Vy jste ve svém článku na Neviditelném psu poukázal na problémy CSU, kterou v Bavorsku čekají na podzim zemské volby. Většina komentátorů označila azylovou dohodu mezi Seehoferem a Merkelovou podle vás právem za vítězství Merkelové. Ministr vnitra spojil realizaci azylového plánu se svým setrváním ve vládě. Uvádíte, že CSU zůstal ruce Černý Petr, a jelikož nejsou de facto ničím jiným než bavorskou zemskou organizací CDU, dříve či později se budou muset přizpůsobit levicové politice CDU na spolkové úrovni, a to i v kritické migrační otázce. Tím by však fatálně ohrozili svou identitu a přišli by o podporu stále ještě převážně katolického a konservativního bavorského venkova, který je páteří jejich elektorátu. Druhou možností je z „unie“ CDU/CSU odejít. Není ale pro CSU lepší unii s CDU opustit, jít do opozice a získat protestní a konzervativní hlasy?
V Bad Kreuth si v listopadu 1976 si poslanci CSU v Bundestagu odhlasovali rozbití tradiční společné frakce CDU/CSU a založení frakce vlastní, oficiálně kvůli efektivnější opoziční práci. Ve skutečnosti ale jako důsledek sporu Strauss versus Kohl a důsledek úvah o rozšíření CSU do celé tehdejší SRN jako čtvrté celoněmecké strany. Za měsíc bylo toto rozhodnutí revokováno, stačila pohrůžka CDU, že založí svou bavorskou organizaci… A to za situace, kdy CSU vedená charismatickým Straussem v Bavorsku pevně třímala otěže moci a neexistovala žádná AfD…
Dnes je CSU v horší situaci, tudíž pokus o samostatnou politickou cestu by byl riskantnější. Ale není vyloučeno, že případný, respektive pravděpodobný neúspěch v nadcházejících bavorských zemských volbách vyhodnotí vedení CSU jako důsledek spojení s CDU Merkelové. Ukáže se, že nestačí nezvat kancléřku na předvolební shromáždění CSU (každé její vystoupení mimo Mnichov by CSU poškodilo), že bude nutno se s touto CDU definitivně a radikálně rozejít, pokud nemá CSU ztratit poslední zbytky své konzervativní „image“.
V CSU nepochybně vědí, kam budou tlačit mladé lesbičky v programových komisích CDU tuto kdysi dávno křesťanskou stranu… Ale základní problém této případné strategické secese CSU spočívá v existenci AfD, která úspěšně odsává konzervativní voliče Unii, takže je pochybné, zda by samostatná CSU dokázala touto cestou alespoň nahradit ztráty, které by vznikem bavorské CDU utrpěla.
Jaká je nyní pozice Merkelové v Německu? Vypadalo to, že se její pozice oslabuje. Na sklonku června se nadpoloviční většina (52 procent) dotazovaných Němců vyslovila pro kancléřčinu demisi, přičemž za její odchod se přimlouvala i média, jež stála do té doby nejvěrněji na její straně, včetně veřejnoprávních televizí. Podle týdeníku Der Spiegel část konzervativního křídla CDU, vedená Jensem Spahnem, ministrem zdravotnictví a dlouholetým kritikem Merkelové kvůli její vstřícnosti vůči migrantům, jednala s koaličními sociálními demokraty o scénáři, jak předsedkyni vlády sesadit. Je nyní pozice Merkelové stabilizovaná, nebo je otázkou času, kdy odejde? Jak se na ni teď dívají Němci?
Merkelová z politiky odejde, až bude chtít. A ona chtít ještě dlouho nebude. SPD je v zoufalé situaci, nyní ji navíc ohrožuje nové levicové hnutí Aufstehen (Povstání) jedné z vůdčích osobností strany Levice Sáry Wagenknechtové a jejího manžela Oskara Lafontaina, takže nějaké pikle se Spahnem proti Merkelové považuji za krajně nepravděpodobné. Spahn ve vládě zkrotl, ale ostatně i před tím byla jeho opozice vůči Merkelové přeceňovaná, ani za migrační krize na ni nezaútočil. Kancléřka je stabilně druhým nejoblíbenějším německým politikem, možná že už jí mají i mnozí voliči CDU plné zuby, ale stále u nich převažuje médii pěstovaný (zcela nesmyslný) kult Merkelové jako strážkyně stability a jistoty, což je pro konsensuálně zaměřené Němce to nejpodstatnější.
(parlamentnilisty.cz, foto: Shutterstock)
