Každý příběh zdá se dobrý. Narůstá nejen frekvence, ale i celková délka časové dotace na tyto normální příběhy cizích lidí, a to například i v hlavním zpravodajství. Možná to celé u nás vlastně začalo princeznou Dianou a možná také ne. Ale pokud ano, poté možná měly příběh i smrt princezny Diany ještě jeden dosud neodhalený rozměr. Možná i cíl?
Expandující britská „royalofilie“ v nebritských médiích je mi podezřelá již delší dobu. Tomuto podezření jsem dlouho nedával žádnou specifickou formu či podobu. Vysvětloval jsem si to jako import nanicovatých mediálních témat pro krmení davu neutrálními informacemi zcela nepodstatnými pro jakoukoliv oblast našeho života. Zařazoval jsem si tento trend a téma do škatulky „mediální inflace“. Tedy jako potřebu vyplnit v médiích čas a prostor něčím novým či alespoň zánovním, co jsou lidé ještě ochotni sledovat a věnovat tomu pozornost. Příliš mnoho médií si logicky vyžaduje příliš mnoho témat. Byl jsem v podstatě ještě rád, že tady zatím nemáme pět zpráv denně o švédské, dánské či španělské královské rodině a o avantýrách, plenkách a pšoucích všech jejich potomků. A na tom jsem končil.
Můj pohled na věc významně pozměnila jedna informace, která s britskou královskou rodinou přímo nesouvisí. Již před několika lety mne zaujala teorie tzv. egregoriálně-matričního řízení a z této oblasti od té doby sleduji různé informační zdroje. I nějaké knihy s tématikou egregorů či přesněji „agregorů“ jsou na našem knižním trhu již dostupné a dílčím způsobem jsou určitě přínosné. Tou klíčovou informací, která propojila ty ostatní s mým pozorováním a podezřením, byl jeden z nedávných pořadů V. V. Pjakina. V něm se tento svérázný ruský analytik věnuje mj. problematice významu vojenských přehlídek. (Jedná se o pořad Otázka – odpověď ze dne 14. 5. 2018. Dané téma je v něm řešeno v čase od 11:02-18:50.) V. V. Pjakin zde na zajímavém konkrétním příkladu komentuje, jak veřejnost svým projeveným zájmem a zaujetím o určité téma na energo-informační úrovni nabíjí příslušné egregory. Důležitá pro nabíjení příslušného egregoru je poté i kvalita emocí, které dav při takové mediální prezentaci pociťuje. Pan Pjakin zde hovoří o egregoru ruské vojenské kultury či o vojenském egregoru a současně o významu jeho energo-informačního nabíjení pro výkon ruské armády následně v praxi – tedy na bojištích. Poodhaluje, jak mohou probíhat a vypadat protistátní diverze a v podstatě až válečné akty na těchto jiných úrovních reality.
Pokud těmto informacím alespoň přiměřeně věříte nebo uvěříte, poté je správné zohledňovat a aplikovat obecnou teorii, která za tím vším stojí i v dalších podobných případech. Tedy i v případě barnumské mediální prezentace britské královské rodiny a jejího soukromého života v těch státech, jejichž obyvatelům by měli být všichni potomci nějaké vévodkyně Kate v podstatě lhostejní. Celosvětová mediální prezentace britské královské rodiny v každém případě vyvolává zájem a zaujetí u veřejnosti. Dalším důsledkem jsou extenzivní, intenzivní a dominantně kladné emoce. Právě tímto způsobem by měl být na energo-informační úrovni masami čtenářů a posluchačů nabíjen egregor britské královské rodiny. Co všechno to může v praxi znamenat a jaké různé to může přinést důsledky, to bohužel netuším. Pouze analogicky s armádou Ruska mohu dovodit, že britské královské rodině a jejím cílům a činům se poté bude (pravděpodobně) o poznání více všechno dařit. Jejich egregor bude silnější a mocnější. S tou podporou, kterou mu dnes zájem a zaujetí celosvětové veřejnosti poskytuje, poté určitě výrazně silnější a výrazně mocnější.
Co si soukromě myslím o Anglosasech, Britech a britské královské rodině a o faktických důsledcích jejich historických činů, rozhodnutí a vlády, to není podstatné. Konstatoval jsem si sám pro sebe, že nemám žádný rozumný důvod, proč bych měl jako Čech, Slovan a slušný člověk, který nepřeje svým dětem válku a kolonizaci, podporovat egregor britské královské rodiny a potažmo s ním egregor britské imperiální moci. Naopak, nalezl jsem dostatek rozumných důvodů, proč právě tohle nedělat. Je možné, že i někteří z vás budou stejného názoru. Co poté ale s tím?
