Historie – jaké technologie byly využívány?
Největší kámen v megalitických ruinách Baalbeku v Libanonu má méně než 1 500 tun. Jak tedy někdo nařezal 3 000 tunové žulové balvany s tak extrémní přesností, transportoval je na úbočí hory a poskládal je do 40 metrové výšky? Podle běžně přijímané verze historie, by dosáhnout něčeho takového bylo pro dávné lidi s velice omezenou technologií nemožné. Bylo by snad možné, že v historii této planety toho bylo daleko více, než jsme se učili?
Historici a archeologové už roky naprosto žasli nad neuvěřitelně obrovitými kameny nalezenými v Baalbeku. Ale některé z těch kamenů v Rusku jsou údajně více než dvojnásobných rozměrů. Netřeba říkat, že spousta lidí začíná být z tohoto objevu nesmírně vzrušená. Následující pochází z článku v Mysterious Universe…
Tohle poblázněnce alternativní historií rozběsní k šílenství! OK, možná, že ne, ale určitě to pro ně bude zajímavé.
V sibiřských horách našli „super-megalitickou“ stavbu. Nedávno v Gornaja Šoria na jižní Sibiři našli tohle místo s obrovitými kamennými bloky, které vypadají žulové, s plochými povrchy, pravými úhly a s ostrými rohy. Tyhle bloky vypadají jako sestavené na sebe způsobem téměř, jako by šlo o kyklopské stavitelství, a no, … jsou ohromující!
V Rusku nejsou dávné megalitické stavby nic cizího, jako třeba Arkaim čili ruské Stonehenge, a formace Manpupuner , abychom jmenovali jen dvě, ale stavba v Šoria je v tom unikátní, jestli je zhotovená lidmi, pak jsou požité bloky bezpochyby tím největším, co kdy lidské ruce obráběly.
Expedice a nálezy megalitických kamenů
Ve skutečnosti začala úplně první expedice k prostudování těchto kamenů jen před několika měsíci. Před touto expedicí nebyly žádné známé fotografie těchto megalitických kamenů. Archeolog John Jensen je z těchto dávných ruin zmaten a následující je výňatek z příspěvku na jeho osobním blogu…
Tyto super-megality našel a poprvé vyfotografoval Gergij Sidorov při nedávné expedici do jiho-sibiřských hor. Následující obrázky jsou z ruské webové stránky Valerije Uvarova.
Nemáme tu dané žádné měřítko, ale z rozměrů s vyobrazenými lidskými postavami, jsou tyto megality daleko větší(až 2 až 3 krát větší) než největší známé megality světa. (Např.: Kámen těhotné ženy z Baalbeku v Libanonu váží přibližně 1 260 tun). Některé z těchto megalitů by snadno mohly vážit více než 3 000 až 4 000 tun.
Některé z těch obrázků, o kterých referujeme. Jsou naprosto ohromující…
Další velice neobvyklou věcí u těchto kamenů je to, že způsobily velice divné chování kompasů výzkumníků.
Následuje výňatek z příběhu v ruských novinách…
Některé z událostí, k nimž došlo během podzimní expedice, by šlo možná nazvat mystickými. Kompasy geologů se chovaly velice divně, z nějakého neznámého důvodu se jejich střelky od těch megalitů odkláněly. Co by to mohlo znamenat? Všechno, co bylo jasné, bylo, že narazili na nevysvětlitelný jev negativního geomagnetického pole. Mohl by to snad být pozůstatek nasazení pradávné antigravitační technologie?
Samozřejmě, že na tomto místě je zapotřebí udělat daleko více výzkumů. Nikdo neví, kdo tyto kameny nařezal, nebo, jak jsou staré. Jensen si myslí, že pochází z časů „ztrácejících se hodně dávno v mlze prehistorie“…
Tyto megality sahají dost hluboko do mlhy pre-historie, takže domněnky o jejich ‚stavitelích‘, metodách, účelu a smyslu jsou ve skutečnosti čirými spekulacemi a vzhledem k tomu budu váhat s nabídkou vůbec jakéhokoliv postřehu, kromě toho, že nám říkají, že naše prehistorická minulost je daleko bohatší, než jsme kdy snili.
Tyhle kameny jsou nejspíš pozůstatkem neřešené záhady už velice dlouhou dobu. Je-li ale něco dostatečně jasné, pak tím je to, že podle obecně přijímané verze historie by tam být neměly. A samozřejmě, tohle zdaleka není jediným místem celého světa, které obsahuje masivní megalitické trosky. Ty snad nejslavnější megalitické ruiny jsou v Baalbeku v Libanonu…
Následuje pár informací o Baalbeku z jednoho z mých předchozích článků…
Baalbek
Dávné město Baalbek je jednou z největších archeologických záhad všech dob. Baalbek umístěný východně od řeky Litani v údolí Bekaa v Libanonu je světově proslulý důkladně propracovanými, leč rozměry monumentálními troskami římského chrámu. Baalbek byl v římských časech znám jako Heliopolis (podle boha slunce) a obsahuje jeden z největších a nepozoruhodnějších římských chrámů, co byl kdy postaven. Římané ve skutečnosti v Baalbeku postavili neobyčejný chrámový komplex sestávající ze tří oddělených chrámů – jeden pro Jupitera, jeden pro Bacchuse a jeden pro Venuši.
Ale to, na čem byly tyto římské chrámy postaveny, je ještě důležitější. Tyto římské chrámy byly ve skutečnosti postaveny na povrchu dávné plošiny o výměře 5 milionů čtverečních stop (465 000 m2), která byla zhotovena z určitých z největších kamenů, které kdy byly u jakéhokoliv stavebního projektu v historii země použity. Ve skutečnosti největší kámen nalezený u trosek Baalbeku vážil přibližně 1200 tun a je asi 64 stop (20 m) dlouhý. Abychom to uvedli do perspektivy, je to ekvivalentní přibližně 156 plně vzrostlým africkým slonům.
Jak lidé v dávných časech mohli tak mohutných kameny hýbat, je naprostou záhadou. Tyto gigantické konstrukční kameny byly ve skutečnosti sestaveny tak těsně na sebe, že mezi ně nemůžete vsunout ani kousek papíru. Mnohé z architektonických prvků nalezených v Baalbeku by nešlo zopakovat ani pomocí technologií 21. století.
Jak to udělali?
Takže, jak to udělali? Jak hýbali s tak masivními kameny, aby vytvořili konstrukci o tak jemné přesnosti? Mějte na paměti, že tahle základna trosek Baalbeku samotná váží přibližně 5 miliard tun.
Nadále se vrší důkazy, že v dávném světě muselo být využíváno nesmírně sofistikovaných technologií. Tyhle megalitické trosky jsou nepochybně připomínkami dávných vysoce pokročilých civilizací. Takže, kým byli, a co se s nimi stalo? Mohlo by tomu být tak, že byli smeteni mohutným globálním kataklyzmatem jako globální potopa?
(suenee.cz, foto: Mysterious univerze, titulní foto: 123 RF)
