Veškerá evoluce říše živočišné i rostlinné byla umožněna díky přítomnosti strachu ze smrti. Potřeba přežití vždy v organismu iniciuje aktivní procesy, které jej rozvíjejí a posilují. Příroda si sama procesem různých klimatických změn a přírodních katastrof řídí četnost organismů na Zemi. Přežívají jen ty nejodolnější a záznam přežití je zaznamenán v následném genomu.
Lidé jsou neodmyslitelně spojeni s těmito přírodními zákonitostmi a tudíž procházejí stejnými změnami a vývojem. Setkává-li se člověk v jeho životě s různými situacemi, které musí překonávat, celkově jej to kultivuje, posiluje a posunuje ke zralosti a životní moudrosti.
Jednou z nejobtížnějších překážek v životě lidském je zdolávání různých podob a forem strachů. Čím lépe je dokáže zvládnout, tím se stává svobodnějším, silnějším a moudřejším.
Strach slouží k osobnímu vývoji
Pokud tedy připustíme, že jsme součástí života a nepsaných přírodních zákonitostí, slouží nám vlastně strach k osobnímu vývoji a rozvoji. V takovém případě se budeme těšit celkovému zdraví a štěstí a staneme se příkladem a motivací i pro ostatní.
Pokud však si budeme i nadále hrát na pány tvorstva a nepodvolíme se vyšší moudrosti Země a zákonitostem Vesmíru, bude mít na nás vliv strachu drtivý dopad. V tomto případě se bude stávat, že budou naše fyzická těla eliminována v zájmu vývoje celého lidstva.
Většinu života jsem považoval strachy za negativní projev, který se spokojeným životem nesouvisí. Díky tomu jsem s nimi buď bojoval nebo se před nimi schovával. To čemu dávám pozornost to zesiluji. Pokud jsem bojoval se strachem, nestal jsem se nikdy vítězem, ale naopak jsem sílu strachu zvětšoval. Schovával-li jsem se před ním, tak jsem jej však nevědomě vytěsňoval do podvědomí a ani v tomto případě jsem se jeho paralyzujícího vlivu nezbavil. Teprve až ve chvíli, kdy jsem v něm začal spatřovat přítele, který mi pomáhá se uvolňovat od různých naučených dogmat a předsudků, od mnohých výchovných vzorců a od neosobní školské výuky, začalo se mi v životě dařit.
Pojal jsem strachy jako výzvy, které když přijmu a následně překonám, přinášejí mi nepopsatelný pocit štěstí a osobní nezávislosti a svobody. Začal jsem tak být více svým pánem, který sám rozhoduje nikoliv o tvorstvu a o osudech druhých, ale o osudu a životě svém vlastním. Vzrostlo mi výrazně sebevědomí a začal se věnovat činnostem, které mě vnitřně naplňují a zároveň přinášejí užitek i druhým.
Podělím se o svůj rozbor strachu, který mi umožnil vidět v něm přítele a moudrého rádce na mé cestě životem.
Rozbor strachu
Říká se, že největší strach vzniká z nepoznaného a já s tím souhlasím. Vše čeho se v životě bojíme se snažíme často nevidět a vytěsňovat do našeho podvědomí. To ale nevyřeší ovládací vliv těchto našich strašáků. Stále si je do života přitahujeme a často se ocitáme v situacích, ve kterých se s nimi pak setkáváme. Stejně jako tma zmizí, posvítíme-li si do ní baterkou i jakýkoliv druh strachu nám může přestat vládnout, najdeme-li odvahu a přestaneme před ním utíkat a schovávat se. V takovém případě v něm můžeme objevit velký potenciál, který nám naopak může být velmi užitečný. Pojďme se podívat jak je toho možné dosáhnout.
Neutralizace strachu
První možnost, která může strachu odebrat jeho ovládací sílu je, že si jeho obecné pojmenování zneutralizujeme.
Můžeme si říct, že strach je pouhé slovo. Cokoliv co pojmenováváme je pouhé označení osob, zvířat, rostlin, vlastností a jiných skutečností. Teprve náš vztah k těmto všem skutečnostem na nás pak zpětně působí a má na nás určitý vliv. Důležitějším tedy než strach jako takový, je náš vztah k němu. Bojíme-li se tudíž strachu, tak on nás zákonitě straší.
Nejdříve je důležité abychom pochopili čeho se to vlastně ve skutečnosti bojíme. A pokud to strach nemusí být, podívejme se co je skryto za ním. Dle mých zkušeností ovládající mechanismus strachu je způsoben dvěma základními principy. Nazvěme si je vzorci, které nám výrazně ovlivnili náš náhled na život a na svět. Tyto vzorce jsme obdrželi v dětství ve formě společensky zakořeněné výchovy a osnovním typem školní výuky. V dětství se výrazně formuje náš pohled na život a tudíž je velmi důležité co nám ho vytváří. Zde vidím základ oněch strašáků, kteří nám později mohou komplikovat celý život.
Idealismus
První z těchto vzorců nazývám idealismus. Je to vybudovaná představa o ideálním člověku a jeho chování, o ideálním životě a světě.
Díky těmto zakořeněným představám se pak většinou i po celý život s nimi srovnáváme. Hodnotíme tak dle nich sebe i druhé a jsme neustále nespokojeni a ve věčném boji s naší zidealizovanou představou. Pokud se odchylujeme od tohoto vybudovaného ideálu, tak se za to stydíme, naše tzv. nedostatky skrýváme a bojíme se aby je druzí neobjevili. Chceme být společensky oblíbení a neuvědomujeme si, že tato obliba vznikla na základě těchto vybudovaných představ a tudíž je zcela falešná.
