Oznámení tohoto druhu by lidi žijící v 18. století určitě nepřekvapilo, ale na konci 20. století to byla docela silná káva. K inzerátu se proto nakonec vyjádřil i prezident Pařížské asociace starožitníků Emile Frenet: „Domníváme se, že zloděj bude chtít zrcadlo prodat. Proto chceme nejširší veřejnost informovat, aby byla při případném kontaktu s tímto artefaktem maximálně opatrná.“
První obětí byl arménský bankéř
Výrobce zrcadla Louis Arpo se údajně zabýval černou magií a před upálením ho zachránily pouze konexe s milenkou krále Ludvíka XV. Madame de Pompadour. Zrcadlo, které vyrobil, zdobí masivní rám ze zlaceného mahagonu v barokním stylu. V horní části rámu jsou dva andělé foukající na trubky. Prvním známým vlastníkem zrcadla byl bohatý arménský bankéř Kirakos Gandzaketsi žijící v Paříži. Koupil ho v létě roku 1769 a už 30. září bylo jeho bezvládné tělo nalezeno na lesní cestě blízko jeho opuštěného kočáru. Policisté nenašli žádné známky násilí, a tak případ uzavřeli jako přirozenou smrt. Zrcadlo se pět let poté dostalo až na královský dvůr k mladé královně Marii Antoinettě. A pořádně ji vyděsilo. Zahlédla v něm totiž popravčí lešení s gilotinou a ženu v bílých šatech, kterou vedou na smrt. Pochopitelně nemohla tušit, že vidí svou vlastní budoucnost, ale zrcadlo muselo z domu, resp. z paláce.
I další vlastníci zrcadla pak buď záhadně zmizeli, nebo nečekaně zemřeli. Například mladá dívka Laura Noel ho dostala v r. 1853 ke svým 23. narozeninám. Když do něj při rozbalování pohlédla, zbledla a padla mrtvá k zemi za přítomnosti mnoha svědků. Jako příčina smrti bylo konstatováno krvácení do mozku, což je u takhle mladé ženy přece jen neobvyklé. Četníci nakonec v r. 1910 dali zrcadlo pod zámek do skladu pro hmotné důkazy.
Případ pro gestapo
Jenže po čase se opět dostalo na scénu. V září 1943 pořádal markýz de Fornaroli večírek, na který jako správný kolaborant pozval nacistické pohlaváry a důstojníky wehrmachtu. Markýzova manželka se před půlnocí odebrala do své ložnice a zavřela za sebou dveře. De Fornaroli jí šel dát dobrou noc, ale v pokoji objevil spoušť, zatímco po manželce se doslova slehla zem. Požádal proto o pomoc jednoho z hostů, Standartenführera Wilhelma Fuchse. Ten okamžitě zavolal kolegy z gestapa, aby prohledali vilu i její okolí, ale bezvýsledně. Židle v ložnici, na které žena seděla, byla převrácená a na leštěném povrchu zrcadla byly jasně viditelné čerstvé škrábance, snad od nehtů nebo od prstenů. Bylo ale zřejmé, že se markýza snažila zoufale vzdorovat silám, které se ji snažily odtáhnout pryč. Okna v ložnici byla přitom pevně zavřená zevnitř. Šetření, které pak vedl Obergruppenfiihrer Rudolf Heine, nenašlo po markýze jedinou stopu. Nicméně zjistilo, že z vily, kterou markýz koupil krátce před touto událostí, zmizela v r. 1935 ze stejné místnosti dcera tehdejšího majitele domu. Zrcadlo prý viselo na stejném místě.
Například mladá dívka Laura Noel ho dostala v r. 1853 ke svým 23. narozeninám. Když do něj při rozbalování pohlédla, zbledla a padla mrtvá k zemi za přítomnosti mnoha svědků.
Mnozí se snažili vysvětlit záhadná úmrtí, které zrcadlo způsobilo. Údajně za nimi mohou být andělé na rámu zrcadla, kteří z člověka vysávají sílu. Podle jiných je v zrcadle díky černé magii nahromaděno velké množství negativní energie. Odborníci soudí, že za vším by mohla být odrazová plocha zrcadla, která se dříve pokrývala amalgámem, jenž obsahoval až 30 % rtuti. Pokud by ale člověka měly zabít rtuťové výpary, musel by je vdechovat nejméně pět let – to ale není tento případ. Bude za tím něco jiného, ale na objasnění si budeme muset počkat.
Zrcadlo od r. 1990 opět odpočívalo v policejním skladu, ale v r. 1997 ho někdo spolu s dalšími starožitnostmi zcizil. Těžko říct, zda má dnes nového majitele, a zda se do něj vůbec někdy podíval, pokud je o prokletí informován.
(procproto.cz, foto: Shutterstock)
