To, co se v posledních hodinách a dnech před našima očima odehrává, má všechny znaky pokusu o vyvolání „horkého“ válečného konfliktu. Euro-americký agresor již zjevně ztrácí všechny zábrany. Roztáčí hned v několika oblastech další kolo napětí mezi jadernými mocnostmi. Tvrdí (nejen) o Rusku tak očividné nesmysly, že pokud by počítal s delší perspektivou, musel by vědět, že skončí s ještě větším fiaskem, než v případě lží o Iráku, jež vedly k napadení této země – a k válce, která dodnes neskončila, pouze se po celé oblasti přesouvá.
Stále více zjevné odhodlání „všechno smáznout“ válečnou operací, po jejímž zahájení se již nikdo nebude ptát na uvěřitelnost záminky, může vést především britské a americké generály k pokusu zatáhnout i zbytek světa do zničujícího konfliktu. Jejich štáby totiž žijí v přesvědčení, že je možné udržet válku v „omezeném“ rozměru: tedy, že obavy z nasazení jaderných zbraní jsou na obou stranách dostatečně velké, aby k jejich použití nedošlo. Jenže to je strašlivý omyl. Stejný jako domněnka, že při vytvoření záminky platí to, co platilo dosud vždy: není třeba ji dokazovat, ale pouze dostatečně hlasitě tvrdit neuvěřitelné lži.
Válečný kabinet
Klíčové bylo předvíkendové prohlášení šéfa NATO Jense Stoltenberga, které „kupodivu“ prolétlo našimi médii téměř bez zájmu. Oznámil, že větší „kybernetický útok“ na některého člena paktu povede k „aktivaci článku 5“. Ten je mediálně (záměrně mylně) vykládán jako automatická povinnost zemí (tvořících politické křoví této americké válečné organizace) přispěchat „napadenému“ na pomoc. Tedy vyhlásit „agresorovi“ válku. Pročpak nám to asi Stoltenberg sděloval? Odpověď je jasná: nějaký takový „útok“ takového můžeme v kterékoli chvíli očekávat.
Že je v dnešním „kyberprostoru“ prakticky nemožné určit odkud údajný útok přišel? Racionální otázky nemají pro záminky k vyvolání války žádný význam. Ať jde o války vnější či vnitřní. Vidíme to dnes a denně. Dodnes přece nikdo nepodal jediný důkaz o takzvaném ruském kybernetickém vměšování do amerických prezidentských voleb, a přece se dodnes tato absurdní protitrumpovská komedie v zámoří hraje. Ostatně přinesla své výsledky.
Donald Trump na boj s Deep State v podstatě rezignoval. Obklíčený v Bílém domě agenty obamovských tajných služeb a zrádci z vlastních řad (na každého se nakonec něco najde, takže na jidášský „deal“ kývne), přistoupil na definitivní proměnu svého okolí. Umírněného ministra zahraničí Rexe Tillersona nahradil dosavadní ředitelem CIA Mikem Pompeo a Raymonda McMastera vystřídá od 9. dubna v klíčové funkci poradce pro národní bezpečnost John Bolton.
Oba patří k hlavním jestřábům – v podstatě jsou to ti, které chtěl Trump po zvolení „vysušit“ spolu s washingtonskými bažinami. Teď je v nich sám až po uši. Dokonce i mainstreamových médiích se objevila hodnocení, že tím Trump fakticky vytvořil válečný kabinet.
Mimochodem: Poměrně zasvěcené hlasy hovoří o tom, že ve věci sehrála důležitou roli „česká operace“ – vydání Jevgenije Nikulina do USA. A protože ministr Pelikán současně přiznal, že o tomto nezákonném aktu rozhodl již více než před měsícem (proto mohl šéf sněmovny Ryan nechat bez obav před svým příjezdem zaparkovat v Praze letadlo pro vězně), aniž znal rozhodnutí soudů, je jasné, že Trump musel jednat rychle. Velmi dobře ví, že k čemu ostří „vyšetřovatelé“ se zkušenostmi z Guantánama Nikulina přinutí, je čistě na jejich rozhodnutí. A ministr Pelikán vzápětí odchází ze svého postu i z politiky. Co by tam také dál dělal? Má vyděláno na život. Jen je otázka, jak bude dlouhý.
Katastrofa s „novičokem“
Ve stejné chvíli Británie oznamuje, že „zvažuje“, nabídku Sergeji Skripalovi a jeho dceři Juliji na novou identitu a život ve Spojených státech. Chce je tak prý ochránit před dalšími útoky. Jinými slovy: Je velmi pravděpodobné, že se již nikdy nedozvíme vůbec nic. Skripalovi prostě zmizí. Vzhledem k tomu, že jsme po celou dobu nikde neviděli jejich jedinou fotografii z nemocnice, nebude je vlastně nikdo postrádat.
Jde o tak „tvůrčí“ vyústění této hanebné provokace Ruska, že za normálnějších okolností by se člověk smál, až by se za břicho popadal: Takže onen mýtický „novičok“ zřejmě není tak smrtelný, jak jsme od počátku slyšeli? Vždyť oba údajně zasažení se z jeho účinků skvěle zotavují. Nebo že by ho ti neschopní Rusové vyrobili špatně? Nebo spíše žádný jed pod tímto označením neexistuje a vše je jen velmi amatérská práce britských tajných služeb?