Zastrašování
Druhý vzorec, který nás může ovládat je zastrašování. V dobré víře aby člověk ochránil své blízké, činíme mnohdy pravý opak. Více jsme tak rodiči připravováni na nebezpečí než ve víru v sebe, ve zdravé sebevědomí a v naše schopnosti jim čelit. V člověku se tak buduje negativní postoj ke světu a životu. Více se jej bojíme než důvěřujeme a dostáváme se tak do role oběti. Bojíme se tak více bolesti a úrazů, bojíme se o zdraví své a našich blízkých. A jelikož tomu věnujeme značnou pozornost, o to více si to do života přitahujeme a ocitáme se tak často ve složitých a zdraví ohrožujících situacích. To se týká nejen obav o zdraví a život, ale i o společenské selhání. Jsme tak lehčeji zastrašováni společenskými vlivy a vládnoucím systémem. Děláme pak taková rozhodnutí, která nejsou naší svobodnou volbou, ale jsou pod vlivem uměle vyvolaných stresových faktorů.
Je velmi důležité změnit tyto vzorce.
Pokud se o to nesnažíme, tak strachy z bolesti, smrti, vězení a z naší nedokonalosti, plní funkci nástrojů k naší manipulaci.
Po takovéto úvaze, můžeme tak strach již vidět v jiném světle. Nemusíme jej již zobecněně spojovat s vlivy, které nám komplikují život a ovládají naše myšlenky, emoce, slova a činy.
V druhé fázi je pak důležité zodpovědně začít měnit vliv výše popsaných vzorců. Je potřebné jít cestou vnitřního sebepoznání a našich skutečných pocitů, potřeb a osobní přirozenosti. Ty pak můžeme konfrontovat s předchozími vzorci a nacházet tak soulad, který je pro nás nejpřijatelnější a nejpřirozenější.
Strach nás může chránit
Další pomůckou k uvolnění negativního vlivu strachu, může být uvědomění si jeho ochranných vlastností. Ve skutečnosti nám dříve strach pouze sloužil a chránil nás. Za dob jeskynních kmenů a v místech, kde žijí národy dosud civilizací nezasažené, měl a má strach pouze tuto funkci.
My jsme si jej pojmenovali např. pudem sebezáchovy. Tento pud vyvolá vnitřní strach, který nám zabrání jít za hranu skály do volného prostoru nad propastí. Takto nás cíleně zastaví abychom si nepřivodili úraz či smrt.
Další jeho ochrannou funkcí je zrychlení našich reakcí v zátěžové situaci. Pomocí adrenalinu můžeme před divokým zvířetem daleko rychleji utíkat než za běžné situace. Můžeme nadzvednout těžký předmět, který bychom jinak neuzvedli, pokud pomáháme člověku, na kterého spadl.
V těchto chvílích můžeme strach vskutku nazvat dobrým sluhou.
Překonání strachu v praxi
Dále je potřebné přejít také od slov k činům. Naučit se pozorovat chování našich emocí a fyzického těla při skutečných zátěžových situacích. K tomu slouží mnoho doprovodných technik. Osobně jsem si oblíbil techniky zvané „přechod přes žhavé uhlí“, „přechod přes skleněné střepy“, pády z výšky po zádech do náručí druhých“ atd. Při těchto akcích nejde o to si cokoliv dokazovat, ale především se naučit poznávat své reakce v situacích, které spouštějí ovládací mechanismus nad námi. Nejen zvládnutím těchto technik, které simulují stresové situace, ale i samotná účast na těchto akcích je pro každého velmi přínosná. Za dobu co tyto akce pořádám mám mnoho referencí od spokojených lidí, kteří se díky nim postavili vlivům svých strachů čelem a pomohlo jim to změnit svoje životy.
Osobní zkušenost
Poskytl jsem vám svůj pohled na strach a na jeho působení. Tento pohled je založen na mých životních prožitcích a zkušenostech. Strach mě v mnoha podobách často i paralyzoval a přivedl mě i na pokraj života a smrti. Jednoho dne jsem se rozhodl jeho sílu si vzít zpět a vymanit se tak z jeho ničícího vlivu.
Z mnoha strachů, které mě ovládaly, jmenuji strach z veřejného vystupování. Měl jsem vskutku velkou až panickou hrůzu předstoupit před lidi a nějak se prezentovat či jim něco sdělovat. Dnes mám za sebou mnoho přednášek před publikem a kamerami. Natáčím motivační videa a dokonce jsem se začal věnovat filmovému a divadelnímu herectví.
Vliv strachu, který nazývám trémou, stále pociťuji, ale už mě nemůže natolik ovlivnit abych se nevěnoval tomu co miluji.
Při jedné přednášce jsem tuto trému pojmenoval respektem a úctou, úctou k publiku, kterému se snažím předat to nejlepší. A v té chvíli se tréma změnila ve velkou vděčnost. Pocítil jsem sílu strachu, který jsem přijal a tak mi již nemusí vládnout, ale může být skvělým pomocníkem. Díky mým zkušenostem se strachem, mohu nyní pomáhat těm, kteří se potřebují z jeho manipulujícího vlivu také uvolnit.
Otázky upřímnosti
Věnujete větší pozornost vaší ochraně nebo důvěře ve vaše schopnosti?
Říkáte a děláte to, co skutečně chcete a co cítíte?
Jste vůči sobě i druhým dostatečně upřímní nebo často hledáte výmluvy?
Jste schopni vidět ve strachu výzvu nebo vás více ovládá?
Chcete jeho případný vliv na vás skutečně uvolnit a přijmout zodpovědnost za svůj život?
(suenee.cz, foto: Shutterstock)
