovensku, je již řadu let téměř nemožné. Toho si však paní Jourová jako eurokomisařka pravděpodobně nevšimla.

Věra Jourová v rozhovoru pro pravda.sk říká, že nemůže reagovat na jednotlivé případy, ale může vydat zprávu o právním státě, včetně konkrétních doporučení, o systémových problémech v justici. Za tohle bere plat jako evropská komisařka? Neměla by řešit konkrétní problémy a trvat na jejich vyřešení?

Věra Jourová nesouhlasí s tvrzením šéfa SMERu a bývalého premiéra Roberta Fica, že na Slovensku je rozvrácený právní stát a že je tam nejhorší situace v Evropě.

Paní Jourová si z nás dělá legraci. Bere dost vysoký plat na to, aby mohla vydávat „jen“ některé zprávy o soudnictví v EU. Dobře si vzpomínám, když Poláci chtěli změnu v oblasti soudnictví, jak moc byla EU proti. Bylo zvláštní, do čeho se pletou, jak moc se o to v EU starají, když je to věc Polska. Odkazy na články o této problematice uvedu na konci tohoto článku.

Podle Věry Jourové prý Slovensku prochází dezinformační kampaň, vycházím z rozhovoru, který zveřejnil portál pravda.sk, a existuje i zvukový záznam rozhovoru s Věrou Jourovou.

https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/646788-eurokomisarka-jourova-zo-slovenska-mam-dnes-zmiesane-pocity-rozvrat-pravneho-statu-tu-ale-nie-je-odkazuje-ficovi/

Citujem z článku:

Naša krajina sa oproti zvyšku EÚ vymyká mierou akou sa v spoločnosti uplatnili dezinformácie. „Práve teraz je tá situácia z hľadiska ruskej vojnovej propagandy na Slovensku najvážnejšia. Intenzitou tých kampaní sa ani nedá porovnávať, napríklad s Francúzskom,“ tvrdí Věra Jourová. Podpredsedníčka Komisie nesúhlasí s tvrdením šéfa Smeru, expremiéra Roberta Fica, že je u nás rozvrat právneho štátu a najhoršia situácia v tejto oblasti v Európe. Čo mu ešte odkázala? Prečo je na mieste byť pri sledovaní ďalšieho vývoja u nás aj v Európe ostražitý? Čo Slovákom bráni byť otvorenejší pokroku v zrovnoprávnení párov z LGBTI+ menšiny? Je podľa nej ohrozené čerpanie európskych peňazí z plánu obnovy, kvôli posunu v reforme justície?

Koniec citácie.

Věra Jourová na začátku říká, že EU nereaguje na konkrétní případy. Zároveň však kolem čtvrté minuty říká, že přišla vyjádřit soustrast obětem a rodinám obětí této strašné vraždy a jasně odsoudit násilí z nenávisti. Není to již konkrétní příčina? Také v době, kdy se všichni v EU zabývali případem Kuciak, to byla také konkrétní kauza.

Roberta Fica se nezastávám, protože o kauze VSŽ Košice věděl ode mne a neřešil ji. Ani já nejsem jeho příznivcem a myslím si, že je mnoho věcí, které mohl řešit a neřešil, když byl premiérem. Má však pravdu v tom, že Slovensko není právním státem, a to je také jeho „zásluha“. Článek pojednává o Věře Jourové a její neochotě řešit právní problémy Slovenska v rámci svých pravomocí eurokomisařky. Neřešila to ani v České republice. Stejně jako to neřešil Fico na Slovensku, když byl u moci. Je mi jasné, že se tím nyní zabývá jen kvůli sobě a ne kvůli Slovensku. Když jsem si mu stěžoval, zajímal se jen o to, jestli vyhraje volby, a tak Richarda Šmídu vyměnili a na jeho místo dosadili Pavla Paška (krajská pobočka strany SMER Košice). Obrátil jsem se na ně už v roce 2000 a nepomohli mi, až na Richarda Šmídu, který mi alespoň sdělil nějaké informace. Bohužel mu to prokázalo medvědí službu.

