Mám pět milovaných a milujících dětí. Moje rodina je moje všechno. Když čtu, kdo, za jak pofidérních podmínek a bez důkazů vám ze dne na den ukradne část vás, srdce, života, perspektivy, mám chuť napsat, že v mém případě by dotyčný dlouho nepřežil.
Nebiju děti. Léta jsem spoluřídil dětský katolický tábor. Téměř vše se dá vyřešit domluvou. Avšak: Dal jsem někdy dítěti facku, nebo mu dal na zadek? Ó ano! Nejednou! Těšilo mě to? Nikdy! V situaci, kde dvouletý syn popadne půlku cihly a rozmáchne se, aby rozbil lebku čtyřlerému bratrovi, který mu vzal auto na pískovišti, mi to přišlo jako adekvátní reakce. Mladší dostal facku, až chytil druhou o zem. Řval jsem na něj, až se třásly tašky na střeše, že nikdy, už nikdy, nesmí nikomu zkusit takle ublížit. Že mohl brášku zabít. Že to má říct rodičům a nezkoušet bratra zabít. Světě div se – je z něj úžasný a citlivý mladý muž, který už nikdy nic takového nezkusil. Být v Norsku, píšu vám tohle z vězení a naše děti jsou v ústavní péči. Nevěříte? Přečtěte si přiložený článek.
Ten článek se nedá číst, máte-li děti. Trhá to srdce. Mozek se vzpěčuje tomu věřit. Jde však o popis běžné norské reality. Ta socialistická země je smrtelně nemocná, co se hodnot a jejich prosazování týče. Zažil jsem to, hovořil jsem českými rodinami v Oslu.
V té souvislosti mi dovolte obžalobu: Ve Svobodném fóru dne 27.5. 2016 vyšel článek Viléma Bessera, nesoucí všechny znaky placeného norského PR, obhajující zrůdné, nelidské a fašistické chování tzv. Ochrany dětí (velký cynismus) http://forum24.cz/barnevernet-nam-pomohl-ma-citlivy-pristu…/
Přečtěte si poté i níže uvedený materiál BBC.
Osobnosti, které zformovaly můj pohled na svět byly, až na výjimky, velmi konzervativní. Otcové zakladatelé USA, vlivní ekonomové 19. století a mnozí filozofové a politici varovali, že stát je organizované zlo. Dle mého je stát jako hadí jed. V malém léčí, ve středním způsobuje apatii a zavislost, ve velkém zabíjí.
Nikdy, nikdy nenechte stát přebrat svrchovaná, Bohem daná práva jednotlivce a Rodiny. Nikdo je nenahradí. Tím méně stát. I nedokonalý rodič je víc, než dětský domov, nebo náhradní rodina. Krev není voda. Sourozence nenahradí státní psycholog.
O čem je článek? Renomovaný norský psycholog, člen vládní komise pro práva dětí píše neadekvátně přísné posudky, komu všemu má být odebráno dítě. Následně se ukáže, že onen “odborník” je dlouholetý pedofil.
Jak se zachová norský stát? Revokuje případy, kdy pedofil způsobil odebrání dětí z funkčních rodin? Byl jediným pedofilem v systému? Komu byly děti přiděleny? Odebere děti prokázanému pedofilovi? Ó ne! Vždyť je jedním z nás! Reprezentuje Systém!
Když mi Nora Michalská posílala odkazy, poukazující na vliv a rozsah privilegované pedofilní sítě (nejen) Západu, zahrnující politiky, umělce a novináře, měl jsem ji za blázna (promiň). Myslím teď na Prague Pride a obhajobu pedofilů taktéž prokázáným sexuálním nasilnikem rádobyMarií Ferynou.
Norský stát po odhalení jednoho z vysoce postavených pedofilů, rozhodujících o odebrání dětí rodinám a jejich přidělení bůhvíkam říká: Nebudeme revokovat žádná z rozhodnutí o odebrání dětí, na kterých se tento konkrétní vysoce postavený pedofil podílel. Tečka. Trpte dál.
Ironií osudu platí, že tato vysoce multikulturní, inkluzivni společnost, odebírá násobně více dětí z rodin imigrantů (rozuměj Untermench) z Východní Evropy, Středního východu i odjinud. Zřejmě tak vypadá “úspěšná integrace” a “rovnost před zákonem”.
Všechny ty minuty, hodiny a roky pekla, které prožily rodiny bez svých dětí, nás prostě nezajímají. Show must go on. Každý, kdo se na obhajobě této zrůdnosti podílí, je spoluvinen. Včetně Svobodného fóra. V době psaní článku Viléma Bessera byly informace BBC již dostupné. Jako novinář tedy fatálně selhal.
O tom je západní svět. Práva. Ideologozovaná práva těch i oněch, hlavně však Státu na úkor občanů a rodin. Takový stát není přítel. Takovému státu nejste povinováni poslušností. V takovém státu platí, že smrt tyrana není zločinem, jak řekl klasik.
(euportal.cz, foto: Shutterstock)
