V Sýrii právě došlo k něčemu dosti nevídanému: „Dobří teroristé“, kteří jsou podporováni Spojenými státy, se pokusili o překvapivý útok na syrské vládní síly, které jsou nasazeny severně a severovýchodně od města Hamá. Tento útok je unikátní v tom, že se odehrál uvnitř tzv. „deeskalační zóny“, a navíc to vypadá, že jedním z klíčových cílů útoku bylo obklíčit a následně zajmout četu ruské vojenské policie, nasazenou za účelem monitorování a prosazování dodržování příměří v této zóně.
Ruské vojenské policejní síly, složené převážně z vojáků z kavkazského regionu, bojovaly proti mnohem větší nepřátelské přesile a musely žádat o pomoc. Poprvé, alespoň oficiálně, byly nasazeny ruské speciální jednotky, které měly zachránit a osvobodit své druhy.
Rusové zároveň poslali do akce několik letounů, které posloužily jako vzdušná podpora a které údajně usmrtily několik stovek „dobrých“ teroristů a odrazily útok. (Ruské zdroje hovoří o usmrcení 850 bojovníků a zničení 11 tanků, tří pěchotních vozů, 46 vyzbrojených vozů pickup, pěti minometů, 20 nákladních vozů a 38 zásobovacích míst pro munici. Fotografie usmrcených bojovníků a zničeného vybavení můžete vidět zde). Tato akce je také jedinečná tím, jak na ni oficiálně reagovali Rusové.
Náčelník hlavní operační správy Generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace generálplukovník Sergej Rudskoj prohlásil (http://tass.com/defense/966624):
„Navzdory dohodám, které byly 15. září podepsané v Astaně, ozbrojenci z Džabhat al-Nusra a jednotky, které se k nim připojily, nechtějí dodržovat podmínky pro ukončení nepřátelství, a zahájily 19. září v 8.00 hodin rozsáhlou ofenzívu proti pozicím vládních jednotek, které jsou severně a severovýchodně od města Hamá v deeskalační zóně Idlib… Podle dostupných údajů ofenzívu zahájily americké zpravodajské služby s cílem zastavit úspěšný postup vládních jednotek východně od Dajr az-Zaur.“
Později k těmto obviněním přibyla další výhrůžka od jiných ruských představitelů, která již nebyla vyjádřena tak skrytě. Generálmajor Igor Konašenkov, mluvčí ruského ministerstva obrany, prohlásil:
„Ruští představitelé jednoznačně sdělili velitelům amerických sil na letecké základně al-Udeid (Katar), že nebudou tolerovat žádné ostřelování z oblastí, kde jsou umístěny jednotky SDF… Ostřelování z pozic v regionech (které jsou pod kontrolou SDF) bude nezbytně potlačeno všemi prostředky.“
To je bezprecedentní na mnoha úrovních.
Zaprvé, Rusové jednoznačně věří, že tento pokus o usmrcení či zabití čety ruské vojenské policie naplánovaly Spojené státy. Skutečnost, že učinili toto obvinění oficiálně, ukazuje míru podráždění, jaké Rusové cítí vůči nečestnosti Američanů.
Za druhé, to je vůbec poprvé, přinejmenším podle mých znalostí, kdy byly nejelitnější ruské jednotky Specnaz vyslány k záchraně ruské dílčí jednotky, která byla obklíčená. Všichni členové jednotky Specnaz přežili, avšak tři z nich byli zraněni (Rusové se nevyjádřili, jak vážná zranění to jsou). Vzdušnou podporu velmi nízko létajících letounů Su-25 zřejmě koordinovalo řídící centrum jednotek Specnaz, kdy letouny tak pravděpodobně zachránily situaci. Jinými slovy, bylo to o chlup a všechno mohlo skončit mnohem hůře (jen si představte, co mohli takfirističtí blázni udělat každému zajatému ruskému vojákovi, přičemž by to ještě nahráli na video!).
A na závěr – útok, který zorganizovaly USA na území považovaném za „deeskalační“ zónu, v kombinaci s pokusem zajmout ruské vojáky posouvá americkou nečestnost na zcela novou úroveň.
Hlavní otázkou teď je: „Opravdu to Rusové mysleli vážně?“ Jen lamentují, anebo jsou opravdu odhodlaní oplatit útok, pokud bude třeba?
Je zde hned několik problémů. Za prvé, objektivně je ruský kontingent v Sýrii malý v porovnání s obrovskou mocí CENTCOMu (americké centrální velení), NATO a stále přítomných Izraelců. A nejen to: v jakémkoliv americko-ruském konfliktu je Rusko jako země objektivně slabší stranou, ať už se na to díváme jakkoliv, kromě úplného výčtu jaderných zbraní.
