Miroslava Němcová v ČT a později v pořadu Štrunc! prakticky „omlouvala“ házení předmětů po premiéru Babišovi před sněmovnou během hlasování o důvěře. Byť dle svých slov „neobhajuje“, následně své tvrzení popírá slůvkem „ale“, za nímž následuje omluva demonstrantů skrze „frustraci“ a „depresi“ vyplývající z (údajného) posílení moci komunistů.
Byť by Andrej Babiš nebyl můj favorit (jako že není), tak, alespoň dle mého názoru, přeci musím jasně odsoudit jakékoliv házení čehokoliv po komkoliv. Nota bene, když se jedná o politika před Poslaneckou sněmovnou, kterého si navíc demonstrující dav „vyžádal“, předpokládám, ke slušné, distingované a láskou všeobjímající diskuzi (jež je samozvaným „slušným lidem“ tak vlastní). Pro mě osobně je nepochopitelné, že morálními apely sršící politička za své tvrzení, v němž si „nemyslí, že lidé mají vyjadřovat názory házením lahví“, dodá „ale“ a omlouvá toto konání „frustrací“, „depresí“ nebo „posílením vlivu komunistů“.
Hned druhý den po hlasování o důvěře byla Miroslava Němcová hostem ve vysílání ČTa na dotaz redaktora, zda není nebezpečné, když demonstranti házejí lahve po premiérovi, uvedla:
„Já nejsem ten, kdo by obhajoval házení čehokoliv na kohokoliv. Vzpomeňme na to, jak prezident Země (přeřeknutí kouzlem nechtěného)na Albertově, taky se na něj házelo, teď nevím, rajčata nebo co tam bylo, na premiéra Paroubka, tehdy Jiřího Paroubka vajíčka a podobně. Nemyslím si, že to je ta forma nějaké diskuze, ale na druhou stranu zase platí to, že ti lidé byli frustrovaní, očekávali, že se přece jenom alespoň sociální demokraté vzchopí a od nich si slibovali, že přece jenom nepřipustí, aby vznikla takováhle vláda a ty emoce tam prostě dosáhly toho stupně, kdy třeba i lítaly ty lahve. A jak říkám, já si nemyslím, že to je ta forma, která něčemu pomáhá.“
A v online pořadu Štrunc!svou tezi zopakovala a ještě své mluvní cvičení vyšperkovala:
„Já nemyslím, že se mají lidé vyjadřovat svoje názory tím, že po sobě hážou lahve, to určitě si nemyslím, ale nakonec ti lidé, kteří demonstrovali včera před Poslaneckou sněmovnou, tam byli zhruba od dvou hodin. Já jsem tam v jednu chvíli na to Malostranské náměstí za nimi přišla. Jejich naděje spočívala v tom, že neselžou sociální demokraté… A to zklamání těch lidí tedy muselo být ohromné, a to že měli jako viníka Andreje Babiše, který místo toho, aby odstoupil, když ví, že je trestně stíhaný, a umožnil nějaké jiné politické aranžmá, tak jen proto, aby on mohl být v čele naší země, tak povolal komunisty a vytáhl je do výšin, tak to samozřejmě s těmi lidmi, kteří třeba mnozí z nich byli i postiženi a jejich rodiny, tak to vyvolává obrovskou jednak depresi, ale zároveň i hněv.“
Hm, hm, nějak se ztrácím v jejích protiřečících si morálních apelech, jimiž se poslední dobou pasovala do role, když už ne mesiáše, tak alespoň největší disidentky (sic je třicet let po převratu). Je poslední, která by házení obhajovala, ale ve skutečnosti ho obhajuje. No nic, třeba to časem docvakne…
(euportal.cz, foto: Shutterstock)