Paní Jourová, prázdné fráze nic neřeší. A jako komisařka je zodpovědná a placená za to, aby řešila problémy, a ne aby nám kázala o pozitivním myšlení a o tom, že stačí chodit na návštěvy. Mně to připadá tak, že přijela na Slovensko, ale chce slyšet jen to hezké, a když bude ignorovat to špatné, tak to vlastně neexistuje a zmizí to samo.
Možná jsem to špatně pochopil….

Na ANO2011 a Věru Jourovou jsem se obrátil již dříve a nepomohla mi. Naivně jsem si myslela, že když sama zažila nespravedlnost v České republice, jde do politiky skutečně pracovat ve prospěch občanů. Hluboce jsem se mýlil; nejela tam pracovat, ale vést prázdné sluníčkové řeči.

Kdy jí konečně dojde, že nejen na Slovensku, ale i v České republice je v justici neuvěřitelný bordel a měli by se tím zabývat ti, kteří jsou za to placeni? Měla by se tím tedy také zabývat a vydávání nějakých zpráv a doporučení na tom nic nezmění.
Ti, kteří dělají v justici nepořádek, nemají co hledat a neměli by za to být placeni. Nebo si snad naivně myslí, že stačí vydat zprávu a špatní lidé v justici se zázračně změní v dobré?

Ne, nebudou. Je třeba řešit konkrétní případy a potrestat konkrétní osoby, které je způsobily.

Přidám jednu výstižnou poznámku z diskuse k článku na pravda.sk s Věrou Jourovou:

Je děsivé sledovat lidi vychované v přepychu demokracie, kteří sní o kouzlu diktatury jako o spravedlivé společnosti.

V roce 2013 jsem se obrátila na Věru Jourovou a ta mi nepomohla. Ani tehdy se nezajímala o konkrétní případy.

Nestálo mi to ani za odpověď. Dobře zná justiční situaci v České republice, protože sama byla trestně stíhána a poté zproštěna obžaloby jako nespravedlivě stíhaná. Situaci tedy dobře zná, ale nebyla ochotná ji řešit. Proč tedy šla do politiky a za co celé ty roky brala plat?

A je to odpoveď ANO2011 na tento dopis, ktorý som posielala hlavne českým novinárom, preto je v češtine:

Prikladám celé znenie listu, ktorý som v novembri 2011 posielala českým novinárom. A až teraz som si znovu uvedomila, že z Europrintu som musela odísť krátko po tom, čo som napísala list v roku 2007 Robertovi Ficovi a vyšetrovateľovi Ing. Jánovi Priatkovi, ktorý „vyšetroval“ tunelovanie VSŽ Košice. Mohla to byť náhoda, ale ktovie….Teraz som si spomenula, že celý týždeň som mala dovolenku a v čase tej dovolenky som posielala listy týmto dvom pánom na Slovensko.

Další týden v pondělí jsem přišel do práce a na konci dne jsem dostal vnucenou dohodu o ukončení pracovního poměru. Bylo to tak rychlé, že když jsem se vrátil ke svému počítači s dohodou, nemohl jsem se dostat ke svému pracovnímu účtu v počítači. Měl jsem ve firmě kolegu z Těšína, tak jsem mu šel osobně říct, že jsem dostal okamžitou výpověď, a on byl v šoku. Osobně mi řekl, že se o mně minulý týden ve čtvrtek bavil s ředitelem produkce Tomášem Šragou a řekl mu, že si mé práce váží. A že nedokázal pochopit, že mi ten samý člověk o pár dní později v pondělí dal okamžitou výpověď s tím, že mi už nikdo nevěří. Později jsme se s tímto kolegou a několika dalšími kolegy sešli znovu a i tehdy mi opakoval, že tento zvrat nedokáže pochopit.

Pražskou tiskárnu Europrint tehdy vlastnil miliardář František Savov, který je nyní v Londýně a Česká republika se ho snaží vydat zpět do České republiky. Tu tiskárnu mohl prodat, což mi bylo divné, protože je podezřelý z daňových deliktů… a ta tiskárna, i když měla jiného majitele, už zkrachovala. Média o tom mlčí, stejně jako o Savovových aférách.
A kdybych měl možnost mluvit s miliardářem Savovem mladším osobně, protože jeho otec tam občas v neděli chodíval, zeptal bych se ho, jestli je pravda, že starý Savov a Lubomír Štrougal byli švagři. Tuto informaci jsem si přečetl v jedné diskusi.

