Mezinárodní letiště v Mnichově. Čekám na odlet do litevského Vilniusu. U gatu se najednou objeví desítka policistů. Pochopitelně budí pozornost. „Co se stalo? Podezření na bombu v letadle?“ dohadují se cestující. Za běžných okolností by nebyl důvod pasažéry, kteří přiletěli z Litvy, kontrolovat. Jenže od léta je právě Litva jednou ze zemí, do které Bělorusko posílá tisíce běženců.
Jejich cílem není zůstat v malé pobaltské republice, chtějí do Německa. A Němci jsou si toho dobře vědomi. Poté, co z letadla začnou proudit první cestující, policisté každému pečlivě kontrolují doklady. Zhruba po třiceti minutách celý proces končí. V tomto letadle žádný ilegální migrant nepřicestoval.
Taxíkem do Německa
Jak mi ale později ve Vilniusu potvrzují litevští novináři, většina běženců se do Německa snaží dostat pozemní cestou. Mají dopředu nasmlouvané taxíky nebo přímo převaděče, kteří je do Německa mají odvézt. „Když přešli hranici, tak je buď chytili pohraničníci nebo, pokud se jim povedlo projít, tak si zavolali taxíka, který je měl zavézt do Německa. Někteří mají domluvený odvoz s pašeráky,“ popisuje chování běženců fotograf portálu 15min.lt Vidmantas Balkūnas, který dění na litevské hranici sleduje od léta.
Jen v minulém týdnu zadržela litevská policie několik cizinců, kteří se snažili migranty přepravit z Litvy do Polska a dále pak do Německa. Převaděči byli podle serveru 15min. běloruského a ukrajinského původu. Litevci je dali do vazby.
I když se počty migrantů snažících se překročit hranici v Litvě od září výrazně snížily, pokusy dostat se z Běloruska do Evropské unie neustávají. „Vrchol byl v červenci, to překročily naší hranici zhruba tři tisíce lidí denně, po zpřísnění našich opatření jsou to spíše desítky. Dnes jsme například odchytili skupinu 35 lidí, které do Litvy zatlačili běloruští pohraničníci. Tlačili je k nám pomocí plastových štítů,“ říká na tiskové konferenci, kterou pro novináře uspořádalo litevské ministerstvo vnitra přímo na hranicích s Běloruskem, velitel litevských pohraničníků Rustam Lubajevas.
Litevci začátkem listopadu pohraniční pásmo dočasně uzavřeli v okruhu deseti kilometrů pro veřejnost i média. Zdůvodnili to napjatou situací na polských hranicích. Litevští novináři proti nařízení opakovaně protestovali. Podle Vidmantase Balkūnase už dříve nebylo pohraničníkům příjemné, když novináři natáčeli, jak vracejí migraty zpět do Běloruska.
„Točil jsem skupinu několika migrantů, kteří se dostali do vesnice, asi dvacet kilometrů od hranic. Místní obyvatelé na ně zavolali policejní hlídku. Když jsem chtěl točit odvoz běženců k hranicím, asi 40 minut mi policisté kontrolovali doklady,” popisuje Balkūnas chování bezpečnostních složek už před vyhlášením nouzového stavu. Ten litevská vláda koncem listopadu zrušila. Novináři teď do pohraničního pásma smí na vzdálenost sta metrů od hranice.
Přes hranici tam a zpátky
Návraty migrantů zpět do Běloruska jsou v obou zemích třaskavé téma. Podle Balkūnase se v médiích vede debata, do jaké míry jsou legální. Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko je odsuzuje, kde může.
Náměstek litevského ministra vnitra Kęstutis Lančinskas je ale přesvědčen, že Litevci mají plné právo migranty do Běloruska vracet: „Největší počty migrantů jsou z Iráku. Nejsou to uprchlíci. Přijeli do Běloruska s vízy, legálně, měli turistická pozvání. A ta jim udělila běloruská vláda. K nám překročili hranici nelegálně,“ ospravedlňuje Lančinskas nekompromisní postup litevské vlády.
„Nelegální migrace vzrostla v tomto roce 55krát. V létě jsme museli zřídit 32 uprchlických táborů. To se v malé katolické zemi ještě nikdy nestalo. Nikdy. Pokud by to byla normální migrace, tak se k nim budeme chovat jako k normálním migrantům, samozřejmě,“ podotýká předseda zahraničního výboru litevského parlamentu Žygimantas Pavilionis. Situace podle něj ale přestala být v létě únosná.
Do srpna přijali na svém území Litevci přes čtyři tisíce migrantů hlavně z Iráku, Konga, Sýrie, Kamerunu a Afghánistánu. Pak už jejich kapacity přestaly stačit. Migranti spali ve stanech, tělocvičnách, neměli často ani teplé jídlo.