Takže Rusové nejsou v pozici síly. Navíc se z historických a kulturních důvodů mnohem více obávají začátku jakéhokoli incidentu, který by mohl vést k totální válce, než Američané, kteří vždy bojují své války v zemi někoho jiného. Může se to zdát paradoxní, ale Rusové se obávají války, i když jsou na ni připraveni. Na rozdíl od Rusů se sice Američané války neobávají, ale nejsou na ni připraveni. Z praktického hlediska to znamená, že by špatný odhad Američanů mohl velmi dobře vést k ruské vojenské odezvě, která by Američany šokovala a přinutila je vstoupit do eskalující spirály, kterou by nikdo nemohl ovládat.
Pamatujete na to, jak Hillary slibovala, že nad Sýrií jednostranně vytvoří takzvanou „bezletovou zónu“? Slibovala nejen to, že v Sýrii nasadí větší počet amerických letadel, než mají Rusové, ale také že donutí ruské Vzdušné a kosmické síly, aby opustily syrský vzdušný prostor. Díky bohu, že tato bláznivá čarodějnice nebyla zvolena, ale vypadá to, že lidé se stejně arogantním a upřímně řečeno zcela nezodpovědným pohledem na věc jsou nyní zpátky u moci, v Trumpově vládě.
Mé obavy se týkají toho, že nekompetentní, arogantní, ne příliš bystří a obecně spíše ignorantští velitelé Pentagonu a CIA budou jednoduše ignorovat jasné a varovné signály od Rusů, včetně veřejného prohlášení, že Kreml udělil ruským velitelům v Sýrii pravomoc použít sílu k ochraně ruských vojáků.
Jednoduše řečeno, pokud budou Rusové v Sýrii napadeni, nebudou muset žádat Moskvu, zda mohou na svou ochranu použít sílu. Taková pravidla jsou mimochodem běžnou záležitostí, není na tom nic překvapivého. Avšak fakt, že to bylo zveřejněno, je opět vzkazem pro anglosionisty a „dobré“ teroristy, kteří se snaží dobýt Sýrii.
Tentokrát jsme my (celý svět) měli štěstí. Syřané tvrdě bojovali a „dobří“ teroristé byli pravděpodobně překvapeni bezmezným odhodláním ruských vojenských policejních sil (ve skutečnosti to jsou převážně čečenské speciální jednotky) a speciálních jednotek Specnaz. Avšak příště by mohl být výsledek úplně jiný.
Poměrně velké starosti mi také dělá širší kontext. Syřané za pomoci Íránců, hnutí Hizballáh a Rusů osvobodili Dajr az-Zaur, překročili řeku Eufrat a postupují dále směrem na východ. To znamená, že USA a Daeš prohrály válku a že poslední oblast Sýrie, kde mohli anglosionisté rozdělit zemi (jejich současný „plán B“) a prosadit trvalou americkou vojenskou přítomnost, je nyní ohrožena syrským postupem.
Vzdálenost mezi ozbrojenými silami USA, které jsou v současnosti rozmístěny v severovýchodní Sýrii, a syrskými, íránskými, ruskými silami, včetně hnutí Hizballáh, se každým dnem zkracuje. Dokážu si představit, jak například íránské síly nebo hnutí Hizballáh, které již „cítí“ blízkou přítomnost amerických vojáků, slintají po okamžiku, kdy budou moci konečně vztáhnout ruce na svého starého a nejvíce nenáviděného nepřítele. Upřímně lituji první americké jednotky, která se dostane do kontaktu s íránskými jednotkami nebo členy hnutí Hizballáh.
Právě teď se Američané schovávají za Kurdy, ale dříve či později si je Íránci nebo členové hnutí Hizballáh najdou.
Pokud jde o Kurdy, jejich situace je v Sýrii nejistá, mírně řečeno. Ze všech stran je obklopují Turci, Syřané a Íránci a jejich jediná, více či méně stabilní zóna je v Iráku. Američané tomu rozumí dokonale, a proto se zoufale snaží zastavit Syřany.
Je to velmi nebezpečná situace: přestože jsou CENTCOM a NATO zdaleka „největší hoši“, v Sýrii jsou Američané zatlačováni do kouta – a jejich kout se rychle zužuje, takže zůstává nejasné, jak tento proces zastavit. Z tohoto důvodu zaútočili na deeskalační zónu, čehož jsme právě byli svědky.
Doufám, že nakonec Američané udělají to, co udělali v Al-Taifu, a jednoduše to zabalí, prohlásí se za vítěze a odejdou. To by byla jediná rozumná věc, kterou by měli udělat. Ale poté, co jsem poslouchal projev Trumpa na půdě OSN, nemám pocit, že by byl zdravý rozum umístěn nahoře na seznamu amerických priorit. Všechno je to spíš děsivé.
(JRu, svetkolemnas.cz)