A nedivte sa, že sa o Františkovi Savovovi málo píše: asi má dobrého mediálneho poradcu, ktorý sa o to „stará“. Sama som zažila, že bol jeden podrobný článok o Savovových firmách uverejnený v dvoch médiach: blesk a parlamentní listy (české). Chcela som sa pozrieť neskor na diskusiu, v rovnaký deň a články zmizli, neboli už vobec.

O tom, že František Savov ml. není jen bezvýznamný český miliardář, svědčí i to, že se s ním v Londýně setkali Václav Klaus a Petr Nečas.

https://eurozpravy.cz/domaci/spolecnost/124169-klaus-nebyl-jediny-na-radu-prisel-necas

Podle serveru Neovlivní nenavštívil podnikatele Františka Savova, který je stíhán za daňové úniky a praní špinavých peněz, pouze Václav Klaus. Navštívil ho prý také bývalý premiér Petr Nečas.

Podle serveru navštívil Savova v londýnském hotelu na konci května bývalý prezident Václav Klaus. Tím to však neskončilo. Londýn měl navštívit také bývalý premiér Petr Nečas.

„Jeden z výletů se například uskutečnil 18. září loňského roku. Savovův tým měl bývalého šéfa vlády požádat o pomoc při mapování Babišových bezpečnostních vazeb. Tedy zdokumentovat, jaký vliv má Babiš díky svým konexím na české bezpečnostní složky,“ píše server.

Petra Nečase měl stejně jako Václava Klause do Londýna doprovázet mediální manažer Savu. „Mým úkolem bylo je doprovázet, o obsah jednání v Londýně jsem se nezajímal,“ uvedl manažer pod podmínkou anonymity.

Nečas nechtěl cestu do Londýna komentovat. „Nemůžete se mě na nic ptát,“ odmítl jakékoli otázky, když byl požádán o osobní rozhovor. Podle serveru následně nereagoval na textové zprávy, které mu byly zaslány.

„Pan Savov mě neinformuje o svých osobních ani pracovních schůzkách. Navíc určitě nechce ohrozit bezpečnost svých přátel a obchodních kontaktů – praktiky pana Babiše jsou dobře známé,“ uvedl Savovův mediální poradce Jan Hrubeš.

Server také zjišťoval, zda se Jiří Paroubek se Savovem setkal. Expremiér to uvedl v prohlášení, které mají EuroZprávy.cz k dispozici. Podle Paroubka byl však jeho program během nedávné rodinné cesty do Londýna zcela v souladu s přáním jeho dcery Margaritky.

„Pan Savov mě prý v zoo potkal a pozdravil, ale protože mě na různých místech Londýna vítaly asi dva tucty Čechů, nevěnoval jsem tomu velkou pozornost.

Tu je celý list, ktorý som posielala českým novinárom, i týmu ANO2011 (Babiš) v novembri 2011. Nepomohol mi nikto.

Dobrý den,

dovoluji si obrátit se na Vás s prosbou o pomoc.

Jsem Slovenka, je mi 43 let, momentálně žiji v České republice a jsem žijícím svědkem tunelování VSŽ Košice. Já vím, že mi řeknete, ať si to řeší Slováci. Ale tam jsem pomoc nenašla. Prosím Vás, pomozte mi to medializovat. Sama jsem na začátku netušila, na kolik špíny, lhostejnosti a nezájmu narazím. Odpovědi od kompetentních lidí i úřadů mám schované jako důkazy.

Momentální situace:

Vyhrála jsem 5. 9. 2011 soud v České republice, s českým zaměstnavatelem. Ten mi 4 měsíce po vyhraném soudě odmítá rozvázat pracovní poměr ani mi nechtěl dát práci ve své firmě. Nemám zápočtový list a tím pádem se nemůžu nikde zaměstnat. Ani brát podporu v nezaměstnanosti, která by mně finančně pomohla na určitou dobu, protože bez aktuálního zápočtového listu mi ji nedají. A zaměstnatel se mi snaží vnutit starý zápočtový list, i dohodu ke dni, kdy mě vyhodil, tzn. k 16. 11. 2010. Nechce mi totiž platit nic z toho, na co mám nárok.

