Jak spolu tyto dvě kauzy souvisí? Jednoduše. Obě jsou o svobodě. A jedna vede nevyhnutelně k druhé..
V kolébce demokracie v Británii, v zemi která trestá ostatní země za prohřešky proti lidským právům dle své libovůle, zatkli člověka který se odvážil – považte – podávat informace o průběhu soudního přelíčení s muslimským (grooming) gangem, který obchodoval s dětmi a podle britských médií během let zneužil až stovky britských dívek. Nazýval je „cheap meat“, tedy levné nebo snadné maso. A během působení Theresy May na ministerstvu vnitra byl prakticky beztrestný.
Soudní přelíčení bylo v režimu, který zakazuje v jeho průběhu o něm informovat. Tento režim se obvykle využívá u případů týkajících se bezpečnosti státu. Tommy tedy stál s kamerou před budovou soudu, komentoval dění a přenášel na Facebook. Byl zatčen, žádal svého advokáta, který mu byl odepřen; byl mu přidělen advokát ex offo. Během hodiny byl odsouzen ke 13 měsícům ve vězení. O Tomyho přelíčení soudce rovněž zakázal informovat.
Tomu říkám fofr. V České televizi nic, média mlčí. Protestuje pouze Petr Robejšek z Realistů. Před britskou ambasádou v Praze se v úterý schází lidé, aby vyjádřili Tomymu podporu.
——————–
Až zase seberou v Rusku Navalného a zavřou ho na 2 hodiny, budou nás tím sdělovací prostředky bombardovat nejméně týden. Vynoří se zastánci svobody slova, kteří budou trhat svá roucha a hlasitě lkát. Osud chlapíka z Británie, kterému ve vězení od muslimů reálně hrozí smrt, je jim lhostejný. Vždyť je to Británie, náš spojenec. A těm musíme vyjadřovat podporu a věřit jim i když nám lžou, jak se nedávno vyjádřil jeden politik v jiné souvislosti.
A ta Husa na provázku?
V Británii začínali přesně takhle. Nejdřív kálet na svojí zemi, na svoji kulturu, na svoje náboženství. Sebemrskačství, sebenenávist. (Pamatuji si kauzu z asi před 15 lety, kdy soud nařídil občanovi odstranit britskou vlajku ze svého pozemku, protože uráží jeho sousedy, kterým prý připomíná doby kolonialismu.) Umělci s ohebnou páteří, kteří vždy intuitivně zachytí směr větru. Kdo pošpiní vlastní dějiny více, je ušlechtilejší, lepší. Podpořeno cukrem i bičem.
S kálením na vlastní jde ruku v ruce vynášení do nebes cizího. A když se to cizí ukáže jako pokleslé a zlé, jako v případě zneužívání dětí, zakáže se o tom mluvit.
Zaplať Bůh, nejsme Británie (bohatství jim přeji, ať si ho užijí). Špinění našich kořenů náboženských i světských se zatím příliš netleská, ba naopak, zdá se. Je tedy naděje, že pedofilní gang by u nás stále ještě byl považován za větší zlo, než člověk který o něm podává zprávu v momentě kdy má pocit že se něco tutlá. Ze všeho nejlepší ale bude, nikdy se do stavu ve kterém je Británie, nedostat.
A ta svoboda?
Svoboda lidí páchajících cosi před nějakou dobou ještě nemyslitelného, má dnes pro elity větší cenu, než svoboda toho kdo na ty páchané zrůdnosti ukáže prstem a popíše je jako to co jsou – ohavnosti. To se týká Tomyho Robinsona v UK i protestujících v Brně a je jedno jakou kdo má minulost.
A přesto je třeba vytrvat, nebo budeme za pár let trestáni, když označíme jako hnus, třeba pojídání masa z mrtvého člověka při nějakém tom rádoby provokativním divadelním vystoupení. Nepředstavitelné? To byla nedávno i vlajka ve vagině.
(euportal.cz, foto: Shutterstock)
