V podmínkách vlády ideologie multikulturalismu je pro Evropany smrtelným nepřítelem každý její stoupenec i každý neevropský imigrant. Tato ideologie způsobila migrační krizi, neřešitelné rasově-kulturní a sociální problémy s populací imigrantského původu, rasověkulturní a sociální problémy s nekompatibilní romskou minoritou, roztržky s komunitou LGBTI a radikálními (naci)feministickými a genderovými ženami a muži. Orientovat se v tom, kdo je v tomto případě vlastně ženou a mužem je problematické. Fantazírování těchto podvodníků by bylo k smíchu, kdyby nedostávali dotace ze státního rozpočtu a granty EU na ideologickou agendu, indoktrinující již i děti předškolního věku.
Nemám na mysli jen to, že v některých zemích EU i prostořeké bílé děti předškolního věku mohou dostat zápis a tím označení „rasista“, což je u nebílých dětí nemožné. Lidské hyeny z juvenilní justice manipulují s dětmi jako se zbožím, u něhož se za krádež netrestá, ale berou odměny, pokud se plní plán ročního počtu odebraných dětí i od láskyplných rodičů. Důvod krádeže dětí může být jakýkoli např., že děti jsou vychovávané v příliš křesťanském prostředí. Norsko je v této agendě nejzdatnější borec, vzor pro další země jako je Británie, v současnosti už vůbec ne Velká. Požadavek, aby si již i děti předškolního věku mohly zvolit pohlaví a sexuální orientaci je zvrhlost, kterou zavádějí sexuální devianti s titulem sociologa s plnou podporou státní moci. To je již zločin na bezbranných dětech oficiálně páchaný státní mocí. Státní moc intenzivně podporuje mezirasové vztahy, křížení Evropanů s neevropskými imigranty. Tato propaganda je zaměřena hlavně na evropské ženy, protože evropští muži, na rozdíl od evropských žen, tomuto trendu podléhají daleko méně.
Zřejmě je to proto, že bílí muži jsou méně emotivní, konzervativnější a méně ideologicky ovlivnitelní. Vyplývá to i z toho, že mají jinak strukturovaný mozek než ženy, což je exaktně dokázáno. Radikální feministky vypláchly mozky značné části evropských žen a vyvolaly nenávist a pohrdání bílými muži. Bílé ženy jsou potom překvapené jejich nemužným chováním. Mužné chování totiž nese risk obvinění ze sexismu. Proto si feministky stěžují, že „v Evropě již nejsou muži“ a imponuje jim živočišná, mužná sexistická sila Orientu, protože mužnost Evropanů ubily. Bílý, heterosexuální, fyzicky a psychicky zdatný muž, a nemusí to být ani křesťan, je nejpronásledovanější lidský tvor v Evropě.
Evropské ženy nakonec zjistí, že jenom tito, dnes opovrhovaní evropští muži, jsou zárukou jejich štěstí. Radikální feministky a jejich stoupenky stihne zasloužený trest. Stačí pár let a evropské ženy budou čelit výzvám mužů vzývajících Alláha a získají nakonec jenom tolik lidských práv, kolik jim Alláh již nadělil. Nejsnadněji se to mohou dovědět, když si prostudují korán a životopis proroka Mohameda. Zřejmě však sebevědomé, vzdělané, samostatné a bezdětné manažerky, pýcha to radikálních feministek a genderistek, neumí číst a myslet. Inteligence evropských žen je natolik ovlivněna radikálním feminismem a genderismem, že nedokážou racionálně uvažovat. Boj za lidská práva žen může skončit tím, že jim tato práva budou odepřena.
Islám umožní evropským mužům konvertovat a chovat se k ženám znovu mužně, živočišně a sexisticky. Normální evropské ženy však netouží ani po „mužném“ sexistickém islámu ani po feminismu. Poslední dekádou, kdy byli lidé Západu ve své intelektuální většině hrdí na svou civilizaci, byla 50. léta 20. století. Od polovice 60. let se mezi levicovými intelektuály Západu začala šířit nenávist k jejich společnosti, jež se na Západě historicky ustanovila.
Zdrojem této nenávisti byl gramsciovský Neomarxismus, reprezentovaný především Frankfurtskou školou. Tito „intelektuálové“ nemohli opěvovat komunismus přímo, jeho zločiny byly příliš zřejmé, soustředili se proto na zničení západní společnosti nepřímo. Postupem doby ovládli všechny úrovně státu, hlavně v EU taktikou „dlouhého pochodu institucemi“ poststalinští bolševici, tzv. Liberální levice. Ta obsahuje všechno – od multikulturalismu, moderního feminismu až po ekologické nátlakové skupiny. Dnes celou evropskou společnost řídí ideologicko-političtí pracovníci. Jen se jinak nazývají.
(zdroj: eurabia.cz, foto: archiv)