Soudkyni to vůbec nezajímá (JUDr. Lucie Bičáková), že můj bývalý zaměstnatel ignoruje soudní rozhodnutí. Vyměnila jsem už druhého právníka, protože oba hráli spíše za protistranu. Ten druhý právník, bývalý policista, mě podrazil přímo na soudě. Bránila jsem se sama a pomohly mi i pozitivní písemné reference od zákazníků.Takže díky tomu skončím na ulici. Nemám na nájem, nemám práci. V bytě v Praze jsem bydlela bez smlouvy, na dobré slovo. Na písemné smlouvě ihned ke dni nastěhování jsem netrvala, protože jsem řešila vážnější problémy plus majitelé bytu byli na dovolené.

A když mi ji dodatečně, téměř po 2 měsícich, chtěli napsat, tak spolubydlící řekl, že on odchází a celý 3 pokojový byt měl na mě napsaný ve smlouvě – to byla podmínka pro mé setrvání v bytě. To jsem odmítla, protože je to pro mě finančně rizikové – momentálně nemám stálý příjem. Až v listopadu mi dodatečně poslal majitel smlouvu, ale tím pádem nemám nárok na výpovědní lhůtu podle zákona 3 měsíce. Protože mi ji dali na dobu určitou do konce listopadu.

Podstata je v tom, že toto tunelování nikdo neměl zájem vyšetřit. Slovenská policie, prokuratura, ministr vnitra, politici (Fico, Bugár, ministr Palko, Dzurinda…) Tehdejší šéf vyšetřovatelů pan Jaroslav Ivor ode mě dostal konkrétní informace. Nedělal s tím nic, místo toho policie začala život znepříjemňovat mně. Až když jsem se s jednou policistkou telefonicky pohádala, že mně nahánějí, jako kdybych ty železárny vytunelovala já, začali být ke mně slušnější.

Originály listů: z prokuratury, ministerstva vnitra, ministr Palko, pan Bugár (byl v tom čase podpředseda Národní rady SR), kancelář tehdejšího předsedy vlády Mikuláše Dzurindy, kancelář prezidenta, ombudsman … ty všechny listy mám jako důkaz, že nikdo se tím zabývat nechtěl. I potvrzení z mailů, že mnozí asistenti tehdejších poslanců můj mail vyhodili bez přečtení.
Konečné stanovisko Generální prokuratury SR je, že tento případ už otevírat nebudou, i kdybych se znova ozvala.

Prosím, Vás pomozte mi tento případ medializovat!!

Mně se to dosud nepodařilo a bojuji za to 12 let. Dosud žádný novinář, kterého jsem oslovila, ať už osobně, emailem nebo dopisem, mi nepomohl. Ani na Slovensku, ani v Čechách (JOJ TV, Markíza TV, Slovenská televízia, Deník SME, Deník PRAVDA; Nova, Prima, ČT, MF Dnes, Lidovky…). Mnohé listy jsem posílala doporučeně, takže mám i dost podacích lístků jako důkaz.
Potřebuji, aby se tento případ stal veřejně známým, protože mi někdo v pozadí ničí život: přišla jsem o byt v Košicích, 6 let jsem byla nezaměstnaná.

Myla jsem na černo nádobí v restauraci, chodila na brigády do pekáren a podobně. Pak jsem byla nucená 7 x změnit práci. Teď jsem bez práce a bydlení v Praze mám jenom do konce listopadu. Finanční rezervy nemám, protože jsem již rok bez trvalé práce; brigády jsou jen nouzovým řešením. Přitom jsem pracant a moje práce mně baví. Nemám s tím problém dělat i fyzicky.

Pevně věřím tomu, že když se tyto informace stanou veřejně známými, moje situace se ve všem výrazně zlepší. Abych si mohla najít normální a slušnou práci, vydělala si na sebe. A aby informace o mně nebyly u pohovorů dříve, než se na pohovoru ukážu já… Možná si řeknete, že to až také špatné není. Ale je, v Čechách mám ještě horší zkušenosti. Dělala jsem šéfovou úseku v jedné velké tiskárně tady v Praze.

