Šokující ukázkou relativní nezávislosti na kontrole médií ze strany Ústřední zpravodajské služby (CIA) po skončení operace Drozd (Mockingbird) je článek, nedávno publikovaný v deníku The New York Times, který prolomil současnou konvenční předpojatou žurnalistiku. Pojednává o dlouhé historii CIA a jejím vměšování do zahraničních voleb. Článek ze 17. února 2018 s názvem „Rusko není jediné, kdo se vměšuje do voleb. Děláme to také“, jehož autorem je Scott Shane (který psal o perestrojce a glasnosti pro deník The Baltimore Sun v Moskvě v letech 1988 – 1991 během posledních let trvání Sovětského svazu), uvádí, že USA se po desítky let vměšují do zahraničních voleb. Nicméně v článku autor cituje pár starých agentů amerických zpravodajských služeb, podle nichž se USA vměšovaly do voleb z altruistických důvodů. Veteráni CIA viní Rusko z toho, že zasahuje do zahraničních voleb čistě ze zlomyslných důvodů. Přesvědčení, že americké vměšování do globálních voleb probíhalo za účelem prosazování liberální demokracie, nemůže být dále od pravdy.
CIA se nikdy nevměšovala do zahraničních voleb za účelem šíření demokratických tradic mezi jiné národy. Nejdůležitějším úkolem bylo zbavit volebního práva levicové a progresivní voliče a politické strany, zajistit pozlátko „demokracie“ v totalitních zemích a chránit zájmy amerických vojenských základen a amerických nadnárodních korporací.
Ze strany CIA je to pouhé blábolení a mlžení – což připomíná roky studené války – když hovoří o vlastním zasahování do voleb v tom smyslu, že spadá do kategorie „vlivných operací“, zatímco tato stejná zpravodajská služba obviňuje Rusko z „vměšování do voleb“. Ve skutečnosti neexistuje žádný rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi. Zasahování do voleb představuje „obchodní um“ zpravodajských služeb, který praktikují mnohé zpravodajské agentury, včetně Izraele, Francie, Británie, Číny, Indie a dalších zemí.
Ve vzácných případech, kdy snahy CIA o zmanipulování voleb selhaly – jak tomu bylo v Guatemale v roce 1950 a v Chile v roce 1970 – zpravodajská služba jednoduše zorganizovala krvavé vojenské převraty, které vedly k tomu, že vojenské junty nahradily demokraticky zvolené prezidenty – kteří předtím ve volbách porazili právě ty kandidáty, které podporovala CIA.
V roce 1954 operace CIA, nazvaná PBSUCCESS, zapříčinila svržení guatemalské vlády prezidenta Jacoba Arbenza, který byl zvolen v roce 1950 na základě agrární reformy, která měla zlepšit životy guatemalských rolníků, s nimiž otrocky zacházela americká ovocnářská společnost United Fruit. Společnost United Fruit měla průmyslové plantáže po celé zemi. Na základě spolupráce se CIA společnost United Fruit udělala maximum pro to, aby se snažila zajistit porážku Arbenza ve volbách v roce 1950. Když tato taktika selhala, United Fruit, CIA a americký ministr zahraničí John Foster Dulles vypracovali plán na svržení Arbenza během vojenského převratu. Guatemala se stala stereotypní, Američany ovlivněnou „banánovou republikou“.
Chilská junta, která nahradila socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, který byl zvolen v roce 1970 navzdory masivnímu zasahování CIA, přeměnila Chile na zkušební zařízení pro supí kapitalismus, který vytvořila skupina „Chicago Boys“ – tj. skupina chilských ekonomů, kteří studovali pod vedením nekonzervativního ekonoma Miltona Friedmana na univerzitě v Chicagu. Friedman nazýval politiku masivního volného trhu, který zavedl režim generála Augusta Pinocheta, „zázrakem Chile“. Vyšetřování výboru zpravodajských služeb amerického Senátu došlo k závěru, že hospodářská politika byla vytvořena za pomoci CIA, a postarala se o odstranění obchodních tarifů, masový prodej státních podniků, snižování daní, privatizaci státem řízeného penzijního systému a deregulaci průmyslu.
