Dnes vám představíme historický případ italského UFO, ke kterému došlo z vojenského letu v roce 1979. Případ, který dodnes vyvolává debaty a rozděluje veřejnost, ale my se podíváme dál a budeme věřit svědectví Cecconiho. Zde je příběh.
Dne 18. června 1979 se tehdejší pilot maršál Giancarlo Cecconi (nar. 1933 ve Florencii) vracel z fotografického průzkumu prováděného na Ligurských Apeninách.
Letěl nad oblastí mezi Rovigem a Colli di Abano Terme, když obdržel rádiem z řídicí věže vojenského letiště S. Angelo di Treviso, kde byl dislokován, výzvu ke spojení s leteckou základnou Istrie ( TV), jejíž radar signalizoval neidentifikovaný létající objekt, přibližně na vertikále Quinto di Treviso, a tedy v bezprostřední blízkosti zmíněného letiště.
Pan Cecconi, který patřil ke 14. “Skupině 2” stíhacího bombardovacího průzkumného křídla italského letectva, byl na palubě letounu G 91/R, vybaveného čtyřmi kamerami VINTEN, umístěnými takto: dvě po stranách přední části kokpitu, jedna v přední poloze a čtvrtá v břišní poloze. S nimi vlastně prováděl fotografické průzkumy, které měl na starosti. Poté se domluvil s pracovníky pozemního řídicího orgánu, že půjdou identifikovat objekt zjištěný radarem.
V okamžiku pozorování ho napadlo, že by mohlo jít o sluneční UFO, ale pak si uvědomil, že jde o něco jiného. Byl krásný den a on si brzy uvědomil, že ta “černá skvrna” má zcela jiné vlastnosti.
Zdála se mu ve tvaru matně černé “palivové nádrže” a na její mírně zploštělé horní části si všiml kapotáže se dvěma “kníry”; pod tím se skrývalo cosi průhledného a bílého, co podle jeho názoru byla jakási mléčně bílá “kopule”. Vlastnosti povrchu neumožňovaly lom světla. Zdálo se, že objekt má délku asi 6-8 m a šířku asi 3 m.
V době blízkého setkání s neobvyklým “letounem” se tento nacházel na vertikále vojenského letiště Treviso ve výšce asi 1300 m.
Po navázání kontaktu s UFO pořídil první sérii fotografií přední kamerou a poté, co ve velmi krátké době provedl “smyčku” (manévr spočívající v obrácení směru), si všiml, že objekt je stále ve stejné poloze, takže mohl pořídit další sérii fotografií, tentokrát pomocí bočních kamer.
Pochopil, že jde o něco, co má určitou tuhost, a vyvodil to z toho, že když se k němu letadlo blížilo rychlostí asi 300 uzlů (450-500 km/h), objekt “… netrpěl žádnou turbulencí…”. Pilot měl možnost vidět UFO Solar i při jiných příležitostech. Ty však pociťovaly turbulence způsobené blízkým průletem letadla a jejich pohyb mohl trvat i čtvrt hodiny; tento objekt naproti tomu zřejmě zůstával statický a nevibroval, přestože jej pan Cecconi míjel ve vzdálenosti asi sto metrů.
Během pozorování, které trvalo asi pět minut, se panu Cecconimu podařilo pořídit více než osmdesát fotografií, které ukazovaly objekt stále ve stejné čelní poloze nebo mírně nakloněný; ten totiž nikdy nebyl zcela viditelný z boku, jako by “věc” chtěla letadlo “zaměřit”.
Podle svědka se zdálo, že zaujal obranný postoj. Nikdy zcela neodhalil bok a nikdy se mu nepodařilo vyfotografovat jej zcela z boku; za to byl ohromen.
Zatímco pilot dokončoval zatáčku, radarové centrum Istrany mu oznámilo: “Ztratili jsme ho! Už není na obrazovce!”. Najednou zmizel mezi zásahy na radaru.
Také z řídicí věže letiště S. Angelo hlásili, že objekt během několika okamžiků nevysvětlitelně zmizel z dohledu. Podíval se na místo, kde mělo UFO být, ale už ho neviděl.
Poté, co se letadlo vrátilo na základnu Treviso, specialisté jako obvykle vyňali a převzali filmové kontejnery a odvezli je do laboratoře vývojového a tiskového oddělení.
Jakmile byly fotografie vyvolány, prohlédl si je a požádal přítele (pracovníka fotolaboratoře) o kopii.
Uplynulo několik let a poté, co pan Cecconi odešel do důchodu, požádali ufologové ministerstvo obrany o vydání dokumentace týkající se tohoto případu a bylo jim řečeno, že ano: “dotyčný objekt, který byl okamžitě identifikován, byl vyfotografován s hranou a jednoznačně identifikován osobním tlumočníkem fotografií ve válcovitém balónu, zhotoveném z černých plastových pytlů.”.
Odpověď zanechala ufology bezradné, zejména s ohledem na zkušenosti a přípravu pana Cecconiho, který se mohl pochlubit učebním plánem jako málokdo jiný a patřil k nejznámějším a nejváženějším pilotním osobnostem pro svou serióznost a odbornost.
zdroj: The Chronicles, Titulní fotografie pána Cecconiho