Měla jsem pod sebou asi 60 lidí a dalších asi 100 Ukrajinců. Mým úkolem bylo udělat pořádek mezi ukrajinskými brigádníky, kteří si před mým příchodem dělali, co chtěli – málo dělali a chodili si do práce, jak se jim zachtělo (občas si zapsali i 24h směnu – což nelze, je to těžká fyzická práce). Podle slov generálního ředitele jsem jim za 1 měsíc ušetřila 800 000 Kč na brigádnících. Napsala jsem doporučený list p. Robertu Ficovi a vyšetřovateli p. Janu Priatkovi, že tunelování VSŽ ututlali. Dostaly to i politické strany, ale ne doporučeně. Měla jsem dovolenou, list mohli dostat ve čtvrtek. Další pondělí jsem dostala okamžitou výpověď. Kolega byl z mé výpovědi v šoku ještě po 2 týdnech. Protože v ten čtvrtek se bavil s výrobním ředitelem a ten mu řekl, že si mé práce velmi váží. Prostě to nechápal. Náhody se kolem mně už dávno nedějí.

Následně jsem se v Praze zaměstnala v další práci. Už po 2 týdnech jsem dělala sama, dařilo se mi. Majitelova dcera se mně snažila psychicky deptat, ale já šikanu rozeznám na dálku, takže jsem se snažila nedat se vyprovokovat. Dělala jsem si svou práci a byla ticho. Po 4 měsících jsem dostala zakázku za 250 000 Kč, o kterou jsem musela dost bojovat. V ten den za mnou došli dva společníci firmy s výpovědi dohodou. Že musím okamžitě odejít, protože !! deptám majitelovou dceru. Firma byla v Rychnově, v Praze jsme byli jenom my dvě s majitelovou dcerou. Nikdy mi společníci nic nevyčetli, v práci se mi dařilo, z firmy mi platili angličtinu. Tvrdili mi, že mé místo se ruší a můžu odejít do Rychnova, ale dělala bych i svou práci, i práci za kolegyni, kterou vyhodili. Nabídli mi odměnu 10 000 Kč, když hned odejdu.

Jinou možnost mi nedali. Pak mi později lidé na Slovensku (!!! čtete dobře) řekli, že jsem měla nárok na odstupné. Protože v pracovní smlouvě jsem měla napsanou Prahu, takže mi lhali a měla jsem se poradit s právníkem a nepodepisovat dohodu. Dokonce mě upozornil jeden zákazník, když si mně pozval na oběd, jestli vím, že jsem musela odejít jenom proto, že jsem zkušenější v polygrafii než majitelova dcera. Mám roky praxe v polygrafii: jako technolog, mistr, kalkulant, dispečer, vedoucí knihárny, dělala jsem na zakázkovém oddělení. Kromě toho mě práce v polygrafii baví.

Na Slovensku jsem si vyslechla i to, že majitelova dcera na mě žárlila proto, jak jednám s lidmi. Jak to, že to věděli lidé na Slovensku nebo ten zákazník, který k nám osobně nechodil, vše vybavoval emailem, telefonicky?
Měla jsem ještě jednou nabídku v Praze. Ten majitel mně oslovil asi dva týdny po tom, co jsem se zaměstnala v rychnovské firmě. V tom čase jsem se mu ozvala, hned mi nabídl práci. Taky mně upozornil na to, že jsem měla nárok na odstupné v bývalé firmě, i mi to zdůvodnil. Bylo mi divné, že toho o mně tolik ví. Já jinak tuším celá léta, že normální práci si najdu, až když ty svinstva vyjdou najevo. Intuice mně nezklamala.

Zkušební doba v další firmě v Praze proběhla přijatelně. Po zkušební době nastalo ponižování v milém stylu. Často jsem nechápala, oč tomu člověku jde, proč to vše dělá. Majitel spolu se svou zástupkyni se mnou jednali jakou s blbcem, mentálně retardovaným dítětem. Kvůli financím jsem to vydržela 2 roky. Poslední půlrok se mi začalo slušně dařit, tím pádem se ke mně začal chovat ještě hůř. Po pracovní stránce je mně těžké zničit, takže se to snažili po lidské. Dopadlo to tak, že jsem se jednoho dne naštvala, že já mu vydělám 1 milión Kč a na mou odměnu se peníze nenajdou.

