Jak píše list Crux:
„Podle Katechismu katolické církve je od nynějška trest smrti za všech okolností nepřijatelný.
Vatikán ve čtvrtek oznámil, že papež František schválil změny v kompendiu katolické nauky zveřejněném za papeže Jana Pavla II.
Katechismus katolické církve nyní o trestu smrti říká: ,Trest smrti je nepřijatelný, protože útočí ne nedotknutelnost a důstojnost člověka,ʻ a dodává, že Církev ,se rozhodně zasazuje o jeho zrušení na celém světě.ʻ“
Jak jsem se snažil prokázat již dříve [1], toto je prostě teologicky mylné. O tom není pochyb. Chtěl jsem však znát názor odborníka – jímž nejsem – a proto jsem se obrátil na důvěryhodného teologa, který se dobře vyzná v jemnějších odstínech magisteriální autority a jejích limitů. Zde je odpověď, kterou jsem obdržel:
„Tradiční nauka Katolické církve o vnitřní morálnosti trestu smrti je nezměnitelné dogma. Popírat to nebo tvrdit opak je formálně heretické. Katolíci jsou stále povinni této nauce věřit a akceptovat ji bez ohledu na jakékoli změny v katechismu.
Co znamená, když je něco ,formálně heretickéʻ?
1. Formální versus materiální hereze. Toto rozlišování se týká objektivního stavu věroučných tvrzení. Hereze je jakýkoli výrok odporující kterémukoli dogmatu. K tomu, aby byla nějaká nauka dogmatem, je třeba dvou věcí: (1) musí být obsažena v Božím zjevení a (2) musí ji jako takovou prohlásit Církev (buď slavnostním prohlášením, nebo řádným a univerzálním magisteriem). Jsou-li obě podmínky splněny, pak je daná nauka formálním dogmatem a její popření je formální herezí. Je-li nějaká nauka obsažena v Božím zjevení, ale Církev ji dosud jako takovou neprohlásila, může se nazývat „materiálním dogmatem“. To byl například případ nauky o Neposkvrněném početí Panny Marie v patristické době a ve středověku. Materiální hereze je popření materiálního dogmatu.
2. Formální versus materiální heretik. V tomto rozlišování jde o subjektivní provinění osob. Heretik je člověk, který věří nebo učí herezi. Materiální heretik je člověk, který věří nebo učí něčemu, co je objektivně herezí; formální heretik je člověk, který v tom pokračuje i poté, co byl řádně napomenut.
V případě dogmatu o vnitřní morálnosti trestu smrti je tedy jeho popření formální herezí, neboť odporuje nauce, která je obsažena v Božím zjevení a která byla jako taková vyhlášena řádným a univerzálním magisteriem Církve. Člověk, který toto dogma popírá, je materiálním heretikem prostě samotným faktem tohoto popření. Formálním heretikem však není, pokud na tomto popírání nesetrvá i poté, co byl řádně napomenut.“
To, co je na tomto okamžiku v Církvi tak absurdní, je skutečnost, že pouhé zopakování nauky Církve za situace, kdy jí odporuje nejvyšší úřad, je pro teologa v plném společenství s Církví tak nebezpečné, že jsem nucen chránit jeho identitu.
Nevím, co k výše uvedenému ještě dodat. V této chvíli jsme se ocitli mimo mapu v nebezpečných a neprobádaných vodách. Už v roce 2016, kdy dal František zelenou eugenické antikoncepci, jsem začal argumentovat, že nastal okamžik, o němž mluví list Galatským 2,11. [2] Od té doby se situace ještě zhoršila.
Biskupové světa, jste-li pravověrní a záleží vám na víře nebo na duších, jimž hrozí zatracení v důsledku neustávajícího přívalu pohoršení a omylu přicházejícího z Říma, je vaší mravní povinností napomenout tohoto papeže.
Kardinále Burke, kardinále Sarahu, kardinále Brandmüllere, kardinále Müllere, biskupe Schneidere – vaše jména vytanou na mysli jako první, ale jsou i další. Schovávání, nepřímé narážky na to, co se děje, a odsuzování omylů, aniž by byl zmíněn jejich zdroj, v očích věřících nestačí. Absolutní nedostatek konfrontace na straně našich biskupů, kteří nechtějí vytýkat tuto katastrofu přímo proti němu jako svatý Pavel svatému Petrovi v Gal 2,11, pohoršení způsobené tímto papežem jen zhoršuje.
Dom Prosper Guéranger napsal, že „stane-li se z pastýře vlk, je první povinností stáda se bránit.“
Opravdu nás nutíte, abychom to dělali úplně sami?
(euportal.cz, foto: Shutterstock)
