Jak se to může dít uprostřed moderní doby, kdy máme přístup k informacím jako nikdy předtím? Polovina dospělých v České republice totiž nedokáže rozpoznat příznaky domácího násilí a mnozí neví, jak pomoci obětem. Tento alarmující fakt odhaluje, jak hluboké jsou mezery v našem povědomí a jak málo se skutečně zajímáme o to, co se děje za zavřenými dveřmi našich sousedů.
Stav, kdy lidé nejsou schopni identifikovat násilí, které se odehrává v jejich blízkosti, je znepokojující. Zatímco se ve veřejném prostoru stále více mluví o genderových otázkách a rovnosti, jako národ se zdáme být slepí vůči realitě, která se nás týká každodenně. Odborníci varují, že nedostatek znalosti o příznacích domácího násilí může vést k tomu, že mnozí nebudou schopni poskytnout potřebnou pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují.
Sociální stigma kolem domácího násilí a jeho obětí je stále silné. Mnozí lidé se bojí zasáhnout, ať už z obavy o vlastní bezpečnost, nebo proto, že si nejsou jisti, jak reagovat. Naše kultura stále ještě upřednostňuje mlčení a ignoraci před činem. Přitom oběti často potřebují nejen psychologickou podporu, ale i praktickou pomoc, jako je například právní poradenství nebo útěk z nebezpečné situace.
Je třeba si uvědomit, že domácí násilí není problém pouze jednotlivců, ale celého společenství. Pokud se jako společnost nevydáme cestou vzdělávání a osvětové činnosti, můžeme se ocitnout v situaci, kdy se tento problém stane normou. Jakékoliv úsilí o zlepšení situace se musí zaměřit na to, abychom otevřeli oči a uši kolem sebe, abychom byli schopni rozpoznat nebezpečné vzorce chování a nabídnout pomoc.
A co víc, podle statistik se každoročně v České republice stává obětí domácího násilí více než 200 000 žen a dětí. Tento fakt je šokující a měl by nás všechny donutit k zamyšlení, jak můžeme přispět k lepší budoucnosti, kde se již nebude tolerovat násilí v jakékoliv formě. Naše nečinnost může znamenat ztrátu nejen pro jednotlivce, ale i pro celou společnost, která by měla být založena na respektu a ochraně těch nejslabších.