Ale na to, abychom všichni platili zmatky dobře placeného tiskaře, na to se peníze najdou. S tím tiskařem jsem měla špatné pracovní zkušenosti – jenom si stěžoval, co všechno nelze udělat, i když to v jiných firmách šlo udělat. Nakonec to šlo udělat i u nás. Majitel mu vše toleroval. Tiskaře měl za neomylného, za boha. Z toho důvodu jsem se jednoho dne ohradila a vypukla hádka mezi mnou a majitelem. Výsledkem této hádky bylo, že mi na další den dal okamžitou výpověď pro ztrátu důvěry. Divil se, odkud vím, že pan tiskař je dobře placený. Věděla jsem to přímo od něho, tj. od majitele, i to, že mu dával odměny za určitou práci. Výpověď jsem nepodepsala a chtěla jsem jít za právníkem.

Až když se majitel dověděl, že jsem dala právníkovi plnou moc, tak se lekl a nabídl mi dohodu. S tou jsem nesouhlasila (protože jsem byla vyhozena de facto pro své úspěchy v práci) a chtěla jsem se soudit. Tato výpověď je pro mě poškození dobrého jména, dlouhá léta poctivě budovaného. První právník napsal do listu majiteli něco jiného, než jsme se dohodli. Tak jsem mu plnou moc zrušila.

Na poslední chvíli před vypršením lhůty pro podání žaloby ohledně neplatnosti výpovědi jsem si našla dalšího právníka. Oba právníci, když si vyslechli mé informace, se vyjádřili, že nebyl důvod na výpověď. Byla to jenom záminka.

Já si to taky myslím. Našla jsem si brigádu, protože účty platit musím. Když se mi na brigádě začalo dařit a pochválil mě někdo z pracovníků, hned mně přehodili v brigádnickém centru jinam. Už se mi to stalo vícekrát, takže na náhody nevěřím.
Já vím, že jsem to napsala dlouhé, ale chtěla jsem napsat to podstatné a že to už není sranda. Je to fakt špatné, jak jsou síly v pozadí schopné zničit život někomu, kdo viděl rozkrádání VSŽ Košice.

Někdo v pozadí se mně snaží umlčet i proto, že jsem měla rakovinu, poslední stádium. Ze všeho jsem se dostala obyčejnou vegetariánskou stravou, BEZ LÉKů. První 3 roky byly těžké. Ale žiju 13 let, je mi fajn, žádné léky jsem za ty léta nebrala, ani nepotřebuji. Radikálně jsem změnila nastálo stravu. Jsem laktovegetarián. Už má léčba rakoviny byla divná, to jsem dělala ještě ve Východoslovenských Železárnách. Více o léčbě mé rakoviny je v příloze, ale z té už jsem se vyléčila a prioritou je nyní zveřejnění info o nevyšetřování tunelování ve Východoslovenských Železárnách v Košicích.

Někdo v pozadí se mi snažil zničit i vztahy v rodině: otec a sestry. Docházelo už i k tomu, že mně doma mlátili fyzicky – chtěli, abych se vzdala dědického podílu v rodném domě ještě před úmrtím mé matky. Trvalé bydliště mi otec nedovolil přihlásit do rodného domu. Navrhovala jsem již dávno, že prodám byt v Košicích, trvalé bydliště si nahlásím u otce v Trebišovském okrese a půjdu dělat mimo východní Slovensko. Bydlet jsem v rodném domě nechtěla, protože na východním Slovensku jsem měla problém najít si práci. Vysmál se mi, otočil se a odešel. Takže se nemám kam vrátit.
Proto se obracím na Vás. Prosím Vás, nedopusťte, aby se tento případ ututlal. Ať se tyto dlouho utajované info dostanou do médií. Věřte mi prosím, nemám důvod Vám lhát.

S pozdravem

Magdaléna Nadzamová, Autor: Popelka