Po jeho rozpadu ve 12. století vzniklo několik knížectví. Jedna z nich, konkrétně moskevská, se úspěšněji bránila nájezdům Tatarů a dalších stepních etnik. Díky tomu se stalo vedoucí silou při budování ruského impéria. „Na jedné straně máme Kyjevskou Rus. Ukrajinci se odvolávají na její historické tradice. Rusové v něm také spatřují počátky své státnosti prostřednictvím Moskevského knížectví, které rozvíjelo jeho odkaz. Tím spíše, že Kyjev Tatarům podlehl, ale Moskva ne,“ říkají docenti historie Derfinjak a Kovaljov.
Za přelomové považují 17. století. Tehdy došlo k rozdělení víry mezi obyvatelstvem, k povstáním, bojům s Tatary, vzniku kozáckého státu a jeho uznání svrchovanosti ruského carství. Rozsáhlá území dnešní Ukrajiny – Lvov, Halič a Bukovinu – získalo Rakouské císařství, později Rakousko-Uhersko. Proto se také tyto oblasti vyvíjely jinak než ty, které patřily Rusku a kde probíhal proces rusifikace. „Samotná Ukrajina se jako stát poprvé objevuje v roce 1917. Tehdy, na konci první světové války, probíhaly první pokusy o osamostatnění,“ dodávají. Ukrajinské hranice, jak je známe dnes, však vznikly až v roce 1991. „Například město Užhorod. Nejprve bylo součástí Maďarska, pak Československa, pak Československa a teprve po druhé světové válce Ukrajinské socialistické republiky. Západní části území dnešní Ukrajiny byly v minulosti součástí rakouské monarchie, Polska a Československa. Proto je smutný vtip, že babička z Berehova žila během svého života v pěti zemích, ale nikdy neopustila město, pravdivý,“ uvádějí. Podle nich žije na Ukrajině mnoho rusky mluvících Ukrajinců. Respektive Rusové, kteří zde žijí již dlouhou dobu a ztotožnili se s touto oblastí.
Doněck, jako jedno z center Donbasu, založili podle výše zmíněných docentů historie Angličané: „V 19. století vybudovali průmyslové kapacity. Byl to prostor, kam lidé chodili obchodovat.“ A proč se Putin ohání nacisty na Ukrajině? „Při hledání nacistů možná navazuje na tradici, na kterou Ukrajinci neradi vzpomínají. Jedná se o takzvané banderovce a podobné nacionalistické skupiny, které působily v důsledku válečných konfliktů a poválečného uspořádání.“
Během stalinské éry prošel Krym velkými změnami. „Došlo k vysídlení původních obyvatel, krymských Tatarů. Nahradili je Rusové a Ukrajinci a přirozeně došlo k promíchání obyvatelstva.“ V roce 1954 se Krym formálně stal součástí Ukrajiny. „Když se počátkem 90. let rozpadl Sovětský svaz, vyvstala znovu otázka, co s tímto územím. Pro Rusy to představovalo problém. Vždyť je tam vstup do Azovského moře, takže to považovali za strategickou záležitost, a navíc je to známá rekreační oblast,“ vysvětlili.
„V 90. letech 20. století se mocnosti jako Rusko, Velká Británie a Spojené státy zaručily za hranice dnešní Ukrajiny, pokud se vzdá svého jaderného potenciálu ve prospěch Ruska.“ Donbas však zůstává citlivým tématem. Ve východních částech Ukrajiny, jako je Doněck a Luhansk, žije mnoho Rusů. Zároveň byla průmyslovou součástí Sovětského svazu a dodnes se spoléhá na podporu Ruska.“ Do západní Evropy však přitáhla pouze západní část – Kyjev, Lvov, Užhorod. Na východě Ukrajiny převažuje dvojjazyčné obyvatelstvo a čím dále na západ, tím více roste ukrajinský nacionalismus. To je přirozené a státní hranice jsou často umělým konstruktem, který „někdo nakreslil“, nebo jsou výsledkem kompromisu.“
Poukazují na to, že nezávislý ukrajinský stát má pouze třicetiletou historii. Její obyvatelé se však objevují i ve zlomových okamžicích 20. století: „Ukrajinci například bojovali v Rudé armádě, která osvobodila Evropu i Československo od německé nadvlády, což přineslo mnoho problémů. Tato válka mezi dvěma sousedními národy nebude mít vítěze. Každá válka však končí příměřím, takže by bylo nejlepší se dohodnout. Zde však jednání mezi Ruskem a Ukrajinou dlouho nevedla k jasnému závěru.“ Oba vědci v podstatě sdílejí široce rozšířený názor, že Rusové podlehli dojmu, že ukrajinská armáda je slabá a že dojde jen k přirozenému posunu hranic tam, kde kdysi byly.
Více info zde
