nstinkt netvoří strategii
Podobná otázka podle politologa nastala naposledy před 150 lety, kdy se Británie postavila rozmachujícímu se Německu, avšak bez většího úspěchu. „Od konce studené války žijeme v éře téměř bez skutečného velmocenského soupeření, což vedlo ke vzniku dynamické světové ekonomiky a obří expanzi mezinárodního obchodu, cestování, kultur a kontaktů,“ vysvětluje Zakaria. Dodává, že k tomu docházelo pod nezpochybňovanou nadvládou USA ve vojenské, politické, hospodářské i kulturní oblasti.
Tato doba je nicméně u konce, míní odborník. Připomíná, že před 25 lety čínský přínos světovému HDP tvořil méně než 2%, zatímco dnes to je 15%, tedy druhé nejvyšší číslo po USA, které přispívají 24%. V zhruba do deseti let přitom čínská ekonomika překoná tu americkou, očekává Zakaria. Poukazuje, že již dnes sídlí 9 z 20 nejcennějších firem světa v Číně.
Peking je také mnohem aktivnější na světové scéně, stupňuje své vojenské výdaje, zahraniční pomoc a kulturní mise, uvádí komentátor. Odkazuje na projekt Nové hedvábné stezky předpokládající investice do infrastruktury v desítkách zemí, který má být nakonec nejméně sedmkrát větší než Marshallův plán.
„Trumpova administrativa má mnoho správných instinktů ohledně Číny,“ pokračuje Zakaria. Konstatuje, že Peking využívá výhod volného obchodu a americké touhy integrovat Čínu do světového systému, a proto Washington jedná dobře, když na Peking tlačí a snaží se dosáhnout zásadní změny jeho postoje k obchodu.
Instinkty ovšem netvoří větší strategii, varuje politolog. Domnívá se, že pokud by Washington chtěl jednat více strategicky, spojil by se s Evropou, Japonskem a Kanadou a postavil Čínu před jednotnou frontu, v důsledku čehož by se Peking téměř jistě podvolil. Stejně tak by strategičtěji uvažující Trumpova administrativa přijala transpacifické partnerství, aby poskytla asijským zemím alternativu k čínskému ekonomickému systému, poukazuje Zakaria. Kritizuje, že namísto toho jsme svědky pouhé série protichůdných iniciativ a prohlášení.
Klíč leží v technologiích
Trumpova administrativa se ve skutečnosti zdá rozdělená v širším pojetí americko-čínských vztahů, uvádí odborník. Jednu stranu podle něj představují lidé jako ministr financí Steven Mnuchin, kteří chtějí využít tvrdých slov a cel k zisku lepší dohody s Čínu při souběžném setrvání v mezích mezinárodního systému, zatímco druzí, například Trumpův obchodní poradce Peter Navarro, by chtěli americko-čínskou spolupráci výrazně omezit.
Druhý scénář by nevyhnutelně vedl k více merkantilistické světové ekonomice a napjatějšímu světovému řádu, míní Zakaria. Dodává, že podobný střet probíhá v geopolitické oblasti, kde Pentagon prosazuje více jestřábí přístup, zatímco americké ministerstvo zahraničí je smířlivější.
Americký viceprezident Mike Pence nedávno pronesl plamenný projev, který se podle politologa blížil vyhlášení studené války s Čínou. „Otevřené označení Číny za nepřítele by bylo seizmickým posunem v americké strategii a zajisté by vyvolalo čínskou odpověď,“ varuje expert. Soudí, že krok by mohl vést k rozdělenému, nestabilnímu a méně prosperujícímu světu a nezbývá než doufat, že Trumpova administrativa dobře promyslela rizika takto konfrontačního postupu.
Historie nám přitom říká, že pokud je Čína nyní skutečně hlavním americkým soupeřem o statut supervelmoci, pak je nejlepší odpovědí na tuto výzvu nikoliv stupňování cel a vojenských hrozeb, ale vnitřní revitalizace, deklaruje Zakaria. Připomíná, že USA nezvítězily nad SSSR díky válce ve Vietnamu či financování povstalců v Nikaragui, ale díky svému podstatně vitálnějšímu a produktivnějšímu politicko-ekonomickému modelu. „Sovětská hrozba přiměla Spojené státy vybudovat mezistátní dálniční systém, vyslat člověka na Měsíc a štědře financovat vědu a technologie,“ píše komentátor.
Někdejší šéf čínské pobočky Googlu Kchaj-Fu Lee napsal důležitou knihu, v níž tvrdí, že Čína zřejmě vyhraje závod o umělou inteligenci, klíčovou technologii 21. století, poukazuje politolog. Zmiňuje Leeho závěry, že čínské firmy jsou vysoce inovativní, tamní vláda je připravena činit dlouhodobé závazky a tamní podnikatelé mají zápal a odhodlání.
„Cla a vojenské manévry mohou být fajn na taktické úrovni, ale neřeší klíčovou výzvu,“ zdůrazňuje Zakaria. Domnívá se, že USA zoufale potřebují přebudovat svou infrastrukturu, napravit svůj vzdělávací systém, financovat základní vědecký výzkum a vyřešit politické dysfunkce, které činí americký model ve světě méně atraktivní. Pokud je Čína skutečně hrozbou, pak toto představuje nejlepší odpověď, uzavírá politolog.
(eurozpravy.cz, foto: Pixabay)
