Profesor Cox zakládá svou argumentaci na takzvaném Fermiho paradoxu.
V roce 1950 fyzik Enrico Fermi – tvůrce prvního jaderného reaktoru na světě – přišel s paradoxem, který říká, že vzhledem k věku a velikosti vesmíru je nadmíru jasné, že někde existuje civilizace mnohem vyspělejší než ta naše. Otázkou podle něj je, proč nás už tato civilizace dosud nekontaktovala.
Mnoho vědců argumentuje, že každá civilizace po dosažení určité velikosti nakonec zabije sama sebe – a to buď prostřednictvím války s použitím pokročilých zbraní, nebo kvůli přírodní katastrofě. Cox na této teorii pracoval a prohlašuje „Je možné, že růst v oblasti vědy a techniky nevyhnutelně předstihne rozvoj politických odborných znalostí, což povede ke katastrofě.”
Avšak jiní vědci s Fermiho paradoxem nesouhlasí a věří, že Země je první planeta v celém vesmíru, která hostí složitý život. Někteří výzkumníci shledávají Fermiho paradox natolik zajímavý, že se každé dva roky scházejí na konferenci v Paříži a diskutují, proč se z vesmíru nikdo nehlásí.
Můj názor je, že v nekonečném vesmíru existuje nekonečné množství civilizací nacházejících se na různém stupni vývoje, t. j. také nekonečné množství civilizací nacházejících se na podstatně vyšším stupni vývoje než naše civilizace.
Velmi důležitá je již zmíněná otázka: “Proč vyspělejší mimozemšťané dosud s naší civilizací nenavázali kontakt?”
Má odpověď na tuto otázku je následující:
Vývoj lidstva je chaotický, nekoordinovaný, doprovázený velkým množstvím válek a ozbrojených střetů, které jsou většinově vnímány jako něco samozřejmého a přirozeného.
Navázat kontakt s některou lokální vládou by v tomto případě bylo od vyspělejších mimozemšťanů nerozumné. Stávající chaotický a nekoordinovaný vývoj lidstva by to mohlo ovlivnit velmi nepříznivé, protože při kontaktu budou zřejmě vyspělejší mimozemšťané předávat protistraně také na zemi dosud neznámé nové poznatky vědy a techniky a protistrana by tyto poznatky mohla využít k výzkumu a vývoji nových ničivějších zbraní.
Z výše uvedených důvodů budou podmínky vyspělejších mimozemšťanů, které musí méně rozvinutá civilizace (lidstvo) splnit, před navázáním kontaktu s nimi, pravděpodobně následující:
Nové poznatky ve všech oblastech vědy a techniky, které budou při kontaktu civilizací předávány méně rozvinuté civilizaci (lidstvu), nebudou touto civilizací zneužívány k vývoji a výrobě nových ničivějších zbraní.
Méně rozvinuté civilizaci (lidstvu) budou předávány nové poznatky vědy a techniky pouze v tom případě, že bude žít v celoplanetárním míru.
Méně rozvinutá civilizace (lidstvo) musí dosáhnout takového stupně vývoje politického uspořádání, ve kterém bude lidstvo řízeno plánovitě a cílevědomě postupující centrální celoplanetární mocí.
Z výše uvedeného vyplývá: Očekávat, že v současnosti budou lidstvo kontaktovat vyspělejší mimozemšťané, je beznadějné.
Je nejvyšší čas dosáhnout stavu, kdy bude na celé planetě trvalý mír, a to především vzhledem k nebezpečí možného vzniku světové jaderné války. Stávající chaotické a nekoordinované mocensko-politické uspořádání lidstva je třeba pokud možno co nejdříve nahradit plánovitě a cílevědomě postupující centrálně řízenou globální mocí.
Podstata řešení problému vzniku mocenské celosvětové centrály lidstva, t. j. zodpovědného představitele celého lidstva, s nímž by mohli vyspělejší mimozemšťané navázat kontakt, je jednoduchá. Řešení spočívá v tom, že se urychlí vývoj politického uspořádání lidstva tak, aby bylo dosaženo stavu, kdy budoucnost lidstva bude centrálně globálně koordinována a řízena v souladu s globálně demokraticky projevovanou vůlí lidstva. Současně se vznikem zodpovědného globálního představitele celého lidstva bude dosaženo trvalého míru na celé planetě.