V roce 1990 vměšování CIA do voleb v Nikaragui zajistilo vítězství opozice nad vládou, kterou řídili sandinisté. Tento typ zasahování do voleb byl zopakován v roce 2000 během voleb v Srbsku, kdy byl prezident Slobodan Miloševič zbaven moci. Při svržení Miloševiče došlo během vměšování do voleb k první demonstrované spolupráci mezi CIA a mezinárodními kádry institutu Open Society, který vlastní magnát George Soros. V roce 2009 vynaložila CIA snahy o to, aby nebyl znovu zvolen afghánský prezident Hámid Karzáí. Ačkoli Karzáí byl zvolen znovu, velmi si stěžoval na vměšování CIA do voleb.
Zpravodajská televizní stanice MS-NBC neustále představuje Michaela McFaula, bývalého amerického velvyslance v Moskvě, coby experta na Rusko. McFaul se však nikdy nezmiňuje o tom, jak předával hotovost od CIA – celkově asi 6,8 milionů dolarů – prostřednictvím Národní nadace pro demokracii (NED) a jejích dvou poboček, Mezinárodního republikánského institutu republikánské strany a Národního demokratického institutu demokratické strany, ruským opozičním vůdcům, jako je Alexej Navalnyj. Ani se americká média nezmiňují o tom, že CIA a ministerstvo zahraničí poslaly na Ukrajinu asi 5 miliard dolarů za účelem dosazení proamerické vlády v této zemi.
McFaul pořádal zasedání ruské opoziční strany na americkém velvyslanectví a ignoroval varování, že v Navalného seskupení je několik neonacistických nacionalistů, kteří kladli odpor přistěhovalcům, pocházejícím jižně od ruských hranic. Ačkoli ho někteří západní novináři nazývají „ruský Erin Brockovich“ (americký ekologický aktivista), Navalnyj je spíše „ruský David Duke“, bývalý vůdce americké rasistické skupiny Ku-klux-klan.
Odtajněné soubory CIA jsou plné příkladů vměšování CIA do zahraničních voleb, včetně státních voleb v Indii a Západním Německu, a provinčních voleb v Austrálii, Kanadě a Japonsku. V 50. letech minulého století poskytla CIA masivní podporu západoněmeckým křesťanským demokratům, jejichž vůdcem byl kancléř Konrád Adenauer. CIA také učinila vše pro to, aby potlačila podporu pro západoněmecké sociální demokraty a krajně pravicovou nacionalistickou německou stranu v Berlíně, Hessensku a Bavorsku.
V roce 1967 indický ministr zahraničí M. C. Chagla obvinil CIA, že se „vměšovala“ do voleb v Indii, a to především prostřednictvím finančních darů stranám, které byly v opozici vůči vládnoucí straně indického Kongresu. CIA se především zaměřila na komunistické strany ve státech Západní Bengálsko a Kérala.
Bývalý kanadský premiér John Diefenbaker, představitel Konzervativní strany, obvinil v roce 1967 CIA, že použila finanční prostředky na podporu Liberální strany, což dvakrát přispělo k Diefenbakerově prohře během všeobecných voleb, které se konaly v době od května 1962 do června 1963. Diefenbakerův nástupce – předseda vlády Lester Pearson, představitel Liberální strany – zjistil, že CIA vyplácela v letech1965 a 1966 hotovost proliberální kanadské Unii studentů.
