Zatímco Západ a především Anglie křičely a běsnily v souvislosti s údajným použitím „chemické zbraně poprve od Druhé světové války na britském území“ a to Ruskem, chce se křičet o něčem jiném. Probuďte se, přátelé! To Rusko vždy trpělo a trpí vašimi úklady. Co mohlo být v Rusku cennější, než život cara? A přitom Anglie přiložila ruku k dílu v případě smrti minimálně pěti z nich – imperátora Nikolaje II., Alexandra III., Alexandra II., Nikolaje I. a Pavla I.
Exkurze do historie
Imperátor Nikolaj II. přišel o korunu v důsledku spiknutí elit, jejichž štáb se nacházel na anglickém velvyslanectví v Petrohradě, hlavním městě spojence Británie v První světové válce. Rusko tehdy prolévalo svou krev i za Spojené království, kde vládl blízký příbuzný ruského cara – panovník svým zevnějškem jak vejce vejci podobný imperátoru všeruskému. Nikolaj II. zemřel i s celou svou rodinou, protože Londýn ho v době Prozatímní vlády odmítl přijmout. Formálně proto, že občan Nikolaj Romanov neměl prakticky žádné osobní prostředky a nemohl tedy ve „spojenecké“ Anglii vydržovat sebe a členy své rodiny, a dále proto, že proti němu aktivně vystupovali britští leví, protože byl údajně „proněmecky“ naladěn. Ve skutečnosti však jeho smrt byla Britům potřebná ke zničení ruské státnosti, která se měla rychle rozpadnout, když z jejího jádra byla odstraněna postava cara, smiřujícího lid s jeho lehkomyslnou elitou.
Silný a zdravý Alexander III. zemřel ve věku 49 let, prý na následky katastrofy carského vlaku, zorganizované revoluční organizací, kterou si vydržovala britská vláda. Jiná verze hovoří o zcela banální otravě Angličany po té, co Alexandr podepsal vojenskou dohodu s Francií, což z Ruska učinilo nepřítele Německa, které se Londýn chystal spolu s Ruskem jako své geopolitické protivníky a obchodní konkurenty vzájemně znepřátelit a zničit v připravované světové válce. Alexander II. také zemřel rukou ruských revolucionářů, jejichž aktivity byly financovány a směřovány z Londýna. Nikolaj I. umřel smutkem a ponížením kvůli krymské válce, kterou rozpoutali Britové. A konečně Pavel I. byl zavražděn spiklenci, které najal a jejichž dluhy platil britský velvyslanec Charles Whitworth. Poslední případ je obzvláště dobře známý: byl odtajněn už dávno…
Pár informací pro britského velvyslance
Obrovskou antiruskou hysterii rozpoutanou Londýnem kolem případu Skripalových nemohla na jednom z minulých každotýdenních brífinků pominout ani oficiální představitelka Ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova. V této souvislosti připomněla, jak 13. dubna britský velvyslanec v Moskvě Lori Bristow obvinil hostitelskou zemi z účasti „na celé řadě vražd provedených na státní rozkaz, včetně na území Velké Británie“. Zacharová po zásluze ocenila tato „nikoli první prohlášení britské strany“ jako „zcela mimo prostor práva, norem slušnosti a jakékoli morálky“.
Zapněte si pásy, pánové!
Po té, co požádala přítomné novináře, aby si „zapnuli bezpečnostní pásy,“ Zacharová přednesla celou přednášku o státních zločinech Británie. Udělala to, jak řekla, v rámci doplnění vzdělání britského velvyslance, který možná „není příliš obeznámen s historií své země.“ Zacharová připomněla anglický teror a likvidaci milionů Irů a Indů – obyvatel svých prvních a nejznámějších kolonií – ekonomickými metodami. Připomněla na světě první koncentrační tábory v Jižní Africe, ve kterých se nacházelo na 200 tisíc Búrů – především žen a dětí, z nichž 30 tisíc zahynulo. Uvedla zničení celých národů a genocidu kmenů Brity. Dokonce i domorodé obyvatelstvo celého kontinentu – Austrálie – jimi bylo z 90 – 95 % zlikvidováno.