Ruský zástupce v OSN ostatně již tuto variantu staví na první místo. Se „zázračně se zotavující“ Julií Skripalovou prý hovořila telefonicky její sestřenice. S kým ve skutečnosti ale mluvila nikdo neví. Jen skrze policii dostala veřejnost „vzkaz“, že Julie je zatím „poněkud zmatená“ (ty psycho-preparáty jsou holt pěkné svinstvo). Konzul ani nikdo jiný z Ruska k ní a jejímu otci nesmí. Ostatně nejspíš už v žádné nemocnici nebudou. Nebo alespoň ne v té, kterou nám donekonečna ukazují televize.
V jejich bytě sice zahynula kočka a dvě morčata, ale Skripalovi díky skvělé práci britských lékařů přežili. A už jistě nebudou chtít o Rusku ani slyšet – jak nám za ně řekne britská policie. A zmizí. Údajně pod „jinou identitou“ v USA, Kanadě nebo Austrálii. Na tak směšnou konstrukci může pomyslet jen ten, kdo ví, že žádné dokazování již nebude potřeba.
Opět další plyn v Sýrii
„Město Dúmá se údajně stalo v sobotu terčem chemického útoku syrských vládních sil, při němž zahynuly desítky civilistů,“ znějí titulky mainstreamových zpravodajských webů. A pokračují podle již mnohokrát použitého scénáře: „Syrské město Dúmá, které je pod kontrolou radikálů, se údajně v sobotu stalo terčem chemického útoku vládních sil, při němž zahynula čtyřicítka lidí. Podle agentury AFP to sdělili záchranáři z organizace označované jako Bílé přilby.“
Bílé přílby jsou známí američtí agenti, kteří při obdobných příležitostech obvykle asistují, občas dokonce bývají přistiženi při inscenaci falešných video záběrů. Válečný kabinet Bílého domu si pospíšil s prohlášením, že pokud se tento další nelidský Asadův útok potvrdí, ponese za něj odpovědnost i Rusko, které legálně zvolenou syrskou vládu podporuje. Moskva to pochopitelně odmítla a požaduje nezávislé vyšetření – k němuž ovšem jako obvykle nedojde (viz „novičok“).
Jde opravdu o zoufale provařený scénář: Teroristé z Al-Kajdá a spol. v amerických službách v Sýrii melou z posledního. Dúmá patří k posledním bodům, které ještě ovládají. Už několikrát udělali v nouzi nejvyšší to, co nyní: použili proti vlastním lidem chlór či něco podobného (jeho skladiště po dobytí byla objevena), aby umožnili Západu intervenovat. Zatím neúspěšně. Ale doba se právě rychle mění. Damašek proti „rebelům“ vede v podstatě už jen „dočišťovací operaci“ a brzy celé své území ovládne. Že by v této chvíli použil červený hadr na býka – plyn – je absurdita na úrovni „novičoku“.
Opět na hraně
Ocitáme se tak zjevně opět na samé hraně válečného konfliktu. Západ si neví rady prakticky s ničím. A především – podle mnoha hodnověrných zpráv – se dolar opět dostává pod tlak. Trumpovy hospodářské sankce proti Číně samozřejmě nejsou motivovány snahou o „realističtější“ hospodářskou dohodu s obrem, který drží podstatnou část jejich státního dluhu a má mohutnou aktivní obchodní bilanci. Jde o výhrůžku, která má Pekingu zabránit vytvoření nové či alternativní mezinárodní měny, jež by nahradila nemocný dolar držený na kapačkách jen vojenskou silou USA.
Válečný kabinet drží nyní Trumpa pod krkem a na záchranu dolaru je připraven jakékoli akce. Rovněž Britové nutně potřebují válku, protože jednání o brexitu zpackali, a bezradně přešlapují. Mohlo by se něco – jako motiv řekněme k „dočasnému“ návratu do unie – hodit více než válka či její bezprostřední blízkost? Jens Stoltenberg opravdu nevypustil do éteru výhrůžku o „aktivaci článku 5“ jen tak.
Také Izrael zničehonic odhodil všechny zábrany a drasticky vraždí Palestince, kteří na hranicích házejí po jeho okupační armádě kameny. Už jich zabil na tři desítky – a nikoho to nevzrušuje. Jako by všichni už počítali s tím, že to, co přijde, všechno „přikryje“.
Naděje na milosrdenství?
Evropským zemím se jediným do války příliš nechce. Dokonce i Německo si uvědomuje, že bude jedním z prvních, kdo ji naplno odskáče (o nás ani nemluvě). V nezávislých médiích se objevují se vážné úvahy, že Britové a Američani chtějí zvýšením napětí na samu hranu války především právě Německo „přesvědčit“, aby definitivně zmrazilo své snahy o rýsující se normalizaci vztahů s Ruskem (především hospodářských, North Stream a pod.).
Velmi neradi totiž vidí, že německá vláda příliš nadšeně kolem „novičoku“ netančí, dokonce v posledních dnech požaduje alespoň nějaké „důkazy“. Je však otázka, představuje-li to naději. Němci jsou stále britský – a především americký – poválečný protektorát. A nakonec budou muset sklapnout podpatky a zasalutovat. To umějí dobře.
Svět se opět posunul na hranu války. Kromě ministra Pelikána, který sbalil švestky a pokud to stihne, jistě se brzy přesune na nějakou „stáž“ za moře, naši politici – ať ti volení, či ti nevolení v médiích – vzrušeně řeší vpravdě světodějnou historii Babiš versus všichni.
Je druhá neděle velikonoční. Takřečená Bílá. Od papeže Jana Pavla II. rovněž nazývaná Svátek Božího milosrdenství.
(JRu, protiproud.cz)
