Zarazil vás už třeba název Pašije? Původ tohoto slova hledejme u starých Hebrejců. Na Květnou neděli(ta letos připadla na 17. dubna) se podle tradice vydal Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, aby oslavili nejdůležitější svátek židovského roku, Pesach. Tento svátek pochází z dávných dob, kdy kočovné nomádské kmeny obětovaly s příchodem jara mladého beránka. Pastevci jeho krví potřeli tyče stanů na ochranu před zlými duchy a maso pak upekli a snědli.
Ve středu se neškareďte
Po Květné neděli přichází Modré (někdy Žluté) pondělí a Šedivé úterý. Žádný velký význam v těchto pojmenováních nehledejte. Jsou to prostě dva dny Pašijového týdne a mohou souviset možná s tím, že se v nich z liturgického pohledu nic zvláštního nedělo, probíhaly jen běžné mše.
Pak je na řadě Škaredá nebo také Sazometná středa. V tomto dni se především uklízelo. Proto Sazometná či Smetná, protože se vymetaly saze z komínů a smýčily se domy. Název Škaredá je proto, že v tento Jidáš „škaredil“, což ve starší češtině znamenalo, že žaloval na Krista.
Ke Škaredé středě se váže pověra, kterou bychom si měli vzít k srdci: Kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce. A to asi nikdo nechce.
Čtvrtek velikonočního týdne má přídomek Zelený. To proto, že se v tento den nosilo zelené mešní roucho. Také se jedla jen zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o velmi starý zvyk převzatý z židovské slavnostní večeře Pesach. Na Zelený čtvrtek umlknou zvony (odlétají do Říma) a znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Proto ke svolání k bohoslužbám lidem sloužily jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus. Někde se dodnes udržuje zvyk, že už v tento den děti hledají vajíčka poschovávaná po zahradě.
KE ŠKAREDÉ STŘEDĚ SE VÁŽE POVĚRA, KTEROU BYCHOM SI MĚLI VZÍT K SRDCI: KDO SE BUDE TENTO DEN ŠKAREDIT A MRAČIT, BUDE SE MRAČIT PO VŠECHNY STŘEDY V ROCE. A TO ASI NIKDO NECHCE.
Když Velikonoce vrcholí
A máme tu Velký pátek. Tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Velký pátek je pro věřící časem přísného půstu na znamení smutku, ticha a rozjímání. Výzdoba kostelů je chudá (žádné květiny, žádné svíce na oltáři) a písně se zpívají bez doprovodu varhan. A zvony stále mlčí.
Následující Bílá sobota dostala své pojmenování nejspíš podle bílého roucha novokřtěnců, kteří se tento den křtili při obřadech noční bohoslužby, vigilie. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem.
A máme tu vyvrcholení. Boží hod velikonoční, pro nevěřící velikonoční neděle. Připomíná se v něm událost, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých, čímž dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo.
Naprosto nejvýznamnějším dnem velikonočního cyklu je Velikonoční pondělí, kterému se někdy také říká Červené. Toho dne chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami, šlehají je a dostávají za to od nich malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol. Dříve na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela.
A pak už nám nezbývá než si naplno užívat jara a těšit se, že za rok tu máme další Velikonoce.
(zdroj: procproto.cz, foto: Pixabay)