Co se týče obchodu s otroky, pokračovala Zacharová, tak na britských lodích bylo z Afriky do Nového světa násilně převezeno 13 milionů otroků. Připomněla také „opiové války“ s Čínou, která se na nějakou dobu změnila v národ narkomanů, a britské okrádání poloviny světa. Podle svědectví indických historiků, citovaných Zacharovou, jen v Indie způsobil hlad vyvolaný akcemi koloniálních úřadů smrt až 29 milionů lidí. A jaké tresty vymysleli Britové pro ty, kteří se odvážili protestovat, jako například pro účastníky Sipaiského povstání v Indii v polovině XIX století! Nebo v případě bestiální střelby do účastníků pokojné dožínkové slavnosti v pandžábském městě Amritsar v roce 1919, kdy na místě zahynulo minimálně tisíc a zraněno bylo půl druhého tisíce neozbrojených Indů, včetně žen a dětí. Zacharová se pozastavila i nad politikou Londýna na Blízkém východě, kde Britové rozeštvávali jeden národ proti druhému a používali k tomu, podle slov Winstona Churchilla, jedovatý plyn proti „necivilizovaným kmenům“ – jak je uvedeno v dokumentech Národního archivu Velké Británie odtajněných v roce 2014.
Nejde však jen o zločiny minulých období. Zacharová citovala jako příklad brutální represe Britů během občanské války v Řecku (1946 – 1949), deportace domorodého obyvatelstva souostroví Chagos v Indickém oceánu v šedesátých a sedmdesátých letech, britské válečné zločiny v Afghánistánu (který si Britové několikrát pokoušeli v minulých stoletích podmanit) v letech 2010 – 2013. Neméně závažné zločiny Britové v těchto letech spáchali i v Iráku.
„Licence na vraždu“
Oficiální zástupkyně ruského ministerstva zahraničí se konkrétně zaměřila na britské “špionážní operace a bodové sabotážní a podvratné akce” namířené proti “konkrétním jednotlivcům, s cílem získání politické výhody pro Velkou Británii”; připomněla spisovatele, bývalého důstojníka vojensko-námořní rozvědky Iana Fleminga a jeho fiktivního hrdinu, který však do sebe absorboval skutečné rysy a biografii britských špiónů – “hrdinu” Jamese Bonda.
„Ian Fleming zemřel v roce 1964, ale to, co napsal, žije a vzkvétá. Pravidelně se na britských obrazovkách objevují nové série Jamese Bonda a všichni si na tohoto superhrdinu zvykli. Mění se časy, mění se herci a dekorace, ale samotná myšlenka se nemění – britský agent nacházející se ve službě království, nedostává jen tak ledacos, ale licenci na vraždu“, řekla Zacharová.
Tento termín označuje „oficiální povolení od vlády nebo orgánu státní moci tajnému agentovi, který slouží své vlasti, na samostatné rozhodnutí o nezbytnosti a proveditelnosti vraždy k dosažení určitého cíle“. A právě takovým způsobem byl odstraněn v roce 1961 (i když to nebylo přímo britským agentem) demokraticky zvolený premiér Konga Patrice Lumumba. Zacharová dále vyjmenovávala četné podobné zločiny, které spáchaly britské tajné služby, včetně těch z nedávných let ve vztahu k ruským občanům v Británii, přičemž konkrétně jmenovala desítky známých jmen. Nakonec varovala všechny touto větou: „Některé případy ZATÍM nebudu jmenovat.“ Dala tím najevo, že veřejnosti není oficiálně ani zdaleka známé všechno.
S odkazem na výše zmíněný případ Skripalových Zacharová řekla, že “s vysokou pravděpodobností byla tato provokace proti ruským občanům v Salisbury organizovaná britskými zvláštními službami s cílem kompromitovat Rusko a jeho politické vedení” – “historicky Velká Británie se takovými věcmi zabývá pravidelně”.
Proč anglický velvyslanec zabil Pavla I.?
Britové to skutečně dělali pravidelně. „Není člověk, není problém“ – tuto větu přičítají Stalinovi, ale mohla by se stát mottem anglické rozvědky, pro kterou neexistují žádné hranice, nedotknutelné tituly ani autority. Pavel I., 72. Velký magistr Maltézského řádu, si podepsal rozsudek, když chtěl dobýt zpět Maltu, kterou zabrali Britové, a poslal donské kozáky, aby vyvolali povstání v Indii. Stalo se tak po intrikách a pokusech zničit v Alpách Suvorovovy zázračné hrdiny, kteří vyhnali Francouze z Itálie, a po Brity zaviněném selhání společné expedice do Nizozemí. Když zdiskreditovaný a pomluvený ruský car, pochopil, kdo je ve skutečnosti hlavním nepřítelem Ruska, kdo podněcuje revoluce a okrádá svět, byl brutálně zavražděn – v podání jeho vrahů vlastními potomky. V důsledku spiknutí dvora, které zaplatila Británie, Británie neustále obviňující Rusko, že zasahuje do jejích vnitřních záležitostí. Aby se toto schéma neopakovalo od století do století, měli by už Rusové vědět, s kým mají tu čest a být vždy na stráži.
(myslenkiocemkoli.blogspot.sk, foto: Shutterstock)