CIA udělala vše pro to, aby překazila znovuzvolení vlády Labouristické strany premiéra Davida Langeho na Novém Zélandu. CIA poskytla propagandistickou podporu opoziční Národní straně, která se postavila proti Langeově politice zamítnutí přístupu americkým jaderným válečným lodím do novozélandských vod. CIA se postarala o to, aby proamerické sdělovací prostředky na Novém Zélandu omílaly pořád dokola, že nezaměstnanost na Novém Zélandu dosáhla rekordních 6%, zahraniční dluh země tvoří polovinu hrubého domácího produktu a rozpočtový schodek dosáhl výše 1 miliardy dolarů. CIA se také pokoušela potlačit tradiční maorskou podporu Labouristické strany ve volbách, které proběhly 15. srpna 1987 – což bylo cynické použití politiky, založené na rasismu, za účelem dosažení změny volebního výsledku.
Bylo také zjištěno, že základna CIA v Brazílii, která pracovala v součinnosti s odborem AFL/CIO ve Spojených státech a jeho mezinárodní větví – americkým Institutem pro rozvoj volného trhu (AIFLD) – se v letech 1965 a 1967 vměšovala do odborových voleb v Brazílii. Kancelář AIFLD v Sao Paulu, která nebyla ničím jiným, než zástěrkou CIA, vyplácela v hotovosti brazilské úředníky za zkorumpování odborových voleb v brazilském ropném sektoru. Podrobný seznam úplatků, které CIA dávala brazilským úředníkům, objevil vedoucí představitel odborového svazu v Sao Paulu. Je zde např. uvedeno: „Bonus pro Josého Abuda za spolupráci – 156,25 dolarů; zvláštní platba pro Dt. Jorgeho M. Filha z Ministerstva práce – 875,00 dolarů; cesta pana Glaimbora Guimasaese, našeho informátora, na adresu Fegundes St. – 56,25 dolarů; fotokopie knih a dokumentů ropné federace – 100,00 dolarů; podpora pro Guedesa a Eufrasia za přehlasování Luise Furtada z odboru Suzano Union – 140,64 dolarů.“
Předtím, než se konaly 4. září 1964 prezidentské volby v Chile, levicová lidová opoziční strana zjistila, že americký diplomat Joseph Jova pomáhal kandidátovi za Křesťanskou demokratickou stranu. Křesťanský demokrat Eduardo Frei Montalva s pomocí CIA porazil Allendeho.
Interní zpráva CIA, datovaná 3. října 1955, popisuje, jak CIA podporovala prozápadní stranu Masyumi ve volbách v Indonésii – což byly první volby od vyhlášení nezávislosti země. Ředitel CIA Allen Dulles si od těchto voleb velmi sliboval, doufal ve vítězství strany Masyumi, a to vzhledem k „velkému procentu negramotných“ v Indonésii. V roce 1984, když probíhaly prezidentské volby v El Salvadoru, CIA podporovala křesťanského demokrata Josého Napoleona Duarteho, jehož oponentem byl představitel extrémního pravicového křídla Roberto d’Aubisson. Americký republikánský senátor Jesse Helms ze Severní Karolíny obvinil CIA, že se „vměšovala“ do voleb ve prospěch Duarteho. Dokonce bylo zjištěno, že „neviditelný inkoust“, kteří měli na prstech ti, kteří hlasovali, dodala CIA.
Pokud Spojené státy skutečně chtějí zastavit zahraniční vměšování do voleb, musejí být první, kdo bude zastávat a dodržovat takovou politiku. Stejně jako v případě dohody o zákazu jaderných testů, úmluvy o zrušení biologických a chemických zbraní, a smlouvy o zákazu zbraní ve vesmíru, by se Spojené státy měly domáhat mezinárodní smlouvy, která by zakazovala vměšování do voleb v jakékoliv podobě – počítačových útoků, propagandy, manipulace se sociálními médii a financování zahraničních politických stran. Bez takového závazku budou protesty USA ohledně vměšování do voleb nadále jen ve stylu „dělej to, co ti říkám, ale nedělej to, co dělám já“.
(JRu, zvedavec.org)