Odpověď je teoreticky jednoduchá. Pak je nutné cílevědomě přestat tyto egregory podporovat svým vlastním zájmem a zaujetím o médii předhazovaná „royalofilní“ či „britofilní“ témata. Projevit cílevědomý a uvědomělý nezájem o určité typy informací a témat je možná ještě důležitější, než se mnozí z nás až dosud domnívali. Média nám však dokáží témata a informace vetřít do pozornosti i bez našeho předchozího svolení a vědomého rozhodnutí. Zejména formou obrázků, sloganů či názvů článků. Také v televizním a rozhlasovém zpravodajství se lze jen těžko vyhnout tomu, abychom i nevyslechli vmezeřené informace právě tohoto typu. Nesledovat žádná média je zajisté specifickým a extrémním řešením celého tohoto problému. To si ale naprostá většina z nás nemůže dovolit, respektive tak neučiní. Omezení sledování médií na pouze vybrané informační zdroje se jeví jako praktické optimum. Ale k úspěšné eliminaci různých zpravodajských témat je tento postup jen velmi málo funkční. Ve společném informačním prostoru dnes navíc leží vzdělání, poznání a pravda hned vedle lží, manipulace a skrytých cílů zájmových skupin. Nelze vypnout jen to jedno a zachovat to druhé. To jedno lze naštěstí použít k eliminaci účinků toho druhého nebo alespoň přiměřeně úspěšně.
Jak tedy odepřít svou podporu a jak nenabíjet nežádoucí egregory, například egregor britské královské rodiny?
1) Projevovat cíleně a zásadově nezájem o jakýkoliv typ informací, které souvisejí s britskou královskou rodinou, s jejími členy, s jejich příběhy a rozličnými planými “zajímavostmi”. (Výjimkou je uvědomělý zájem člověka, který je součástí vzdělávání a studia, nebo zájem o prakticky užitečné informace pro konkrétní oblasti vlastních aktivit, činností, úvah, rozhodnutí a profesní realizace.) Zejména je důležité neotevírat si a nečíst vůbec žádné nepodstatné články s royalofilní a britofilní tématikou. To, jestli měla krásnější svatební šaty vévodkyně Meghan nebo Kate nebo co bude dělat na své dovolené sestra vévodkyně Pipa, to je na stejné informační úrovni, jako která kráva na louce má hezčí fleky. Dívat se na související obrázky poté odpovídá našemu zájmu se jít na tu louku přeci jen nakonec podívat a ty fleky na kravách si přepočítat nebo si je namalovat do notesu.
2) Když už se nám do pozornosti vetře jakákoliv informace tohoto typu a obsahu, přestože jsme se rozhodli jim nevěnovat žádnou pozornost a žádný svůj zájem, je vhodné eliminovat energetický účinek, který by byl jinak dosažen. Jak to lze udělat? Velmi dobře v takovém případě funguje slovo „FUJ!“ Lze úspěšně použít i „Fujtajbl!“ nebo „Fujtajxl!“ a pravděpodobně i mnohá další. Přestože stačí si je pomyslet, pouze vyřknuté nahlas mají téměř ideální účinnost. Jsou to sice negativní slova, ale zde použitá uvědoměle na ochranu osobní svobody a suverenity rozhodování o nakládání s naší vlastní energií. Nevyjadřují v takovém případě opovržení s žádnou konkrétní osobou nebo národem. Nejsou adresována právě narozenému potomku nějakého prince či vévody nebo těhotné korunované dámě. Vyjadřují náš uvědomělý nezájem o britskou královskou rodinu a náš odpor k nabíjení jejího egregoru naší vlastní energií. Vyjadřují principiálně náš odpor k procesům, které britská královská rodina a její egregor iniciovaly a které realizují, a především k jejich praktickým důsledkům. Na určitou míru použití negace si myslím zde máme právo, když informace nám byly mediálně podsunuty takovým způsobem, kterému jsme se nemohli přiměřeně účinně vyhnout.
3) A možná vás napadne ještě něco dalšího nebo i lepšího.
Závěrem bych chtěl ještě napravit nepřesný název titulku tohoto článku. Členové britské královské rodiny samozřejmě nejsou žádní upíři a nikdo z nich na nás konkrétně energeticky neútočí. Pouze si dokázali věci zařídit tak, abychom my (dav, masa, stádo) ve své neznalosti a nevědomosti nabíjeli jejich egregor svým zájmem, zaujetím a pozitivními emocemi. Co skutečně dobrého pro nás britská královská rodina se svým mocným egregorem kdy v historii udělala, je věcí individuálního odhadu každého z nás. Pokud věci skutečně fungují tak, jak popisuje V. V. Pjakin, poté bychom se měli v každém případě poohlédnout po nějakém našem vlastním, pozitivním a Čechům a Slovanům nakloněném a mnohem užitečnějším egregoru. Egregoru, pro který bychom nalezli rozumný důvod jej svým uvědomělým zájmem a zaujetím nabíjet a podporovat v jeho síle. Rád bych k tomu ale ještě uvedl jeden další zajímavý názor. Někteří lidé se domnívají, že přestože se zapojení do tisíců různých egregorů v průběhu života nelze vyhnout, neměl by se člověk úmyslně zbavovat své vlastní energie podporou žádných egregorů, která tak nějak není nutná nebo automaticky nevyplývá z okolností života. S tímto názorem si dovoluji do diskuse obecně nesouhlasit, ale více rozvádět to nechci.
(myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: Shutterstock)