Podle tiskové mluvčí litevského Červeného kříže Luky Lesauskaitė se situace od té doby zlepšila: „V současné době je většina migrantů přemístěna do pěti velkých přijímacích středisek, kde žijí ve vytápěných budovách nebo modulových domech. Všichni migranti už dostávají teplé jídlo a pracujeme na tom, aby do budoucna vyhovovalo také jejich náboženským nebo kulturním zvyklostem,“ popisuje pro HlídacíPes.org Lesauskaitė.
Litevská vláda spolu s neziskovými organizacemi podle ní už také zvládla zařídit, aby děti školního věku mohly navštěvovat hodiny litevštiny, pořádají se další vzdělávací aktivity, jak pro nezletilé, tak pro dospělé. „Červený kříž založil také takzvané „sociální kluby“, kde migranti můžou využít své případné dovednosti. Například kadeřnické služby nebo když někdo umí vařit,” říká Luka Lesauskaitė. Podle ní požádalo v Litvě o azyl kolem 85% z těch, kteří se dostali do některého z uprchlických center. Nárok na získání azylu ale většina z migrantů podle ministerstva vnitra nemá.
„Pokud si dobře pamatuji, obdrželi jsme 3160 žádostí o azyl. Téměř 3000 už jsme posoudili. A nárok na azyl má pouze osm nebo sedm z těchto žadatelů,” říká k tomu náměstek ministra vnitra Kęstutis Lančinskas.
Hodnoty jako zbraň
Od začátku srpna, kdy pohraničníci začali migranty z hranice vracet zpět do Běloruska, se do uprchlických zařízení dostanou jen ti nezranitelnější. Zatím Litevci vrátili přes hranici 7 578 běženců (údaje jsou z posledního listopadového víkendu – pozn. red.).
Migranti, které Litva vrací, dostávají podle pohraničníků na cestu humanitární balíčky. Jestli se tak skutečně děje, nebyl Červený kříž v době rozhovoru schopen potvrdit, protože ani humanitární pracovníci neměli v době výjimečného stavu do pohraničního pásma přístup. Nové záběry novinářů ze serveru 15min.lt, ale ukazují, že minimálně někteří z běženců základní pomoc na cestu zpět do Běloruska dostanou.
Bělorusko migranty přijímat zpět nechce. Alexandr Lukašenko obvinil Západ z pokrytectví, když běžencům odpírá pomoc a nárok na azyl: „Proč nepřijímáte lidi, kteří utíkají před válkou z těch zemí, které jste rozvrátili? Dnes nemáme nikoho, kdo by chtěl zůstat v Bělorusku a já bych ho vyhazoval. Ale vy nám přes hranici vozíte mrtvoly,“ prohlásil Lukašenko před nedávnem v rozhovoru pro britskou BBC.
Začátkem týdne pak přišel běloruský diktátor s obviněním, že litevské bezpečnostní složky zavlekly do Běloruska mrtvého migranta. Běloruští pohraničníci ho údajně našli ve spacáku, na těle měl mít stopy po bití. Litevci se brání. Žádný incident prý nezaznamenali, na místě zmíněném Lukašenkem se podle nich nikdo ani nepokusil hranici překonat.
Žiletkový plot s poetickým názvem
Celá bělorusko-litevská hranice je momentálně prakticky neuhlídatelná, měří téměř 679 kilometrů. Litevci nicméně v posledním roce významně investovali do jejího zabezpečení. Kromě stavby žiletkového plotu, který by měl být dokončen v létě příštího roku a společnou hranici bude pokrývat v délce zhruba pěti set kilometrů, instalují v pohraničním pásmu kamery a sledovací systémy.
„Hlavní je, abychom měli informace, co se na hranici děje a pak mohli včas vyhodnotit nejlepší reakci,“ vysvětluje mi přímo u plotu velitel pohraničníků Rustam Lubajevas. Na místě, kde stojíme, má plot podobu pouze žiletkového drátu nataženého na sloupech. Litevci mu říkají Concertina. V budoucnu má před dráty stát ještě betonová zeď. Celkové náklady na stavbu plotu Litevci odhadli na 152 milionů eur. Česká republika byla mezi prvními zeměmi Evropské unie, které na něj finančně přispěly. Česko také nabídlo vyslání personálních posil.
„Jsme tady za to velmi oceňováni,“ potvrzuje český velvyslanec v Litvě Vít Korselt. „Česká republika poskytla pomoc nejen slovy, ale i materiálně, finančně, abychom mohli stavět plot a zastavit migraci. Cítili jsme od vás solidaritu,“ doplňuje Žygimantas Pavilionis, předseda zahraničního výboru litevského parlamentu.
Více info na hlidacipes.org
