„Ano? A jak jste se to dověděl?“
„Včera z večerního pořadu ČT Události, komentáře. Moderátorka si do studia pozvala nějakého vedoucího sekce ministerstva obrany, který má tyhlety branné věci na starosti, a zeptala se ho, proč jsme k vojenské dohodě s USA přistoupili? A víte, co on ji na to odpověděl? Že důvodem hlavním byl ten, že takovouto dohodu s USA už má většina zemí kolem nás, takže jsme v té věci už nemohli dál váhat. A museli jsme do toho, tak zvaně, praštit též“.
„Dobře. Ale co na tom, milostpane, vidíte tak zvláštního, že se vám tak divně lesknou oči?“
„Copak nechápete, ženská, co ten chlap vlastně řekl? Vždyť on přiznal, že jsme tu smlouvu neuzavřeli proto, že je spravedlivá či republice, či našim lidem prospěšná, jak by se od smlouvy, podepsané normální vládou dalo čekat, ale podepsali jsme ji proto, abysme se neodlišovali. Abysme byli nebo zůstali většinoví, protože stát vedle chumlu a ne v něm, i když by to tak často bylo potřeba, to neumíme a nemáme na to ani grády. Bohužel, paní Müllerová“.
„No ano, bác do hrnce, já už vám rozumím, milostpane. Já su moc jednouchá, ale jaký vy máte na tyhle věci čuch, to se jen tak nevidí. Víte, pane Švejk, vy byste měl sedět někde hodně vysoko, abyste, tak jako teď, neotvíral oči jenom mně či těm svým kumpánům z hospody, ale lidem všem. To by pak u nás byla jiná, to vám říkám, a jediný nerv ve mně se proti tomu nezvedne, že byste měl být přímo předseda vlády nebo prezident“.
„Nepřehánějte zas až tak moc, paní Müllerová. Ale přiznám se vám, že podobné nesmysly napadnou někdy i mě. A to když zapnu televizi. Ale teď už letím, jinak bude U Kalicha bouřka“.
Lubomír Man