Vzorem k řešení problému nastolení světovlády a tím trvalého míru na celé planetě může být Evropská unie. Evropská unie vznikla především se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy v Evropě, které vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce 1950 začalo hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem bylo především zajistit mezi spojenými státy trvalý mír.
Zakládajících států bylo šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Podle vzoru Evropské unie může být k řešení problému nastolení světovlády využito již osvědčené formy politického spojení států, kterým je federace. Uskutečnit spojení všech států světa v Globální federaci s jednou globální vládou nebude snadné, ale určitě bude stát za námahu s tím spojenou. Umožnění kontaktu lidstva s vyspělejšími mimozemšťany a nastolení trvalého míru na celé planetě, to jsou významné hodnoty. Globální federaci lze zrealizovat například tak, že si všechny pokrokové politické strany ve všech státech světa přidají do svých politických programů záměr nastolit Globální federaci, načež všechny tyto politické strany ve vzájemné spolupráci globálně zrealizují své politické programy.
Možnost získat při kontaktu s vyspělejšími mimozemšťany nové vědecké a technické poznatky a mír na celé planetě nejsou jediné důvody pro nastolení světovlády.
V současnosti se na celosvětové úrovni odehrává boj s nedohlednými důsledky. Nejde o nic menšího než o budoucnost naší planety. V sázce je přežití lidstva po případné světové jaderné válce, ničení životního prostředí v důsledku globálního oteplování, sociální problémy vyplývající z propastných rozdílů ve stupních vývoje vyspělých a zaostalých států světa a řešení mnoha dalších závažných globálních problémů.
Hrstka miliardářů čím dál rychleji bohatne a ovládá čím dál více světového bohatství, toto poselství vyslala Světovému ekonomickému fóru nezisková organizace OXFAM. Podle jejích zjištění získalo pouhé 1 procento nejbohatších lidí planety plných 82 procent z celkového bohatství vytvořeného na světě v roce 2018.
Podle aktuální studie OXFAM vlastní 42 nejbohatších lidí světa stejné bohatství jako celá chudší polovina světa dohromady.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je důležité si uvědomit, kdo a jak v současnosti ovládá svět.
Nepatrná část lidstva, t. j. skupina nejbohatších miliardářů, je v dalším textu označována jako “lidé velkých peněz”. Lidé velkých peněz vládnou světu pomocí zákonů, které se v jednotlivých státech zdokonalují pod jejich vlivem pouze tak, že globální politické poměry zůstávají bez podstatných změn.
Značnou část příjmů získávají lidé velkých peněz z financování výzkumu, vývoje a výroby nových zbraní. Výzkum, vývoj a výroba zbraní, vojenské základny, vojenskoprůmyslové komplexy atd. jsou v podstatě hračky lidí velkých peněz. Hra s uvedenými hračkami vynáší těmto lidem astronomické příjmy, přičemž je těmto lidem zcela lhostejné, kolik lidí v jejich hře zahyne a kolik se přitom zničí materiálních hodnot.
Osobní spotřeba produktů, které všichni lidé světa vytvoří, nemá u většiny lidí velkých peněz meze. O tom, jak tito lidé organizují z důvodu svých bezmezných potřeb drancování surovinových zdrojů, ničení přírody a tím přirozeného prostředí nezbytného pro zdraví všeho živého, se nemá cenu rozepisovat, jsou to pořád dokola omílané informace.
Skuteční vládci světa, tj. lidé velkých peněz, ovlivňují média tak, aby si lidé neuvědomovali, v jak nespravedlivém a nesvobodném světě žijí. Především prostřednictvím médií je zaměstnávána mysl lidí (čímkoliv) natolik, že lidé nemají čas uvažovat o tom, kdo a jak ovládá svět ke svému prospěchu.
Jinak řečeno: Velká část toho, co zveřejňují média především o mezinárodní politice, zejména humbuk kolem probíhajících voleb, vedených válek apod., má v podstatě jenom jeden účel, a to odvádět pozornost od existence skutečných vládců planety, kterými jsou lidé velkých peněz.
