Jeho vývoj trval přes deset let. Mezi odbornou veřejností zpočátku převažoval názor, že jde o další bluff dřívějšího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda (či výstřelek typu „stíhačky“ Qaher-313).
Jen málokdo tehdy věřil, že Írán v dohledné době dosáhne tak vysoké technologické úrovně, že bude schopen vyvinout natolik komplexní a sofistikovaný zbraňový prostředek.
Impuls k vývoji systému dala neochota Ruska po nástupu Dmitrije Medveděva do prezidentské funkce dodat do Íránu komplexy S-300PMU2, přestože se na tom obě strany dohodly. Rusko nakonec pod vedením Vladimira Putina „třístovky“ do Íránu v roce 2016 dodalo, avšak práce na vlastním íránském systému již byly v pokročilém stadiu, což naznačovaly útržkovité informace, fotografie radarů, dosud neznámých řízených střel a také snímek mohutného odpalovacího zařízení.
I přesto se průběžně vyskytovaly velmi skeptické názory, podle kterých se Írán pouze snaží vystrašit Spojené státy a Izrael neexistující zbraní. Bylo tomu tak zejména v době několika vyhrocených situací, kdy „jestřábi“ z obou těchto zemí chtěli zabránit mezinárodní dohodě na Společném komplexním akčním plánu (íránská jaderná dohoda).
Jenže Írán mezi tím, krok po kroku, pracoval na posílení protivzdušné obrany, kdy postupně předvedl komplexy jako Talash/Sayyad-2, Raad, 3rd Khordad či 15th Khordad. Bylo jasné, že vkládá značné materiální i lidské úsilí právě do protivzdušné obrany a vývoje potřebných technologií.
Že jsou jmenované systémy nejen plně funkční, ale i zařazované do výzbroje, prokázala událost z letošního června, kdy Íránci raketou systému 3rd Khordad sestřelili americký těžký průzkumný bezpilotní letoun RQ-4A Global Hawk BAMS-D.
Dvacátého srpna pak íránská televize Press TV zveřejnila video, na kterém jsou zachyceny v činnosti všechny komponenty systému Bavar 373 včetně zkušebních střeleb. Oproti předpokladům „expertů“ evidentně nejde o žádnou kopii ruských nebo čínských protivzdušných komplexů, ale o skutečně originální, v mnoha ohledech inovativní íránskou konstrukci.
Bavar 373 například kombinuje metodu horkého startu řízené střely (obdobně jako u amerických systémů MIM-104 Patriot) s vertikálním odpalem (jako u ruských S-300/S-400, které však využívají studeného startu s pomocí stlačeného vzduchu). To íránskému systému zaručuje bleskovou reakci při současné možnosti vypuštění řízené střely do libovolného směru.
Podle íránských zdrojů dokáže radarová soustava Bavaru 373 zachytit cíl na vzdálenost 320 km a sledovat jej na vzdálenost 260 km. Dálkový dosah řízené střely je přes 200 km, výškový 27 km. Maximální počet současně postřelovaných cílů je šest. Hlavní zbraní dlouhého dosahu je rozměrná střela Sayaad 4, avšak systém je uzpůsoben pro použití dalších typů střel pro různé vzdálenosti a výšky.
Bavar 373 již údajně byl zařazen do výzbroje jednotek protivzdušné obrany (lze očekávat, že primárně jej dostanou oddíly PVO revolučních gard). Úspěšným dokončením vývoje takto sofistikovaného systému se Írán stal součástí elitního klubu nemnoha vyspělých zemí, které zvládly náročný proces dotáhnout do konce. V širším regionu Blízkého a Středního východu to byl dosud jen Izrael.
(zdroj: eu24.cz, foto: Youtube)
