Máme pro něj dokonce jméno – Zélandie – a rozhodně se nejedná o nějakou podivnou zeměplochu ztracenou kdesi v oceánu. Nad hladinu Tichého oceánu z ní ostatně vykukuje nezanedbatelná část, a to Nový Zéland, Nová Kaledonie a několik menších ostrovů. Jenže to, co jsme až doposud považovali za „obyčejné“ ostrovy, je podle nejnovějších geologických studií součástí daleko větší pevninské masy, veliké přibližně jako polovina Evropy.
Ta je velmi dobře patrná hned v okolí Nového Zélandu, který je obklopen podmořskými svahy ležícími asi 1000 metrů pod hladinou, zatímco okolní dno moře je až v hloubce tří kilometrů. Odlišné je také geologické složení: zatímco mořské dno je tvořeno čedičem, ona vyvýšená část je směsicí rozličných jiných „kontinetálních“ hornin jako žula, vápenec nebo pískovec, které jsou o také o miliony let starší.
Další kousek ztracené Gondwany
Neobstojí ani argument, jestli snad „nová pevnina“ není pouhým nad hladinou neviditelným „prodloužením“ Austrálie, která skutečně leží v bezprostřední blízkosti. Není, protože Zélandie je od své „sestry“ oddělena pruhem hornin zcela jiného složení než má přilehlé australské pobřeží.
I původ Zélandie zapadá do toho, jak vznikaly další kontinenty: stalo se tak se asi před 85 miliony let, kdy se začal „rozpadat“ superkontinent Gondwana – praotec dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Arabského poloostrova, Indie a Austrálie s Antarktidou. Jak se kontinenty od sebe postupně oddělovaly, začala se formovat i Zélandie, ale pnutí bylo tak silné, že její okrajové části se ztenčily a propadly se níže než okolí a zalily je nekonečné vody oceánu. A vzhledem k argumentům, které zazněly na úvod našeho článku, se nyní početná skupina geologů snaží vybojovat Zélandii právo na existenci a čestné místo v zeměpisných atlasech.
(zdroj: procproto.cz, foto: archiv)
