Chálid, jak si muž říká, žil před válkou normální život v Rakkce. Když vypuklo povstání, účastnil se s třiceti přáteli demonstrací. Po jedné z nich přišla do jeho domu policie a Chálida zatkla.
Strávil podle svých slov měsíc ve vězení, kde jej strašlivě mučili. Nejvíce na něj zapůsobilo, když jej důstojník nutil klečet před obrazem Bašára Asada a přitom mu tvrdil, „Tvůj Bůh zemře a on bude žít. Bohové umírají, ale Asad je věčný.“
Když jej po měsíci propustili, slíbil pak Alláhovi, že kdy ho zachránil, on na oplátku zabije, co nejvíce nevěřících včetně Asada. Ať to stojí, co to stojí. Přidal se k radikální skupině Ahrar al-Sham.
Když se jim podařilo ovládnout Rakku, Chálid se rozhodl vyrovnat účty. Našel jednoho z jeho mučitelů z vězení. Tomu před smrtí uřízl ruce a vyrval jazyk.
Když se k moci dostal islámský stát, Chálidovi se to údajně nelíbilo a tak pracoval jako dvojitý agent pro konkurenční hnutí Al-Nusra. Od Islámského státu dostal nabídku, která se neodmítá. Měl se stát „šéfem bezpečnosti“. To znamenalo zabijákem.
(megazine.cz, foto: Shutterstock)