V současnosti je veškeré základní dění ve světě plánované a řízené. K tomu je nezbytné dodat, že to plánují a řídí lidé velkých peněz, kteří to vše plánují a řídí tak, aby se upevňovala jejich moc a zvyšovaly jejich zisky. Lidé velkých peněz především ovlivňují svět tak, aby se zachovaly poměry, v nichž bude přetrvávat jejich privilegované postavení, které jim umožňuje v neomezené míře užívat všechno, co svět poskytuje. Lidé velkých peněz v prvé řadě dbají na to, aby se globálně zachovávala stávající vysoká mocenskopolitická pyramida, v níž jsou tito lidé v nejvyšší vrstvě.
S nepříliš velkou mírou nadsázky se dá říci, že lidé velkých peněz patří mezi občany, kteří dodržují všechny zákony. Peníze si však vydělávají způsoby, které jsou většinou odsouzeníhodné. Peněz mají tolik, že se jim zatím nikde neodvážili přistřihnout křídla nějakým zákonem, nevím nic o tom, že by se někde něco v tomto směru realizovalo. O jejich práci se nejčastěji taktně mlčí, ale jsou to lidé soutěživí a sportovního ducha mají, zákonným způsobem se i mezi sebou okrádají. Je jim úplně jedno, když přitom přijde sem tam nějaká ta krize, pro ně je to něco jako překážka podobná překážkám v dostihovém závodu koní a jezdectví je přece sport ušlechtilý.
Druhá vrstva ostré globální mocenskopolitické pyramidy už není tak čistokrevná jako vrstva první a směrem k veřejnosti pronikají z této vrstvy často zajímavé informace. Jádrem této vrstvy jsou lidé velkého obchodu. Nejsou o moc lepší než ti z vrstvy první a část z nich vydělává peníze způsobem, za který by se člověk nemusel stydět. Poznamenat je možné to, že řešit otázku etiky velkoobchodu se zbraněmi je problematické a např. v tomto obchodu dochází k prolínání s vrstvou politické scény.
Vrstva politické scény je všeobecně vnímána jako vrstva nejzajímavější, hodně lidí vývoj a změny této vrstvy globální mocenskopolitické pyramidy sleduje.
Organizace mocenské struktury správy současného světa je popsaná stručně, ale pro popis potřebného směru její změny je to dostatečné.
Z výše uvedeného vyplývá, že stávající mocenskopolitické uspořádání světa je překonané. Dnes už je zcela zřejmé, že je třeba ho pokud možno co nejdříve změnit.
Mocenskopolitickou organizaci ovládající svět ve tvaru vysoké pyramidy, je třeba pokud možno co nejdříve změnit tak, aby dostala podobu zaoblené ploché hromádky písku, přičemž bude nutné změnit pořadí, v jakém budou nad sebou jednotlivé vrstvy mocenskopolitické organizace správy světa. V nejvyšší vrstvě by rozhodně měli být politici.
Příklady globálních zákonů:
Zákon o zestátnění všech bank a peněžních podniků:
Vyvlastněné organizace budou majetkem států a budou nadále sloužit všem jako neziskové organizace.
Zákon o jednotné světové měně:
Podstata uvedeného zákona je zřejmá z jeho názvu. Rozmanitost měn na celém světě usnadňuje organizátorům podvodů a korupce beztrestně páchat jejich odsouzeníhodnou činnost. Dovedete si představit, kolik zbytečné práce odpadne ve všech peněžních ústavech, až přestanou existovat všechny směnárny atd., když na celém světě budou mít všichni lidé v peněženkách stejné barevné papírky? Dovedete si představit, jak se usnadní a zmenší objem práce všech spekulantů na burzách, všech ekonomů, plánovačů, statistiků, prognostiků a lidí pracujících v podobných profesích? Představte si, jak výhodné bude platit na celém světě stejnými penězi.
V případě, že na celém světě výrazně stoupne nezaměstnanost, bude nutné současně vypracovat projednat a schválit např. následující zákon:
Zákon o pracovní době:
Pracovní týden bude mít 4 po sobě následující pracovní dny, pondělí, úterý, středa a čtvrtek, po kterých budou následovat tři dny volna, pátek, sobota, neděle.
Vážení politici ve všech státech světa,
vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vás vyzývám: Dohodněte se na vytvoření centrálně řízené globální politické organizace, nejlépe Globální federace. Tím zajistíte trvalý mír na celém světě a umožníte výrazně urychlit pokrok ve všech sférách lidského společenství na celé planetě.
18.7.2020 Ing. Miloslav Dědek
